Rostlinolékařský portál

Většinou dicyklické, monocyklická např. D. devecta. 
Zimní hostitelé: jabloň, hloh, hrušeň, skalník, jeřáb.
Letní hostitelé: miříkovité, hvězdnicovité, kozlíkovité, jitrocelovité, rdesnovité, liliovité. Konkrétní letní hostitelé: jitrocel (D. plantaginea) , šťovík (D. radicola), krabilice (D. chaerophylli ), kerblík lesní (D. anthrisci ).

Rod čítající více než 110 druhů (v České republice 50), zahrnuje hospodářsky významné škůdce. Velikost cca 2–3 mm. Zbarvení je značně variabilní (šedé, modré, hnědé, růžové, černé, červené). Sifunkuli mají proměnlivou délku. Typické jsou čtyři páteřní bradavky (papily) na 8 a 9 článku, připomínající knoflíkové dírky (nejsou vždy viditelné).

Sají na spodní straně listů, pupenů, výhonků a mnohé druhy žijí i na kořenech rostlin. 
Často tvoří estetické vady rostlin. Sáním se listy krabatí a svinují, mohou žloutnout a červenat či černat. Viditelné jsou i pokroucené výhonky.

Zimu přečkají ve stadiu vajíček na dřevinách. Na jaře se líhnou zakladatelky, které se dál partenogeneticky rozmnožují (samobřezost). Jedinci okřídlené generace přelétávají na další hostitele.

Oslabení rostlin, nižší hospodářský užitek, snížení kvality plodů, přenos rostlinných virů.

• Podpora přirozených nepřátel. 
• Přirozenými nepřáteli mšic jsou slunéčka, larvy pestřenek a zlatooček, ploštice, pavouci, sekáči, škvoři, draví roztoči, entomopatogenní houby aj.

Mšice mají velké množství přirozených nepřátel – pestřenky, slunéčkovití s mnoho druhů z řádu blanokřídlých (Hymenoptera). Zejména při slabém výskytu, který je však z hlediska přenosu virů také nebezpečný, je účinnost přirozených nepřátel vysoká. 
Při zjištění kolonií mšic je vhodné v závislosti na tom, zda jsou rostliny pěstovány v uzavřených nebo otevřených podmínkách využít přirozených nepřátel mšic, viz výše, nebo využít komerčně dostupných preparátů na bázi parazitoidů (Aphidius spp, Ahpelinus sp., Praon sp.) nebo predátorů (Aphidoletes sp., Chrysopa sp. a Macrolophus sp.). V boji proti mšicím se dále se uplatňují přípravky na bázi entomopatogenních hub např. Lecanicillium spp. nebo Beauveria spp. V přírodě jsou mšice dále napadány houbami rodu Enthomopthorales. Aby byly přípravky na bázi hub účinné, je nutné zajistit dostatečnou vlhkost po aplikaci.Také výtažky rostlin z tabáku nebo citrusů vykazují aficidní účinky. Proti mšicím je možné využít též přípravky na bázi azadirachtinu. Ošetření je nutné opakovat a využít při aplikaci smáčedla, která narušují voskový povrch těla mšic.

D. Fryč, ÚKZÚZ