Rostlinolékařský portál

Chřest lékařský (Asparagus officinalis).

Dospělci se podobají tvarem těla kohoutkům, ale mají drápky volné, více odstálé, které nejsou srostlé při kořeni. Při uchopení stridulují, tj. vydávají zvuk třením lišty posledního zadečkového článku o krovky. Tělo je černomodré, často se zeleným leskem. Štít je červený, obyčejně s velkou černou skvrnou. Krovky jsou skvrnité, mají tři páry světle žlutých až smetanových skvrn a žlutý lem, s nímž oba páry skvrn splývají. Krovky jsou dvakrát delší než je jejich společná šířka. Tělo je dlouhé 5– 6,5 mm.
Vajíčka jsou asi 2 mm dlouhá, elipsovitá, tmavě hnědá, mírně průsvitná.
Larvy jsou tmavošedé až olivově zelené, pokryté jemnými krátkými hnědými rozptýlenými chloupky. Hlava a nohy jsou černé. Předohruď má na hřbetě dvě šedočerné plošky. Každý článek zadečku nese uprostřed jeden pár těsně vedle sebe stojících hrbolků a na jejich vnější straně větší hrbolek, které napomáhají nožkám při pohybu a kterými se larvy přidržují na lístcích. Při podráždění vylučují z ústního otvoru žlutou, rychle tuhnoucí tekutinu. Dospělé larvy měří 6–8 mm. 
Kukla je světle žlutá.

Záměna s ostatními druhy chřestovníčků není možná, liší se žlutočerveným až červeným zbarvením těla se skvrnami.

Mladé larvy skeletují listy, starší poškozují žírem celý list. V místě poškození pohromadě několik larev pokrytých slizovitým trusem. Dospělci poškozují listy bočním žírem nebo okénkováním.

Přezimují brouci v rostlinných zbytcích, dutých stoncích chřestu, pod kameny, kůrou apod. Na rostlinách chřestu se objevují na konci dubna, kde okusují zejména mladé výhonky a lístky. V květnu kladou samice po úživném žíru vajíčka na stonky chřestu, většinou v řadách po 3–8. Samice je nalepují jedním vrcholem na povrch rostlin, takže kolmo odstávají. Po 3–8 dnech se z nich líhnou larvy podobné larvám kohoutků. Larvy se živí mladými výhonky. Dospívají asi za 15–20 dní. Potom slézají směrem dolů po stonku k zemi, mělce se zahrabávají a vyhlubují si v půdě několik cm pod povrchem oválnou komůrku. Zde se mění po několika dnech v kuklu. Za cca 5–8 dní se z kukel líhnou brouci. Celý vývoj trvá pouze asi 30 dní. Brouci se líhnou v červnu a škodí podobně jako brouci jarní generace. Po spáření se z oplozených vajíček líhnou další brouci v červenci. Ti přezimují a rozmnožují se až příští rok na jaře. Chřestovníček obecný má dvě generace ročně.

Nejvýznamnější škůdce chřestu. Poškozené výhony – pazochy jsou esteticky znehodnocené a neprodejné. 
Napadené rostliny mohou být napadeny sekundárními houbovými nebo bakteriálními patogeny. Běžně se vyskytující druh, škodlivé výskyty jsou především v suchých a teplých letech, jinak pouze lokální a vzácné.

Pravidelné a časté vizuální hodnocení zdravotního stavu plodiny ke zjištění prvních příznaků poškození rostlin škůdcem – požerků na stoncích a lístcích.

Dle tendence výskytu.

Nejsou v ČR stanoveny, ošetřuje se při zjištění výskytu. 
Při velkoprodukci chřestu se používají různé prahy škodlivosti pro jednotlivá vývojová stadia. 
dospělci

• 5–10 % poškozených rostlin dospělci 

vajíčka

• 2 % pazochů s vajíčky 

larvy

• 50–75 % rostlin s výskytem larev nebo 10 % rostlin odlistěných

Využití souboru dostupných preventivních i kurativních opatření: 

• Pravidelné sledování rostlin a včasná detekce škůdce,  
• včasná sklizeň v krátkých intervalech. 

Podpora predátorů a parazitoidů – ptáci, slunéčka, denivky a zlatoočky; kuklice a chalcidky, hlístice, parazitická vosička Tetrastichus asparagi.

• Odstraňování snůšek vajíček z rostlin. 
• Ruční sběr larev nebo sklepávání brouků a následná likvidace. 
• Likvidace zbytků rostlin po skončení vegetace.

Vzniku rezistentních populací škůdců lze obecně předejít střídáním účinných látek insekticidních přípravků se stejným mechanizmem účinku a dodržením doporučené dávky a stanoveného počtu aplikací. Při podezření na snížení účinnosti je vhodné přípravek vyřadit ze systému ochrany a nahradit jej jiným, doposud nepoužívaným s odlišným mechanismem působení.

Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní neošetřenou variantou. Hodnotí se pomocí trojbodové stupnice, bod 1 – účinnost aplikovaného ošetření výborná, bod 2 – účinnost aplikovaného ošetření uspokojivá, bod 3 – účinnost aplikovaného ošetření nedostatečná.