Rostlinolékařský portál

Ovocné dřeviny, především jabloň; vzácněji hrušeň, třešeň, slivoň; z volně rostoucích trnka, hloh, střemcha a další druhy z čeledi růžovitých.

Tělo dospělce je tmavomodré, nebo zelené s kovovým leskem, vzácněji černé s modravým nebo zelenavým leskem. Délka těla 2–3,3 mm. Vrchní strana těla je odstále pýřitá. Tělo je krátké, krovky jen o 1/4 až 1/3 delší než jejich společná šířka. Krovky jsou velmi silně rýhované, rýhy vzadu hluboké, mezery zdvižené, téměř hladké, mnohem užší než rýhy. Na krovkách vpředu při švu mají zkrácenou štítkovou rýžku, Předposlední rýžka na krovkách je víceméně zkrácena. Poslední rýžka je u kořene jednoduchá a spojuje se uprostřed krovek s okrajovou rýžkou. Nosec je kratší, v místě, kde jsou připojena tykadla, je u obou pohlaví silně, téměř v úhlu ohnutý. Nosec samic je mnohem delší a silně zakřivený, tykadla jsou vetknuta v horní třetině. Tykadla samců jsou vetknuta asi v polovině délky nosce. Délka hlavy samců je rovna její šířce, oči jsou větší a více vypouklé. Samice mají hlavu příčnou, širší než delší, oči jsou menší a méně vypouklé. Holeně, hlava a tykadla jsou černé. 
Vajíčka  jsou pravidelně eliptická asi 0,55 mm dlouhá a 0,35 mm široká. Po vykladení jsou bílá, lesklá a měkká. Později jsou žlutavá a bez lesku. 
Larva  je v dospělosti asi 3–4 mm dlouhá a asi 1 mm široká. Je rohlíčkovitě prohnutá, žlutobílá s malou žlutou hlavou se silnými kusadly a zřetelnými tykadly a na každé straně s pěti malými černými očky. Tělo tvoří 12 článků. Tergity mají 8 delších štětin v příčné řadě, sternity 6. Další 3 štětiny jsou na každém článku. Jednotlivé tělní články mají mimo delších štětin skupiny drobných chloupků. 
Kukla je zavalitá, žlutobílá, porostlá na hřbetní straně a po bocích delšími štětinami.

Zobonosku jabloňovou lze zaměnit za zobonoskou řapíkovou Neocoenorrhinus interpunctatus, jejíž samci mají nosec dlouhý jako předohruď a samice jako hlavu a předohruď dohromady. Oba druhy mají také podobný způsob života.  
Dále lze zobonosku jabloňovou zaměnit se zobonoskou modravou Involvulus icosandriae, která má podobnou velikost, délku těla 2,5–3,5 mm, tělo leskle modré nebo zelené a povrch těla černě pýřitý. Krovky jsou tečkovaně rýhované. Nosec, tykadla a holeně jsou černé. Samice mají delší a lesklejší nosec, samci mají štít bez trnů. Na rozdíl od z.jabloňové však poškozuje mladé výhony – prýty především hrušní.

Během úživného žíru vykusují větší počet hlubokých jamek v pupenech a vyžírají jejich vnitřek. Později po vyrašení okusují vrcholky mladých výhonků nebo vyžírají na mladých listech drobné mělké jamky tak, že pokožka na opačné straně listů zůstává nepoškozena. 
Předčasný opad listů z důvodu nakousnutého řapíku a plošné miny v listových čepelích opadaných listů způsobené žírem larev.

Přezimují brouci, kteří většinou ve druhé polovině dubna opouštějí zimní úkryty a vyhledávají živné rostliny. Následuje úživný žír na pupenech, později poškozují výhonky a listy. Páří se ještě před dosažením pohlavní dospělosti. Oplodněné samičky kladou vajíčka v první polovině května. Vrchol kladení nastává v třetím týdnu května, kdy po dobu 7–14 dní kladou nepřetržitě průměrně asi 4 vajíčka denně, některé samice i 7–9, max. až 11 vajíček, během života až 90 vajíček. Doba kladení může Samci žijí 1,5–2 měsíce, samice 2,5–3 měsíce. Samičky kladou vajíčka výhradně do hlavního žebra listu, do míst, kde přechází řapík v čepel. Preferují především jabloně. Před kladením nakousne samička listový řapík, list zanedlouho začne vadnout a opadne. Potom vyhloubí v hlavním listovém žebru komůrku s hladkými stěnami a vloží do ní pomocí nosce vajíčko. Do jednoho listu naklade většinou 1 až 4 vajíčka. Larvy se začnou líhnout asi za týden. Živí se pletivy v okolí vaječné komůrky a později mezofylem listových čepelí, ve kterých vytvářejí rozsáhlé plošné podkpopěnky (miny). Larvální vývoj trvá asi 4 týdny a probíhá v opadaných odumírajících až odumřelých listech. Potom opouštějí podkopěnku, zavrtávají se mělce pod povrch půdy, kde si vytvářejí oválnou komůrku s hladkými stěnami, kde se kuklí Vývoj kukly trvá rovněž asi 4 týdny. Celý vývoj od vajíčka po imago trvá asi 3 měsíce. Z vajíček nakladených ve druhé polovině května se první brouci líhnou v polovině srpna. Vrchol líhnutí nastává obvykle koncem září. Larvy, které se vyvíjejí až později na podzim nedokončují celý vývoj a přezimují jako kukly. Později vylíhnutí brouci zůstávají rovněž v půdě až do jara příštího roku.

Běžně se vyskytující druh, škodlivé výskyty jsou vzácné a pouze lokální.
Zobonosky škodí úživným žírem, při kterém poškozují pupeny a později nakusováním listových řapíků, kdy mohou způsobit až úplné odlistění stromů. Dřevo takto poškozených stromů špatně vyzrává, v extrémních zimách může docházet k vymrznutí stromů. Oslabené stromy mají nižší násadu plodů v příštím roce.

Pravidelné vizuální hodnocení zdravotního stavu výsadeb ke zjištění prvních příznaků poškození škůdci (poškozených pupenů a předčasně opadaných listů). 
Monitoring výskytu dospělců pomocí sklepávání.

Nejsou známy.

Dle tendence výskytu v předchozím roce (letech).

Nejsou v ČR stanoveny. 
Ošetřuje se neprodleně při zjištění prvních příznaků poškození. Lze použít hodnoty stanovené pro ostatní druhy zobonosek, tj. 5–10 brouků na 100 sklepnutých větví.

Využití souboru dostupných preventivních (agrotechnických) i kurativních opatření (fyzikální, biologické a chemické metody ochrany): 

• Včasná detekce škůdce. 
• Podpora predátorů a parazitoidů. 

Přirozenými nepřáteli jsou ptáci.

• Průběžná likvidace brouků setřásáním na podložku – plachtu v časných ranních hodinách (období snížené aktivity), 
• Odstraňování opadaných listů s larvami shrabováním a následná likvidace spálením nebo hlubokým zakopáním.

Ošetření by mělo být provedeno v poledních a časných odpoledních hodinách v období nejvyšší aktivity brouků.

Vzniku rezistentních populací škůdců lze obecně předejít střídáním účinných látek insekticidních přípravků se stejným mechanizmem účinku a dodržením doporučené dávky a stanoveného počtu aplikací.

Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní neošetřenou variantou. Hodnotí se pomocí trojbodové stupnice, bod 1 – účinnost aplikovaného ošetření výborná, bod 2 – účinnost aplikovaného ošetření uspokojivá, bod 3 – účinnost aplikovaného ošetření nedostatečná.

J. Juroch, ÚKZÚZ