Rostlinolékařský portál

PPV je velmi variabilní a doposud bylo popsáno 7 kmenů viru odlišných svými biologickými, sérologickými a molekulárními vlastnostmi. 
V České republice se vyskytují pouze 3 kmeny PPV (PPV-D, PPV-M a PPV-Rec), z nichž nejrozšířenějším je PPV-D. Uvedené tři kmeny nenapadají třešně a višně, proto se u nás na třešních a višních PPV nevyskytuje. Celosvětově nejrozšířenější je kmen PPV-D (Dideron), který napadá většinu druhů rodu Prunus, méně však broskvoň, dalším je PPV-M (Marcus), který napadá více broskvoně, méně švestky a kmen PPV-Rec (Recombinant), který je rekombinantem kmenů PPV-D a PPV-M a vzhledem k jeho sérologickým vlastnostem byl v minulosti považován za PPV-M. PPV-Rec se vyskytuje nejvíce ve střední a východní Evropě a napadá převážně švestky, méně meruňky a téměř vůbec broskvoně. Další kmen PPV-C (Cherry) byl zjištěn na třešni (Moldávie, Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko), višni (Itálie, Maďarsko) a na podnožových slivoních v Bělorusku, PPV-W (Winona) na švestce (Kanada, Ukrajina, Lotyšsko, Rusko), PPV-T (Turkey) na švestce, meruňce a broskvoni v Turecku a PPV-EA (El Amar) na broskvoni, meruňce a švestce v Egyptě.

Hostitelskými rostlinami jsou všechny druhy peckovin, z nichž nejvýznamnějšími jsou slivoně, meruňka, broskvoň, japonská slíva a myrobalán, méně mandloň; v jižních zemích Evropy i třešeň a višeň. Hospodářsky méně významné jsou infekce okrasných a planých druhů slivoní, které však mohou být zdrojem infekce ovocných druhů peckovin.

Příznaky viru šarky švestky se obecně vyskytují na všech částech rostliny, tj. na květech, plodech i kůře, nejčastěji však na listech; jen ojediněle se u některých odrůd mohou objevit viditelné příznaky jen na plodech, vč. pecek a nikoli na listech.
Projev příznaků je proměnlivý v závislosti na druhu a kultivaru hostitele. Odrůdy s vyšším stupněm rezistence bývají bez příznaků, tolerantní odrůdy obvykle nemají příznaky na plodech. Planě rostoucí (např. trnka Prunus spinosa) a okrasné druhy peckovin jsou obvykle bezpříznakové, ale ne vždy, např. na višni plstnaté Prunus tomentosa se vyskytuje výrazná deformace plodů i listů. 
Nejtypičtějším příznakem jsou rozlité, světle zelené až žlutozelené prstence, skvrny nebo proužky o velikosti (2)3–10(15) mm na listech švestky a meruňky, dobře viditelné v procházejícím světle. Okraje skvrn nejsou ostře ohraničeny. Ojediněle jemné zvlnění listové čepele. Příznaky viditelné od jara po celou vegetaci, v létě v některých letech dochází částečnému, příp. úplnému maskování příznaků.  
U meruněk a broskvoní se skvrny nacházejí obvykle kolem listových žilek. Na žilkách listů broskvoní se může objevit i prosvětlení a chlorotické lemování, u mladých listů pak v důsledku poškození žilek dochází i k deformacím. 
Na plodech velmi citlivých odrůd švestek se skvrny, prstence nebo vlnité proužky, které se v době dozrávání zbarvují červenofialově nebo hnědofialově, stávají vpadlými, příznaky jsou patrné především po odstranění voskové krycí vrstvy na plodech. U méně náchylných odrůd se objevují mapovité kresby na slupce. Dužnina plodů pod skvrnami nekrotická, gumovitá, postupně se zbarvuje do červena. Nekróza postupuje směrem k pecce. Plody dosahují menší velikost, jsou bez chuti, mají snížený obsah cukru a zvýšený obsah kyselin a předčasně opadávají před dosažením sklizňové zralosti.
Typickým příznakem napadení meruňky, broskvoně, nektarinky a japonské slívy (slivoň vrbová Prunus salicina) jsou barevné kroužky na plodech. 
K deformacím plodů dochází nejčastěji u švestek; u meruněk, broskvoní, japonských slív a myrobalánu se deformují pouze plody velmi citlivých odrůd, častěji jsou na plodech jen světlé a barevné kroužky, nebo jsou plody zcela bez příznaků.
Příznaky se mohou objevit také v dužnině plodu a na pecce, zejména u švestek a meruněk. U citlivých odrůd se mohou objevit také nekrózy kůry a postupné chřadnutí a odumírání větví a nakonec i celého stromu. K zesílení projevu příznaků pak dochází za přítomnosti směsné infekce s jinými viry.

Podobné příznaky jako PPV mohou u švestek, meruněk a broskvoní způsobit i některé další viry, např. virus chlorotické skvrnitosti listů jabloně nebo virus nekrotické kroužkovitosti třešně, chlorotické kroužky na listech třešní zase způsobuje virus zakrslosti slivoně.

Virus šarky švestky se jako všechny rostlinné viry přenáší vegetativně, což umožňuje jeho šíření prostřednictvím rozmnožovacího materiálu na velké vzdálenosti. 
K přirozenému přenosu dochází působením sání mšic, a to celé řady druhů, z nichž nejvýznamnějšími jsou mšice broskvoňová (Myzus persicae), mšice chmelová (Phorodon humuli) a mšice slívová (Brachycaudus helichrysi). Mšice virus šíří svým bodavě sacím ústrojím a to takzvaným neperzistentním způsobem, při kterém je mšice schopna získat virus již při krátkém zkusmém sání a vzápětí přenést na novou rostlinu. 
V počáteční fázi infekce se virus nachází jen v jedné nebo několika málo větvích, postupem let se však rozšíří do celého stromu. U tolerantních odrůd se virus v rostlině množí i šíří stejně jako u odrůd citlivých. U rezistentních odrůd je virus přítomen jen v nízké koncentraci a u odrůd, jejichž odolnost je dána hypersenzitivní reakcí, nedochází po napadení k šíření viru, ale k odumření napadené části pletiva (odr. ´Jojo´).

Virus šarky švestky je nejškodlivějším a nejrozšířenějším virem peckovin v Evropě. Šarka švestky, choroba, kterou tento virus způsobuje, způsobuje významné hospodářské ztráty. Ztráty jsou způsobeny nejen předčasným opadem plodů nebo snížením výnosu plodů, jejich velikosti a kvality, ale také zhoršením kondice a předčasným odumíráním napadených stromů. 
V České republice se virus šarky švestky vyskytuje na celém území státu a to na všech druzích peckovin kromě třešní a višní, nejvíce však na švestkách a myrobalánech. 
Virus šarky švestky je podle platné fytosanitární legislativy EU a ČR regulovaným škodlivým organismem, který je zakázáno zavlékat a rozšiřovat na území EU, pokud se vyskytuje na rostlinách rodu Prunus určených k pěstování, s výjimkou osiva. 
Při zjištění výskytu PPV v místech, kde se pěstují hostitelské rostliny určené k pěstování (školky, prostorové izoláty), nebo v jejich bezprostředním okolí nařizuje ÚKZÚZ mimořádná rostlinolékařská opatření. K nim patří zejména zákaz uvádění na trh a zákaz přemisťování hostitelských rostlin určených k pěstování z vymezeného území po dobu nejméně tří úplných vegetačních období, průběžné ošetřování hostitelských rostlin proti přenašečům PPV vhodnými přípravky na ochranu rostlin a zničení napadených hostitelských rostlin.

Virus neštovic peckovin (Plum pox virus) je podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072, přílohy IV: 

• Části D (týkající se rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin a dalších rostlin k pěstování určených k okrasným účelům) regulovaným nekaranténním škodlivým organismem na okrasných rostlinách následujících druhů rodu slivoň (Prunus spp.): meruňka obecná (Prunus armeniaca), myrobalán Blireův (Prunus blireiana), meruňka brianconská (Prunus brigantina), slivoň myrobalán (Prunus cerasifera), myrobalán cistena (Prunus cistena), slivoň kurdská (Prunus curdica), slivoň švestka (Prunus domestica ssp. domestica), slivoň slíva (Prunus domestica ssp. insititia), slivoň bluma (Prunus domestica ssp. italica), mandloň obecná (Prunus dulcis), slivoň žláznatá (Prunus glandulosa), slivoň Prunus holosericea, švestkovišeň zahradní (Prunus hortulana), třešeň japonská (Prunus japonica), meruňka mandžuská (Prunus mandshurica), švestkovišeň pomořská (Prunus maritima), meruňka japonská (Prunus mume), slivoň kanadská (Prunus nigra), broskvoň obecná (Prunus persica), slivoň vrbová (Prunus salicina), meruňka sibiřská (Prunus sibirica), slíva meruňková (Prunus simonii), trnka obecná (Prunus spinosa), višeň plstnatá (Prunus tomentosa), mandloň trojlaločná (Prunus triloba), další druhy druhy rodu slivoň (Prunus ssp.) náchylné k Plum pox virus určených k pěstování, kromě osiva s prahovou hodnotou pro tyto rostliny 0 %,
• části J (týkající se rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce) regulovaným nekaranténním škodlivým organismem na ovocných rostlinách následujících rodů a druhů: meruňka obecná (Prunus armeniaca), třešeň ptačí (Prunus avium), slivoň myrobalán (Prunus cerasifera), třešeň višeň (Prunus cerasus), slivoň švestka (Prunus domestica), mandloň obecná (Prunus dulcis), broskvoň obecná (Prunus persica), slivoň vrbová (Prunus salicina) a v případě hybridů rodu slivoň (Prunus spp.), kdy je materiál roubován na podnože, jiné druhy podnoží slivoní (Prunus spp.) náchylné k napadení organismem Plum pox virus s prahovou hodnotou pro tyto rostliny 0 %.

Pravidelné vizuální hodnocení zdravotního stavu výsadeb ke zjištění prvních příznaků napadení chorobami. Monitorování vývoje mšic jako vektorů viru pomocí monitorovacích prostředků – žlutých lepových desek, sacích pastí apod. 
V praktické diagnostice se nejčastěji uplatňují sérologické testy (ELISA), které jsou dostupné, rychlé a poměrně spolehlivé. Pro spolehlivé rozlišení jednotlivých kmenů PPV je však nezbytné využití molekulárních metod (polymerázová řetězová reakce – PCR, restrikční analýza – RFLP). Biologické testy (na bylinných a dřevinných indikátorech) a další metody se v běžné diagnostice uplatňují jen okrajově, jejich využití je především při studiu biologických a biochemických vlastností viru. 
Symptomatologická metoda (hodnocení příznaků) je významným orientačním prvkem při hodnocení výskytu šarky v terénu a při odběru vzorků pro laboratorní rozbor a zároveň důležitým doplňkem laboratorní diagnostiky z hlediska volby nejvhodnějších testů a interpretace jejich výsledků.

Při zjištění pozitivního výskytu v ovocných školkách okamžitá likvidace napadených stromků.

Vzhledem k tomu, že virem napadené stromy nelze léčit, je jedinou možnou ochranou uplatňování preventivních opatření. K nejdůležitějším patří: 

• Použití kvalitního, zdravého materiálu z uznané sadby.
• Zásada nepoužívat vlastní odkopky a rouby z infikovaných stromů ze zahrádek a zamořených výsadeb.
• V blízkosti plánované výsadby citlivých i tolerantních odrůd je vhodné zlikvidovat nebo alespoň omezit množství zdrojů infekce, tj. napadených stromů slivoní, myrobalánů, trnek, což může rychlost šíření ve výsadbě výrazně zpomalit, ale ne zcela zamezit (rychlost a intenzita šíření infekce PPV ve výsadbách závisí na vzdálenosti zdrojů infekce).
• Při výsadbě citlivých či tolerantních odrůd je potřeba zvážit, zda se na dané lokalitě časem nestanou zdrojem infekce dalších porostů (v takovém případě, vzhledem k rychlému šíření viru do zdravých porostů, dopady zmírní alespoň včasná obměna napadených výsadeb dříve, než dojde k jejich úplnému zamoření).
• Výsadba citlivých odrůd starší deseti let už bývá většinou zcela zamořená.
• Včasné odhalení a likvidace napadených stromků v prvních letech věku výsadby může zpomalit šíření viru (mladé rostliny jsou k napadení nejvnímavější).
• Dle možnosti upřednostnění méně náchylných odrůd při výsadbě nových sadů (v současné době je jediná registrovaná rezistentní odrůda slivoní ´Jojo´). Postupně přibývají odrůdy s vyšší mírou rezistence. Použití rezistentních odrůd je v zamořených oblastech jednoznačně nejvhodnější a do budoucna představuje zřejmě jediný účinný nástroj proti této chorobě.
• Ochrana proti přenašečům viru – vektorům (mšice broskvoňová, m. chmelová, m. slívová).

V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.

Likvidace mšic, jako přenašečů viru, je vzhledem k neperzistentnímu způsobu přenosu viru poměrně málo efektivní a uplatní se pouze v omezené míře při produkci množitelského materiálu ve školkách.

Vzniku rezistentních populací vektorů choroby lze obecně předejít střídáním úč. látek insekticidních přípravků se stejným mechanizmem účinku a dodržením stanoveného počtu aplikací.