Rostlinolékařský portál

Primární hostitel: různé druhy rodu slivoň (Prunus spp.).
Sekundární hostitel: především zástupci čeledě hvězdnicovitých (Asteraceae), ale i brutnákovité (Boraginaceae). Z hospodářsky významných rostlin: slunečnice (Helianthus) a lilek brambor  (Solanum tuberosum), dále okrasné rostliny (např. zástupce rodů budělník (Amberboa), kopretinovec (Argyranthemum), jiřina (Dahlia), listopadka zahradní (Chrysanthemum x morifolium), pomněnka (Myosotis), vratič (Pyrethrum), starček (Senecio), aksamitník (Tagetes) a plevelné rostliny.

Bezkřídlá živorodá samice je 1,6–2,0 mm velká, zelená až okrově žlutá, oválná s krátkými tykadly. Sifunkuli jsou velmi krátké a tlusté. 
Okřídlené samičky mají tmavou hlavu a hruď, tykadla dlouhá téměř jako tělo, sifunkuli jsou krátké a tlusté, na zadečku je charakteristická tmavá skvrna. 
Nymfy mají stejné zbarvení jako dospělci, často s jemným voskovým popraškem.
Perokresby apterních (bezkřídlých) a alátních (okřídlených) samic (převzato z Mšice a mšičky na ovocných dřevinách, D. Fryč, 2025)

Snadno se mohou zaměnit jednotlivé druhy mšic. Na slunečnici škodí také mšice maková (Aphis fabae). S jinými škůdci je záměna málo pravděpodobná.

Typickým příznakem poškození slunečnice jsou vzpřímené listy, které jsou deformované a nahloučené. Později žloutnou. Květy mohou být deformované a nedokonale vyvinuté.

Dicyklická mšice střídající primárního (zimního) a sekundárního (letního hostitele). U mšice slívové přezimuje vajíčko u báze pupenů na zimních hostitelích. Zpočátku jsou zelená, později tmavá až černá. Na stromech (slívách a švestkách) na jaře vytváří rozsáhlé kolonie a může stromy silně poškodit. Od května přelétává na letní hostitele.V průběhu léta a podzimu zde vytvoří několik generací v závislosti na počasí. Celé vegetační období se množí živorodě a bez oplození (partenogeneticky). Jejich vývoj je velmi rychlý, mají během roku 10 i více generací. Zejména v červnu se dokáží silně přemnožit, později jejich početnost klesá. 
Teplé a vlhké počasí podporuje výskyt, opakované přívalové srážky výskyt mšic významně snižují. Intenzivní výskyt za suchého a teplého počasí.

Patří k nejvýznamnějším škůdcům. Slunečnice je poškozována zejména od vzcházení do fáze rozpoznatelného květního poupěte tj. v květnu a v červnu. Později je význam mšic výrazně menší. Silné napadení mšicemi podporuje zvýšený výskyt houbových chorob.
Je vektorem 10 druhů rostlinných virů, nejvýznamnější je virus neštovic peckovin (PPV). 

• Provádí se odpočet mšic (dospělců a nymf) na rostlinách. 

Aphid Bulletin.

Monitorování letové aktivity mšic pomocí systému nasávacích pastí typu Johnson-Tailor provádí ÚKZÚZ a pravidelně v sezóně zveřejňuje výsledky každý týden v Aphid Bulletin na svých webových stránkách. Pro jednotlivé druhy škodlivých mšic lze porovnávat letovou aktivitu v daném roce (a období) s průměrnou letovou aktivitou a maximální letovou aktivitou v předchozích letech. Podle toho lze pro daný ročník předpovídat výskyt mšic a jejich škodlivost. Intenzita šíření viróz závisí na počtu vektorů, na zdrojích infekce, a také na podílu samců v úlovcích na podzim. Při nízkém podílu samců v pastích pokračuje déle vývoj mšic na letních hostitelských rostlinách a lze předpovídat, že riziko výskytu viróz bude vyšší.

• 30 mšic na rostlině a v období od vzcházení do fáze rozpoznatelného květního poupěte (od fáze 9–51 BBCH).
• 50 mšic na jedné rostlině před květem.

• Specifická prevence proti výskytu mšic není vypracována.
• Podpora přirozených nepřátel, jako jsou mšicovník vlnatkový (Aphelinus mali) a slunečko sedmitečné (Coccinella septempunctata).  
• U drobných pěstitelů lze uplatnit ekologické oplachy.

• Odstranění napadené části rostliny společně s kolonií může zabránit dalším šíření.

• Přirozenými nepřáteli jsou slunéčka, larvy pestřenek a zlatooček, parazitoidní blanokřídlí, entomopatogenní houby aj.
• Ve sklenících lze úspěšně využít bioagens: dravé bejlomorky (Aphiodeletes aphidimyza), mšicomaři (Aphidius colemani) a  mšicovníci (Aphelinus abdominalis).
• V zahraničí se uplaťnuje postřik s bakterií Bacillus eucharis.

Ošetření se doporučuje provádět v období od vzcházení do fáze rozpoznatelného květního poupěte jen při dosažení prahu škodlivosti. Později se ošetřuje pouze v případě výskytu několika set mšic na rostlinu.  
Mezi jednotlivými pěstovanými hybridy slunečnice jsou velké rozdíly v citlivosti na sání mšic. Některé hybridy jsou poškozovány podstatně méně než jiné. Ochrana musí být provedena na počátku výskytu mšic. V případě silného náletu je nutné opakování postřiku. 
Při aplikaci v době kvetení porostu je nutné podřídit výběr přípravku požadavkům na jeho bezpečnost pro včely.

Antirezistentní strategií je používání přípravků s různými účinnými látkami a mechanizmy účinku. U mšic na slunečnici existuje riziko výskytu rezistence vůči pyretroidům.

Účinnost ošetření je možno ověřit zjištěním mšic v porostech nebo zjištěním posátých a deformovaných listů.