Rostlinolékařský portál

Mezi hostitele této dřevní houby patří listnaté dřeviny. Velmi často ho můžeme nalézt na lípách (Tilia spp.), javorech (Acer spp.), jasanech (Fraxinus spp.), vrbách (Salix spp.), ořešácích (Juglans spp.) či bucích (Fagus spp.).

Choroše šupinatého lze zařadit mezi dřevokazné houby tvořící jednoleté plodnice. Ty může vytvořit prakticky kdykoliv během vegetačního období. Nejčastěji se však vyskytuje v rámci jarního aspektu od dubna do června. Většinou jdou plodnice spatřit v místech mechanického poranění či na řezných ranách. Staré plodnice mohou vytrvat ve výrazně zdegradovaném stavu na hostiteli do příštího roku. Plodnice této houby jsou polokloboukaté, poměrně mohutné a dosahující velikosti až 50 cm. Mohou růst jednotlivě, střechovitě nad sebou nebo trsovitě v polykormonech. Klobouk je vějířovitý, žlutorezavý a pokrytý hnědými trojúhelníkovitými šupinami. Na okraji je stejně barevný. Ústí rourek má bílou barvu a je jemně labyrintické. Výtrusný prach bývá zpravidla bílý. Dužnina je bílá a poměrně dost pevná s velmi výraznou okurkově moučnou chutí i vůní. Třeň je většinou krátký a postranní, málokdy centrální. Bývá jemně plstnatý.

Jedná se o poměrně charakteristickou dřevní houbu. Příbuzný druh choroš štětičkatý (Polyporus tuberaster) má podobné hostitele, ovšem plodnice, které si jsou zdánlivě podobné, dosahují velikosti pouze do 10 cm. Taktéž dužnina tohoto menšího choroše nemá onu typickou moučnou vůni.

Tento choroš způsobuje bílou, jádrovou hnilobu dřeva, která bývá ohraničena od zdravého dřeva mohutnou (až 2 centimetry) černou zónou. V poslední fázi hniloby dřevo výrazně měkne a hranolovitě se rozpadá na kostečky o velikosti 2–3 mm. Dá se tedy hovořit o bílé kostečkovité hnilobě. U napadených stromů je častý vznik uzavřené centrální dutiny a prosychání koruny, lámání větví či někdy i rozlomení celého stromu. V místě, ze kterého plodnice vyrůstají, je probíhající hniloba nejintenzivnější a v tomto místě je největší riziko selhání. Při objevení plodnic na z pohledu biomechanické stability významných místech (báze, kmen, rozvětvení kosterních větví) je z pravidla přítomno akutní a bezprostřední riziko selhání stromu. Je tedy doporučeno odstranění dřeviny či nadstandardně silná redukce.

Tato houba patří mezi ranové parazity šířící se na nové hostitele za pomoci větru. Infekce tedy proniká do hostitele přes různá poranění na větvích, kmenu či kořenových nábězích. Velmi často přes pahýly po odlomených větvích. Jednoletá plodnice se vytváří až po několika letech probíhající infekce. V pokročilých fázích infekce je typická tvorba otevřených dutin.

Jedná se o běžně se vyskytujícího saproparazita. Vyskytuje se velmi hojně, jak v lesích, tak v parcích či stromořadích. Je to výborná jedlá houba, avšak doporučuje se sbírat pouze mladé měkké plodnice, staré plodnice jsou totiž velmi tuhé a skoro dřevnaté. Hodí se do polévek.

J. Rozsypálek, MENDELU