Rostlinolékařský portál

líska obecná 
Corylus avellana 
Opadavý keř, jež dorůstá do výšky až 8 m a dožívá se 60–80 let. Mladé větve jsou žláznatě chlupaté, starší lysé. Listová čepel je okrouhle obvejčitá až obvejčitá, většinou nesouměrná, až 12 cm dlouhá a 10 cm široká a po okraji hrubě dvojitě pilovitá až mělce laločnatá, špičatá. Svrchní strana je řídce chlupatá, zatímco spodní je zejména na žilkách pýřitá. Samčí květy jsou uspořádány v až 10 cm dlouhých, úzce válcovitých jehnědách. Samičí květenství vyrůstají jednotlivě, jsou přisedlá, v pupenovitém obalu s niťovitými, fialovo červenými bliznami. Plodem jsou široce vejcovitě kulovité, tupě špičaté, až 2 cm dlouhé, skořicově hnědé oříšky, jež vyrůstají po 1–5. Obal oříšku je ± zdéli oříšku, zvonkovitý, otevřený a nepravidelně rozdřípený. 
Kvete II–IV. 
Původem v Evropě (kromě nejsevernější části), Severní Afrika, Malá Asie, Kavkaz. 
líska turecká 
Corylus colurna 
Strom až 20 m vysoký, řidčeji keř. Větve v mládí žláznatě chlupaté, borka tmavošedá, později šupinovitá. Pupeny vejcovité, špičaté. Čepel listů ± vejčitě okrouhlá, 7–15 cm dlouhá a 5–10 cm široká, dvojitě pilovitá až mělce laločnatá, špičatá nebo zašpičatělá, na bázi srdčitá, s 5–6 páry postranních žilek, řapík 2,0–4,5 cm dlouhý, palisty kopinaté, špičaté. Samčí jehnědy za květu až 12 cm dlouhé, Oříšky po 6–10(–17), 1,7–2,0 cm dlouhé, obal široce zvonkovitý, otevřený, až téměř k bázi rozdřípený v úzké laloky. 
Kvete III–IV. 
Původem v JV Evropě, na Kavkazu, v Malé Asii Íránu a v Himálaji. Často vysazována v parcích a stromořadích. 
líska největší 
Corylus maxima 
Keř 3–5 m vysoký. Čepel listu okrouhlá až široce vejčitá, dvojitě pilovitá, krátce zašpičatělá, se 7–9 páry postranních žilek, palisty úzce podlouhlé. Samčí jehnědy za květu až 9 cm dlouhé. Oříšky po 1–6(–8), podlouhle vejcovité, 2,0–2,4 cm dlouhé, obal válcovitý, v horní části zúžený, rozdřípený v úzké celokrajné úkrojky, měkce chlupatý, 2× delší než oříšek. 
Kvete II–IV. Původem v JV Evropě, na Kavkaze a v Malé Asii. Pěstována často v zahradách a parcích pro chutná semena i pro okrasu (často cv. ´Purpurea´ s fialově červenými listy). Vzácně zplaňuje.

Líska patří mezi nenáročné dřeviny. Vyhovují jí světlé polohy s kyprou, hlinitou půdou, ale snáší i střední zástin, vysýchavé půdy a oblasti s nízkými srážkami. Lísky strádají na rašelině a zabahněných půdách.