Rostlinolékařský portál

Především ořešák královský (Juglans regia) a další druhy rodu ořešáku, včetně ořešáku černého (Juglans nigra). Výrazné jsou rozdíly v náchylnosti odrůd i typů semenáčů.

Parazit napadá čepele listů, řapíky, letorosty a plody. Na listech vznikají nejdříve žlutozelené, postupně hnědnoucí, různě velké ohraničené skvrny. Menší skvrny mají výrazné tmavě hnědé lemování. Při silném napadení se skvrny spojují, dochází ke svinování a předčasnému opadu listů. Na nervatuře listů a na řapících hnědé, protáhlé, mírně propadlé skvrny. Na letorostech protáhlé propadlé šedohnědé skvrny. Na plodech různě velké (obvykle 2–8 mm), často nepravidelné, mírně propadlé, šedohnědé až černé skvrny. Skvrny splývají, poškozené plody druhotně osídlují saprofytické houby (především Trichothecium roseum a Alternaria spp.), velmi silně poškozené plody opadávají. Na napadených částech se vytvářejí plodnice acervuli s konidiemi.

Parazit přezimuje na napadených opadlých listech, příp. plodech, kde se postupně vyvíjejí a na jaře vyzrávají plodničky peritecia s vřecky a askosporami. Askospory jsou zdrojem primárních infekcí. Obvykle jsou zralé v první polovině května a postupně se uvolňují v závislosti na dešťových srážkách do konce června. Na napadených částech se vytvářejí plodnice acervuli a konidie, které jsou zdrojem sekundárního šíření, k němuž dochází až do konce léta. 
Choroba se šíří především za teplejšího (optimum 18–22 °C) a deštivého počasí. Askospory se uvolňují z plodnic po zvlhčení a ke klíčení askospor i konidií a k infekci může dojít jen při ovlhčení rostlinných částí.

Velmi škodlivé onemocnění, především ořešáku královského. Při silném napadení dochází k předčasnému opadu listů a k významnému poškození i opadu plodů. V důsledku předčasného opadu listů hůře vyzrávají dřevní části a je zvýšené riziko poškození při přezimování.

Pravidelné vizuální hodnocení zdravotního stavu výsadeb ke zjištění prvních příznaků napadení chorobami.

Sledování vhodnosti podmínek pro infekci a šíření choroby pomocí automatických meteorologických stanic.

Ošetření na lokalitách s pravidelným výskytem choroby je nutno provést preventivně, pokud jsou příznivé podmínky pro vznik a šíření choroby.

Významná jsou především preventivní opatření, která omezují podmínky pro šíření onemocnění:

• Výběr stanoviště.
• Vzdušnost porostu a koruny stromu. 
• Na riziková stanoviště nevysazovat náchylné odrůdy. 
• Likvidace opadlých listů, na nichž houba přezimuje.

V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.

Chemická ochrana se provádí především ve školkách a v mladých výsadbách. Ošetřuje se v období před květem a po odkvětu a ošetření se podle potřeby 1–2x opakuje v intervalu 7–14 dní. Počet postřiků a interval mezi postřiky musí zohlednit infekční tlak. Měďnaté fungicidy současně tlumí i případný výskyt bakteriální spály ořešáku (Xanthomonas arboricola pv. juglandis).

Vzniku rezistentních populací lze obecně předejít jednak používáním kombinovaných fungicidů, pokud jsou pro indikaci dostupné, nebo takovou strategií ochrany, kdy nedochází k opakovaným aplikacím přípravků se stejným mechanismem účinku a dodržením stanoveného počtu aplikací během sezóny.

Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní – neošetřenou variantou.