Rostlinolékařský portál

Štítenka ústřicová je polyfágem na mnoha druzích listnatých dřevin. Nejvíce škodí na jabloních (Malus sp.), hrušních, (Pyrus sp.) a slivoních (Prunus sp.), avšak vyskytuje se i na lesních dřevinách (duby Quercus sp., bříza Betula sp. aj.).

Samičky jsou asi 0,8–1,5 mm dlouhé, citrónově žlutě až zeleně zbarvené, mají krátce oválné až hruškovité tělo. Tykadélka jsou zakrnělá. Samičky jsou nepohyblivé a mají voskový kruhovitý štítek. Štítky samiček jsou 1,7–2,3 mm dlouhé, šedé až hnědé barvy a nejsou lemovány úzkým bílým pruhem. 
Dospělí samci jsou žluto oranžové barvy a mají protáhlé tělo, dlouhá tykadla, dobře vyvinuté oči a křídla. Na hřbetní straně mají černý pruh. 
Nymfy samců jsou oválné, mají malý, asi 0,9–1 mm velký štítek. Nymfy jsou zářivě žluté, mají dlouhá tykadla a šest noh.

Usychání a odumírání větví. Na větvích a kmenech štítky. Někdy i v několika vrstvách. Napadené plody jsou znehodnoceny přítomností štítků, kolem kterých se vytvářejí mělké prohlubně. Při sání štítenek na stopkách dochází k retardaci růstu plodů.

Štítenka ústřicová má pouze 1 generaci za rok. Přezimuje ve stádiu nymfy, na jaře při teplotách nad 8 °C vývoj pokračuje a během května nymfy dokončují vývoj. Okřídlení samci opouštějí štítky a páří se. Po spáření se samičkami samci hynou. Samičky snášejí od června do počátku července 25–80 vajíček, průměrně asi 70 vajíček. Potom samičky rovněž hynou. 
Vylíhlé larvy jsou velmi pohyblivé, rozlézají se po větvích a sají zpočátku zejména na mladých větvičkách s jemnou kůrou, ale usazují se i na silnějších větvích a na kůře kmenů, někdy sají i na plodech. Krátce po přisání vytvářejí voskový štítek, pod kterým dokončují vývoj a mění se v dospělce. Je-li strom silně napaden, potom štítky samiček tvoří tlusté vrstvy a způsobují usychání a odumírání větví.

Méně významný, spíše lokální škůdce. K rozmnožení dochází používáním pro parazitoidy a predátory toxických přípravků. Škody jsou způsobené sáním mízy na mladých letorostech, což způsobuje postupné oslabení stromů. Tvorba medovice snižuje tržní hodnotu plodů z důvodu sekundárního napadení černěmi. Napadené plody také tvoří v okolí štítků nápadné červené skvrny.

Monitoring přezimujících stadií škůdců. 
Během vegetačního klidu, nejpozději před rašením, se odebere 20 dvouletých větví dlouhých 0,2 m s květními pupeny (na 10 místech 2 větve z 1 stromu). Postranní obrost na větvích se zkrátí na délku 10 mm, krátké plodonoše se ponechají (celkem 4 m). 
Na odebraných vzorcích se pomocí lupy nebo binokulárního mikroskopu hodnotí počet přezimujících stadií. Výsledek se přepočte na 1 m délky větví. 
Pravidelné vizuální hodnocení zdravotního stavu výsadeb během vegetace ke zjištění prvních výskytů škůdců nebo prvních příznaků poškození škůdci.

Dle výskytu v předchozím roce.

Ošetřuje se při zjištění 100 a více živých štítků v průměru na 1 m délky větví.

• Podpora predátorů a parazitoidů. 
• Významnými parazitoidy štítenek jsou chalcidky druhů Aphytis mytilaspidis, A. proclia, A. diaspidis a z predátorů slunéčko Adalia bipunctata.

V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.

Vzniku rezistentních populací škůdců lze obecně předejít střídáním úč. látek insekticidních přípravků se stejným mechanizmem účinku a dodržením stanoveného počtu aplikací.

Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní – neošetřenou variantou.

J. Juroch, ÚKZÚZ