Rostlinolékařský portál

Prokázána na rostlinách 156 taxonů – jabloň (Malus sp.), ojediněle hrušeň (Pyrus sp.), mišpule (Mespilus sp.), hloh (Crataegus sp.), jeřáb (Aronie sp.), kdouloň obecná (Cydonia oblonga), slivoň (Prunus spp.). 
Monocyklická.

Samičky jsou bezkřídlé, světle zelené barvy, 1,2–2,2 mm dlouhé, s černými sifunkuli a chvostkem. 
Nymfy jsou žlutozelené až tmavě zelené s oválným tělem a černými sifunkuli. Nejsou pokryty voskovým povlakem.
Vajíčka zprvu zelená nebo žlutavá, brzy nabývají černého lesku, oválného tvaru a velikosti cca 0,5 mm.
Perokresby apterních (bezkřídlých) a alátních (okřídlených) samic (převzato z Mšice a mšičky na ovocných dřevinách, D. Fryč, 2025)

Škodí samičky a nymfy sáním na listech, letorostech i plodech. Napadené orgány se deformují – příčně svinují, zakrňují a mnohdy zcela odumírají. Plody dozrávají předčasně, v místě vpichu červenají a tvrdnou. Mladé plody se deformují, zůstávají zelené a bez chuti. Mšice vylučují medovici, která ucpává průduchy a podporuje rozvoj černí.

Přezimuje ve stádiu vajíček přímo na jádrovinách, které jsou hlavním hostitelem. Větší část vegetační sezóny se mšice vyvíjejí partenogeneticky (bez oplodnění) a zakládají větší či menší kolonie na zelených částech rostlin. Generační cykly jsou zpravidla velice krátké, takže v sezoně se vyvíjí až 13 generací.

Na jádrovinách se vyskytuje více druhů mšic škodících podobným způsobem - mšice jitrocelová (Dysaphis plantaginea P.), mšice Rhapalosiphum insertum, na hrušních škodí Dysaphis pyri B., mšice hrušňová (Melanaphis pyraria P.) a např. mšice podbělová (Anuraphis farfarae K.). Mezi mšicemi je řada přenašečů viróz a fytoplasmóz. Při napadení plodů mohou způsobit významné hospodářské ztráty na výnosech.

• Provádí se zimní kontrola větviček na přítomnost vajíček, během vegetace vizuální kontrola pupenů, listových nebo květních růžic, listů a letorostů. 
• Letovou aktivitu mšic monitoruje ÚKZÚZ pomocí nasávacích pastí.

• Dle monitoringu a zimní kontroly větviček na přítomnost vajíček, popřípadě dle výskytu škůdce v předchozím roce.

• Do fáze zeleného poupěte – na přezimující vajíčka a nymfy 1. gen. – 25 vajíček na 1 metr větviček nebo 1–2 kolonie na 100 listových růžic. 
• Červen, červenec – masový přelet samiček – 10 jedinců na 100 květních (listových) růžic před květem anebo 10 kolonií na 100 květních (listových) růžic.

• Velmi důležitou roli hraje podpora přirozených nepřátel mšic, která je založena na provádění ochrany pouze v nejnutnějších případech (mladé porosty, ohrožení plodonošů, produkce medovice). Důležité je neprovádět úplnou eradikaci, pouze snížit početnost mšic na přípustnou míru, aby zbylo aphidofágům dostatek potravy. 
• Vybírat přednostně pesticidy netoxické pro přítomné afidofágy nebo alespoň jejich nejcitlivější stádia. 
• Vytvářet v sadu podmínky pro jejich trvalé přežívání (např. ponecháváním bylinné vegetace s indiferentními mšicemi jako zdroj potravy).
• Sledovat vývoj a migrace afidofágů a provádět kvalifikovanou prognózu jejich uplatnění v regulaci mšic před provedením ošetření.

• Založena na podpoře přirozených nepřátel mšic.

Je třeba dodržovat obecné zásady antirezistentních strategií. Vzniku rezistentních populací škůdců lze obecně předejít střídáním účinných látek insekticidních přípravků se stejným mechanizmem účinku a dodržením stanoveného počtu aplikací.

Hodnotí se pomocí trojbodové stupnice, bod 1 – účinnost aplikovaného ošetření výborná, bod 2 – účinnost aplikovaného ošetření uspokojivá, bod 3 – účinnost aplikovaného ošetření nedostatečná.