Rostlinolékařský portál

Ostružiník maliník Rubus idaeus (maliník obecný) a další druhy rodu ostružiník a jejich kříženci (malinoostružiník). Výrazné rozdíly jsou v náchylnosti odrůd.

Na bázi jednoletých výhonů (letorostů) fialově hnědé různě velké ohraničené skvrny. Koncem léta skvrny hnědnou, dochází k nekrózám, praskání a odlupování borky. Silněji postižené výhony mají v následujícím roce menší přírůstky a za příznivého počasí pro projev onemocnění předčasně, často již na začátku sklizně, zasychají.

Patogen přezimuje jako mycelium v pletivu napadených výhonů, kde se vyvíjejí a na jaře dozrávají plodnice pseudoperitecia s vřecky a askosporami. K infekcím mladých listů a výhonů dochází především v květnu a v červnu. V průběhu léta (červenec, srpen) se v pletivu poškozených částí vyvíjejí pyknidy a v nich konidie. Názory na význam konidií v epidemiologii patogenu se velmi liší.  
K infekcím dochází především za vlhkého deštivého počasí. Na teplotu nemá houba vyhraněné požadavky. Pro škodlivý projev onemocnění je rozhodující průběh počasí v období před sklizní. Pokud je počasí teplejší a sušší, je projev poškození časnější a silnější a škody větší. Nejvíce bývají poškozeny starší porosty na nevhodných stanovištích (těžší a vlhčí půdy, vyšší půdní reakce apod.).

Silně napadené výhony předčasně odumírají. Při slabším projevu onemocnění dochází k retardaci růstu laterárních výhonů na plodných výhonech a jsou nepříznivě ovlivněny množství a jakost sklizně. Plody jsou menší, méně aromatické a mají méně cukru.

Pravidelné vizuální hodnocení zdravotního stavu výsadeb ke zjištění prvních příznaků napadení chorobami.

Sledování vhodnosti podmínek pro infekci a šíření choroby pomocí automatických meteorologických stanic.

Ošetření na lokalitách s pravidelným výskytem choroby je nutno provést preventivně, pokud jsou příznivé podmínky pro vznik a šíření choroby.

Základem ochrany jsou preventivní pěstební opatření:

• Výběr vhodného stanoviště a jeho úprava.
• Optimální hustota porostu.
• Vyrovnaná výživa, zejména nepřehnojit dusíkem.
• Včasná obměna porostů a mulčování.  
• Silněji napadené pruty je třeba včas odstranit. 
• Na rizikové lokality nevysazovat náchylné odrůdy.

V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.

Chemická ochrana má jen částečnou účinnost. Ošetřuje se při výšce letorostů cca 20 cm a ošetření se podle potřeby 2–3x opakuje v intervalu 7–14 dní. Intenzitu ochrany (počet postřiků, interval) je třeba přizpůsobit skutečnému ohrožení porostů.

Vzniku rezistentních populací lze obecně předejít jednak používáním kombinovaných fungicidů nebo takovou strategií ochrany, kdy nedochází k opakovaným aplikacím přípravků se stejným mechanizmem účinku.

Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní – neošetřenou variantou.