Rostlinolékařský portál

Ozimá i jarní řepka, brukvovitá zelenina, brukvovité plevele, z okrasných rostlin – např. zástupce rodů trýzel (Cheiranthus) a fiala (Matthiola).

Dospělci se podobají mouše domácí. Jsou však štíhlejší a mají širší křídla.
Vajíčka jsou 0,8-1,0 mm dlouhá, silně protáhlá a jasně bílá. 
Larvy jsou špinavě bílé, beznohé, bez hlavy, na předním konci zúžené, až 8 mm dlouhé. Zadní konec těla je plochý, uprostřed se dvěma tmavými, silně sklerotizovanými dýchacími otvory. 
Kukla je hnědá, soudečkovitá, 6 mm dlouhá. 

Záměna možná s jiným podobným dvoukřídlým hmyzem.

Mladé rostliny po poškození larvami zavadají, odumírají, starší rostliny zpomalují růst (nevytvářejí hlávky), při silném napadení hynou. V kořenech jsou nápadné chodbičky, v nich žlutobílé, beznohé, bezhlavé larvy do 1 cm délky. Larvy květilky všežravé poškozují vzcházející a mladé rostliny, vyžírají v děložních lístcích dírky a chodbičky, později napadají kořenový krček, první pravé lístky i srdéčka. Rostliny krní, zahnívají a odumírají.

Poškození kořenů je tak specifické, že je těžko zaměnitelné s poškozením jinými škůdci. Podobné příznaky na nadzemních částech mívají rostliny rostoucí na těžkých, přemokřených půdách s nedostatkem živin nebo rostoucí na utužených souvratích. Někdy se tak projevuje i poškození reziduem herbicidů od předplodiny. Kořeny mohou podobně poškodit půdní houby, v našich podmínkách je to však málo obvyklé.

Květilka zelná má u nás 3 generace v roce. Přezimuje ve stadiu kukly (pupária) v půdě nebo ve zbytcích hostitelských rostlin. Ke kladení vajíček 1. generace dochází od konce dubna do poloviny května, 2. generace v červenu až červenci a 3. generace v srpnu až říjnu. Vývoj jedné generace trvá 3–4 týdny. Vajíčka jsou perleťově bílá, 1 mm velká. Jsou kladena na kořenové krčky, nebo na půdu v jejich blízkosti v počtu 1–10 kusů. Larvy nejprve ožírají pokožku kořenového krčku a malé kořínky. Později vyhlodávají chodbičky v kořenech a hlavním kořenem se někdy pokračují směrem vzhůru do lodyh. Larvy se kuklí v okolí kořenové systému, kde lze snadno nalézt světle hnědá pupária.

Pro ozimou řepku je nebezpečná třetí (podzimní) generace, pro jarní řepku naopak první (jarní). Význam poškození larvami se postupně zvyšuje. V zahraničí je považována za mimořádně významného škůdce zejména v podzimním období.

Vizuální kontrola porostu.

• Prostorová izolace mezi porosty jarní řepky, brukvovité zeleniny a ozimé řepky.
• Z přirozených nepřátel mají největší význam střevlíci, kteří konzumují vajíčka a malé larvičky.
• Zakrytí porostu netkanou textilií.

Z komerčních alternativ byly testovány preparáty na bázi entomopatogenních hub rodu Beauveria a Metarhizium nebo hlístovek rodu Steinernema. Aby byly přípravky na bázi hub a hlístovek účinné, je nutné zajistit dostatečnou vlhkost po aplikaci.

Optimální termín ošetření je v době maxima líhnutí larev z vajíček, tj. přibližně za 5–10 dnů po prvním hromadném výskytu dospělců ve žlutých miskách. Pro ochranu lze použít pesticidy registrované proti květilkám, případně proti žravým škůdcům registrovaným do brukvovité zeleniny. 

• Moření sadby nebo ošetření proti dospělcům před vykladením vajíček.

Antirezistentní strategií je používání přípravků s různými účinnými látkami a mechanizmy účinku.

Účinnost ošetření je možno ověřit již v podzimním období podle stupně poškození kořenového systému rostlin, případně podle počtu rostlin, které rostou na jednotce plochy.