Rostlinolékařský portál

Hrdlička zahradní – semena polních plodin (skladovaných produktů).
Kos černý – třešně, višně, jádroviny, vinná réva a další drobné bobuloviny (rybíz, angrešt), dále hmyz, plži, červi, žížaly.
Špaček obecný – třešně, višně, jádroviny, vinná réva a další drobné bobuloviny (rybíz, angrešt). 
Zvonohlík zahradní – semena plevelů a polních plodin (řepka olejka, proso, slunečnice apod.), bobule.

hrdlička zahradní 
Streptopelia decaocto 
Hrdlička zahradní je pták velký 31–34 cm, vážící 120–290 g velikosti asi jako holub domácí. Oproti hrdličce divoké je o něco větší a má též delší ocas. Je celá plavě hnědá s jedním černým proužkem na šíji. Má tmavé ruční letky a široký, bílý koncový proužek na ocase. Samice a samec se navzájem neliší, mláďata jsou jsou na spodní straně těla hnědší a mají nevýrazný nebo jim zcela chybí černý šíjní proužek.
kos černý 
Turdus merula
Středně velký pěvec o velikosti 22,5–29 cm a hmotnosti 75–135 g. Kos černý je pták menší než hrdlička zahradní. Samec je celý černý s oranžově žlutým zobákem a kroužkem okolo očí. Samice je hnědavá s bělavějším hrdlem a nezřetelně skvrnitou hrudí. Mláďata jsou podobná samici a mají světlé podélné proužky na zádech. Právě pro jeho zbarvení si ho snad nelze splést se žádným ze známých druhů ptáků. Oproti svým příbuzným má delší zakulacený ocas. Samečci mají výrazný oranžový zobák, samičky šedý. ​

špaček obecný Je dlouhý 19–22 cm, s rozpětím křídel 37–42 cm a váhou 60–90 g. Ve svatebním šatě je černé barvy s kovově zeleným, fialovým až purpurovým leskem, v prostém šatě má peří hustě bíle tečkované s bělavým zbarvením na bradě. Přepeřují na podzim a to tak, že se začnou nejdříve objevovat černá pera se šedými špičkami na bocích, pak na krku a na hlavě. Jak se odírají konce per, bílé tečkování postupně bledne. Mladí ptáci jsou šedohnědí. Zobák je v létě žlutý a v zimě tmavý, nohy hnědorůžové. 
Po zemi se pohybuje hbitou chůzi, ve vzduchu létá frčivým letu. Za letu má trojúhelníkový obrys. Je velmi společenský. Špaček obecný se řadí k hlučným ptákům vydávající širokou škálu zvuků. 
zvonohlík zahradní 
Serinus serinus
Zvonohlík zahradní je drobný, štíhlý druh pěvce zelenošedé barvy o velikosti 11–12 cm a vážící kolem 12g. Jeho zobák je krátký, kuželovitý, který dává hlavě větší a kulatější vzhled. Sameček má svítivě žluté čelo, nadoční proužek, kostřec a hruď, samička má žlutý jen kostřec a nadoční proužek. Temeno, pláštík, hřbet, břicho a boky jsou vždy hustě podélně čárkované. Křídla s úzkou křídelní páskou a vykrojený ocas jsou černohnědé. Šatu mláďat žluť chybí, je hnědavý, silně podélně skvrnitý. 
Typickým znakem je energický vlnovkovitý let.

Hrdličku zahradní lze zaměnit s hrdličkou divokou nebo holubem domácím, kosa černého se špačkem obecným, ten je však menší a zavalitější, zvonohlíka zahradního pak se zvonkem zeleným nebo čížkem.

Chybějící nebo naklované ovoce, chybějící semena v plodenství.

Hrdlička domácí není ve výběru místa pro hnízdo nijak náročná. Hnízdí v korunách listnatých i jehličnatých stromů, ale i na telegrafních sloupech, na stříškách ptačích budek nebo okenních římsách. Při příznivém počasí už v březnu začne hrdlička budovat hnízdo, které je stejně jako u jiných holubovitých nepořádné. Zpravidla jde o plochou kupku ledabyle položených větviček. Bylo dokonce zjištěno hnízdo spletené pouze z kousku drátu, které neobsahovalo ani jednu větvičku. Samička do hnízda snáší dvě bílá vajíčka o rozměrech 27,5 až 33,8 x 21,8 až 25,00 mm, na kterých sedí 14–16 dnů. Po vylíhnutí oba rodiče krmí mláďata tzv. "holubím mlékem", natrávenou směsí potravy. Mláďata opouštějí hnízdo po 14–20 dnech, ale rodiče je ještě tři týdny krmí. Hrdlička zahradní může hnízdit až čtyřikrát v roce. Hlavní období hnízdění je od dubna do září. 
Kos černý hojně hnízdí v lesích, zahradách a parcích, i ve městech. Hnízdí v dubnu až červenci dvakrát až třikrát ročně. Hnízdo je polokulovitá miska vybudovaná ze suchých stébel a kořínků, slepených hlínou a umístěných v křoví nebo na stromech, někdy i na budovách. Samice snáší 4–6 modrozelených vajec s rezavými skvrnami, na kterých sedí sama po dobu 13–14 dnů. O mláďata se poté starají oba rodiče po dobu 12–15 dnů na hnízdě a po vylétnutí jz hnízda je eště asi dva týdny přikrmují. Kos černý je částečně tažný pták, v posledních letech přezimující zejména ve městech. Ze zimovišť v jižní Evropě se vrací na přelomu března a dubna, a odlétá v listopadu. 
Špačkové se začínají pářit v dubnu až v červu. V té době začínají i hnízdit. Hnízdí koloniálně i jednotlivě. Většinou je monogamní, ale zvláště v místech s větším počtem hnízd se běžně objevuje i polygynie. Ve volné přírodě používá dutiny ve stromech nebo skalní pukliny, městští ptáci vyhledávají otvory na domech. Hnízdo mají mohutné, miskovitého tvaru, postavené ze suchých částí rostlin. Samička klade 5–7 slabě lesklých, jednobarevně světle modrých vajec. Vývoj vajíček trvá 11–12 dní, na vejcích sedí oba ptáci. Vylíhlá mláďata jsou holá a slepá a v hnízdě zůstávají 20–22 dnů. První ptáci opouštějí hnízdo v polovině května. Po vyhnízdění se sdružují do hejn, která hromadně nocují v rákosinách a korunách stromů. Pohlavní dospělosti dosahují koncem prvního roku života. Špaček je stěhovavý pták. Ze svých zimovišť k nám přilétají na přelomu února a března a setrvají až do října. Někteří jedinci se u nás zdržují i celoročně. Špaček původně obýval Evropu, sever Afriky a mírné oblasti Asie, ale byl zavlečen i na mnoho jiných míst světa včetně Severní Ameriky. 
Zvonohlící začnou obsazovat na přelomu března a dubna svá hnízdiště v remízkách, alejích, stromových porostech u řek a rybníků i na okrajích lesů. Rádi vyhledávají zahrady, sady, parky, hřbitovy, městské zástavby. Hnízdí od května do července 2x do roka. Úhledné hnízdo staví samička na stromě či keři. Splétá je z drobných kořínků, stébel, lýka a lišejníku (chybí mech). Okraj hnízda je obložen blátem. Hnízdní kotlinku vystýlá rostlinnou vlnou, srstí a peřím. Na 3–5 drobných, namodralých vajíčkách s narezavělými skvrnkami a vlasovými čárkami sedí převážně samice za občasné pomoci samce, po dobu 12–14 dní. Mladé krmí oba rodiče, jejich trus však na rozdíl od jiných pěvců nepolykají ani neodnášejí a ten se hromadí na okraji hnízda, což je dobrým poznávacím znakem hnízd zvonohlíků. Mláďata opustí hnízdo po 14–16 dnech a pár zahnízdí ještě podruhé. Potrava, kterou sbírají hlavně ze země, se skládá ze semen plevelů a kulturních rostlin, jejich zelených částí a hmyzu. Zvonohlík je částečně tažný druh, ptáci ze severnějších populací zimují ve Středomoří včetně Afriky, kam odlétají v září až říjnu.

Hrdlička se živí především semeny a bobulemi i když nepohrdne hmyzem, měkkýši, nebo červy. V zimě s povděkem vezme i zbytky lidské potravy (která ovšem, nejen pro hrdličky, není příliš vhodná). Po masivním rozšíření v 50. letech minulého století byla z obav z možného působení škod v zemědělství zařazena mezi lovnou zvěř, kterou zůstává doposud. Nikdy však ve větší míře lovena nebyla. Hrdlička zahradní může přenášet některé choroby a parazity. Nebezpečím jsou pro domácí drůbež, protože od ní mohou převzít některé nežádoucí organismy, a šířit je dále do jiných chovů. Jedná se například o některé hlístice (přenosné na husy a slepice) a o roztoče, přenosné na domácí holuby, chované okrasné ptáky aj. Ornitologové se také domnívají, že hrdlička zahradní jiné ptáky vytlačuje a potravně jim konkuruje. Škody, především nepřímé – znečištění trusem a rizikem přenosu chorob, způsobuje ve skladovaných produktech při proniknutí do prostoru skladu. Kosi a špačci v přírodě loví hmyz, červy, housenky, plže a požírají bobule a plody. Agresivní špačci dokáží v desetitisícovém hejnu zlikvidovat za půl hodiny úrodu na rozloze jednoho hektaru vinic. 
Zvonohlíci mohou způsobit poškození na dozrávajících olejnatých rostlinách (slunečnice). Význam je však minoritní.

• Využití zvukových a ultrazvukových plašiček ptáků (zvukové, které mají ve své elektronické paměti uloženy hlasy přirozených nepřátel zpěvných ptáků, případně poplašné hlasy druhů ptáků, dále plašiče ultrazvukové, ty jsou určeny zejména pro ochranu uzavřených, případně jen částečně uzavřených prostor). . 
• Speciální ochranné sítě, které se umístí nad rostliny 
• Dočasně lze rostliny ochránit i tím, že na ně umístíme vysloužilá CD, případně alobal, který špačky na chvíli odradí. 
• Zajištění prostor proti vniknutí (sítě v oknech, větracích šachtách apod.).

Mezi přirozené predátory ptáků patří v našich podmínkách draví ptáci, případně kočky.

• Možno je použít biocidní repelenty s výtažky např. stromu indického šeříku.

hrdlička zahradní (biolib.cz)
hrdlička zahradní (priroda.cz)