Rostlinolékařský portál

Úživný žír brouků probíhá na jahodníku (Fragaria spp.), jabloni (Malus domestica), hlohu (Crataegus spp.); třešni, švestce, slivoni (Prunus spp.) a dalších druzích z čeledi růžovitých (Rosaceae), brukvoviých (Brassicaceae) a hvězdnicovitých (Asteraceae). Vývoj probíhá pouze na maliníku nebo ostružiníku (Rubus spp.), včetně volně rostoucím.

Dospělec je drobný brouk, 3,8–4,3 mm dlouhý, má slabě protáhlé, mírně klenuté tělo. Hlava je krátká, tykadla jsou tvořena 11 články a trojčlennou paličkou. Krovky jsou jemně, velmi hustě a trochu více tečkované než štít. Větší tečky tvoří na krovkách téměř řady. Tělo je šedočerné, šedě nebo šedožlutě pýřité. Štít je méně široký a jeho boční okraj není zdvižený. Tykadla a nohy jsou žluté až žlutohnědé. Chodidla jsou pětičlenná, 2. a 3. článek jsou naspodu opatřeny kožovitými lalůčky. Drápky mají u kořene silnější zoubek. Zadní kyčle jsou velmi sblíženy. Samci mají na vnitřní straně holení 1. páru noh malý hrbolek. Oči jsou menší, jejich kratší průměr je asi tak velký jako třetina šířky hlavy. Samice jsou nepatrně větší než samci. 
Vajíčka jsou vřetenovitá, dlouhá 1,3–1,7 mm a široká 0,5 -0,7 mm, zpočátku bílá a slabě lesklá, později tmavnou a jsou matná. 
Larvy jsou válcovité, dozadu mírně zúžené, masité, bílé až smetanové barvy, později s tmavšími příčnými pruhy na těle a hnědou hlavou. Tělo je slabě zakřivené. Hlava je příčná, opatřená za kořenem tykadel třemi očky. Tykadla jsou čtyřčlenná. S krátkým přívěskem na předposledním článku. Předohruď má na hřbetě široký a dlouhý štítek, na obvodu řídce štětinkatý a před středem porostlý příčnou řadou štětinek, štítky ostatních článků mají po dvou příčných řadách dlouhých štětin. Vývoj probíhá přes tři larvální stadia (instary). 
Kukla je dlouhá 3,4–4,1 mm dlouhá. bílé barvy. Složené oči jsou zpočátku šedé, později černé.

Malinovníka plstnatého lze pouze částečně zaměnit s příbuzným druhem malinovníkem šedým B. ochraceus, který je ale trochu větší a jinak zbarvený.

Žírem poškozené květy a poupata, vykousané tyčinky a pestíky, květní lůžka a jednotlivé peckovice. Vzácně mladé listy. Plody napadené larvami jsou až o polovinu menší, bývají znetvořené a snadno zahnívají, zejména za vlhčího počasí.

Dospělci se objevují koncem dubna na květech různých druhů rostlin, např. společně s blýskáčky, kde se živí pylem a okusují tyčinky a pestíky. V květnu, v době kvetení maliníku a ostružiníku, se stěhují na ně, protože larvy se mohou vyvíjet pouze v plodech těchto druhů. Na malinících a ostružinících pokračují v žíru na květech. Vyžírají poupata a v rozvitých květech se živí pylem a tyčinkami. Jen zřídka okusují i mladé, ještě svinuté listy, pokud maliníky ještě nekvetou. Brouci dokáží zcela zničit mnoho květů a a některé poškodit tak, že vytvářejí znetvořená a drobná plodenství. K páření dochází ve druhé polovině května, na květech maliníku, samičky potom kladou po jediném vajíčku na květ, buď na nitku nebo prašník tyčinek či pestík. Každá samička naklade průměrně 30–40 vajíček, maximálně až 120 vajíček, z nichž se za 8–10 dnů líhnou larvy. Larvy se vyvíjejí pomalu a lze je nalézt ještě v září uvnitř plodů. Zpočátku okusují vnitřní část květů, později květní lůžko, v němž vykusují vinuté chodbičky a také jednotlivé peckovičky, většinou ty u základů plodenství. Když larvy dospějí, tj. v druhé polovině července až v září, opouštějí plody a přemísťují se do půdy. Larvy se rozlézají okolo keře až do vzdálenosti 50 cm, a zalézají do hloubky 5–10 cm, kde si vytvářejí hlinité komůrky, ve kterých se kuklí. V prvním roce se kuklí jen část larev, ostatní přetrvávají v diapauze až do podzimu příštího roku, kdy se teprve kuklí. V obou případech se brouci líhnou ještě na podzim, ale z půdy vylézají až na jaře příštího roku. Malinovník má dvojí generaci, jednoletou a dvouletou.

Nejvýznamnější škůdce malin a ostružin. Poškození mladých listů brouky je většinou nevýznamné. Brouci mohou zničit žírem množství květů, které buď zaschnou nebo vytvoří drobné, bezcenné plody. Škodí ale především larvy, které při přemnožení způsobují pěstitelům značné škody, dokáží zničit až třetinu i více plodů. Poškozené plody mohou být sekundárně napadeny houbovými patogeny, kteří způsobují hniloby. Plody s larvami nelze tržně realizovat.

Pravidelné vizuální hodnocení zdravotního stavu rostlin ke zjištění prvních příznaků poškození škůdcem (poškozených listů, později poupat a květů).  
Použití optických lapáků (bílých lepových desek nebo křížových lapáků) zavěšených ve výšce 100–150 cm vysoko (na vodící drát nebo jinou konstrukci) a směřujících rovnoběžně s řadami. Větší hustota lapáků musí být na okrajích výsadby, zvláště v blízkosti lesů. Vyvěšení lapáků koncem dubna/na počátku května, optimálně 6–4 týdnů, min. 2 týdny před počátkem kvetení, pravidelná kontrola/výměna desek min. 1x týdně. 
Použití kombinovaných, nádobových a křížových lapáků s květním atraktantem (funnel trap) v počtu 50 ks/ha rozmístěných šachovnicovitě v porostu 10–20 m od sebe. Lapák musí být viditelný, v okolí lapáku (50 cm) je třeba vytvořit volný prostor. Pravidelná kontrola úlovků a doplnění vody (+detergentu) min. 1x týdně. Výměna náplně po 5–6 týdnech.

Nejsou v ČR známy. 
Ošetřuje se neprodleně při zjištění výskytu brouků v lapácích, nejpozději při zjištění poškození listů/poupat/květů. 
V zahraničí je prahová hodnota u ručně sklízených malin na přímý konzum více než 5–10 brouků/lapák/týden v období před květem a u mechanicky sklízených plodů na průmyslové zpracování v průměru 15–20 brouků/lapák.

• Nepřímá ochrana je založená na podpoře přirozených nepřátel, predátorů a parazitoidů. 
• Přirozenými nepřáteli jsou např. ptáci, zlatoočky, z brouků slunéčka a střevlíkovití.

• Opakovaná mechanická kultivace půdy kolem keřů koncem léta a na počátku podzimu, likvidující kukly. 
• Mulčování.

První ošetření proti dospělcům těsně před otevřením květů a druhé na konci kvetení, při opadu asi 80 % okvětních lístků, až na počátku tvorby plodů. 
Ošetřuje se pouze ve večerních hodinách, mimo období letu včel.

Vzniku rezistentních populací škůdců lze obecně předejít střídáním účinných látek insekticidních přípravků se stejným mechanizmem účinku a dodržením doporučené dávky a stanoveného počtu aplikací. Při podezření na snížení účinnosti je vhodné přípravek vyřadit ze systému ochrany a nahradit jej jiným, doposud nepoužívaným s odlišným mechanismem působení.

Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní neošetřenou variantou. 
Hodnotí se pomocí trojbodové stupnice, bod 1 – účinnost aplikovaného ošetření výborná, bod 2 – účinnost aplikovaného ošetření uspokojivá, bod 3 – účinnost aplikovaného ošetření nedostatečná.