Rostlinolékařský portál

Prokázána na rostlinách 25 taxonů – jabloň (Malus sp.), hrušeň (Pyrus sp.), kdouloň obecná (Cydonia oblonga), skalníky (Cotoneaster sp.). hlohy (Cratageaus sp.), mišpule obecná (Mespilus germanica), blýskavka chlupatá (Pourthiaea laevis).
Monocyklická (anholocyklie na kořenech).

Velikost těla 1,2–2,6 mm, bezkřídlé samičky jsou 1,7 mm veliké, zavalité, červenofialově zbarvené, pokryté voskovými výpotky. Z voskových žláz vylučují typická bílá vatovitá vlákna, která překrývají celé kolonie mšic. Po rozmáčknutí bílého chumáče se vytvoří červená "krvavá" hmota. Tykadla nedosahují ani do poloviny těla, sifunkuli silně zredukované na prstence.
Nymfy po vylíhnutí měří přibližně 0,6 mm, jsou lososově růžové až narůžověle hnědé s tmavými oči. Čerstvě vylíhlé nymfy nemají voskový povlak, ten se tvoří až po usednutí a prvním sání. 4 nymfální instary.
Vajíčka se v našich podmínkách téměř nevyskytují. 

Perokresby apterních (bezkřídlých) a alátních (okřídlených) samic (převzato z Mšice a mšičky na ovocných dřevinách, D. Fryč, 2025)

Škůdce saje na větvích a kmíncích, následně vznikají nahloučené boulovité nádory, které se postupně rozrůstají a časem pukají. Při napadení letorostů dochází ke zpomalování růstu, bujení floému v místech sání a vzniku nádorků.

Přezimují nymfy 1. a 2. instaru v trhlinách borky na kmenech a větvích a na kořenech u báze kmene. Při oteplení (duben až květen) nymfy putují vzhůru a začínají sát nejprve na kalusovém pletivu, které se vytváří na ránách po zimním řezu, případně na nádorovém pletivu vytvořeném po předchozím napadení vlnatkou. Nymfy se vyvíjejí v bezkřídlé živorodé samičky rodící další nymfy. 
Od konce května a v létě škůdce napadá letorosty a vlky, nejprve v paždí listů, později po celé délce letorostu. Celkem může mít vlnatka krvavá až deset generací během roku. Od června se okřídlené samičky rozlézají a jsou přenášeny větrem na další stromy.

Při přemnožení může způsobit významné hospodářské škody. Stromy po napadení mohou být více náchylné k silným mrazům.

Původní druh v Nearktické oblasti, nyní s kosmopolitním výskytem. Do Evropy zavlečen se sazenicemi jabloní (Anglie, 1787). U nás poprvé zaznamenán v 19. století (Miller 1956).

Vlnatka krvavá (Eriosoma lanigerum) je podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072, přílohy IV, části J (týkající se rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce) regulovaným nekaranténním škodlivým organismem na ovocných rostlinách následujících rodů a druhů: kdouloň obecná (Cydonia oblonga), jabloň (Malus spp.) a hrušeň (Pyrus spp.) s prahovou hodnotou pro tyto rostliny 0 %.

Na jaře se sleduje rozlézání nymf od báze kmenů do koruny stromů. Během vegetace se počítají kolonie mšic nebo poškozené letorosty.

Při dlouhodobých silných mrazech se počet mšic redukuje (-20°C po dobu 12 hodin). Naopak v horkém létě po předchozím chladném jaru se mšice silně rozmnožují. Rychlost vývoje škůdce je závislá na vývoji počasí a průběhu teplot

Ošetření se doporučuje při výskytu 5 a více kolonií na 100 stromů. V průběhu června po migraci vlnatky na letorosty při zjištění 10 kolonií na 100 letorostů.

• Podpora přirozených nepřátel a predátorů - slunéčka, pestřenky atd. 
• Omezení používání širokospektrálních insekticidů.

K biologické regulaci proti mšici krvavé je možno využít introdukovanou parazitickou vosičku mšicovník vlnatkový (Aphelinus mali). Mšicovník vlnatkový je původem ze Severní Ameriky. V současnosti je rozšířen po velké části světa, kde zdomácněl. Aphelinus klade vajíčka většinou jednotlivě přímo do těla larev mšice krvavé. Napadená mšice žije a v jejím těle se vyvíjí parazit, který se uvnitř kuklí a poté dospělý hmyz opouští tělo hostitele okrouhlým otvůrkem na hřbetu zadečku parazitované mšice. Mšici preduje také škvor (Forticula auricularia) a různé druhy slunéček.

Je třeba dodržovat obecné zásady antirezistentních strategií. Vzniku rezistentních populací škůdců lze obecně předejít střídáním účinných látek insekticidních přípravků se stejným mechanizmem účinku a dodržením stanoveného počtu aplikací.

Hodnotí se pomocí trojbodové stupnice, bod 1 – účinnost aplikovaného ošetření výborná, bod 2 – účinnost aplikovaného ošetření uspokojivá, bod 3 – účinnost aplikovaného ošetření nedostatečná.