Rostlinolékařský portál

Hrách a některé další druhy z čeledi bobovitých (vikev, hrachor), pryšec chvojka a další pryšce.

Teliospory jsou tmavě hnědé, kulovité až protáhlé 20–30 x 16–22 µm velké se stopkou, která je jemná, bezbarvá a opadává. Aecidiospory jsou kulovité až vejčité spory 16–22 x 14–16 µm velké. Uredospory pak světle hnědé, kulovité až eliptické 21–26 x 18–21 µm velké spory. 

Ve fázi dozrávání může docházet k významnému výskytu rzivosti na listech a stoncích. Na napadených částech oranžové kupky letních výtrusů (uredia) a hnědočerné kupky zimních výtrusů (telia). Napadené rostliny rychle zasychají, předčasně a nouzově dozrávají.
Infikované pryšce se výrazně prodlužují, nevětví se a nekvetou, listy jsou silně ztloustlé. 

Dvoubytná rez, mezihostitelem jsou pryšce, především pryšec chvojka, na kterém houba přezimuje. V porostu se urediospory šíří vzdušnými proudy. Výskyt choroby je závislý především na počasí (sucho, horko).
K infekci hrachu dochází v době kvetení, kupky uredospor se začínají objevovat 30–40 dní po infekci. Posléze se začínají tvořit i tmavě hnědá ložiska teliospor, kterými houba přežívá na infikovaných posklizňových zbytcích. Na jaře vyklíčí v basidii a vytvoří se basidiospory, ty jsou větrem roznášeny na mezihostitele, pryšce, kde infikují rhizomové pupeny a tvoří haploidní mycelium, které prorůstá rostlinou. Na horní straně listů dochází k tvorbě spermacií ve spermogoniích a posléze se na spodní straně listů pryšce tvoří pohárkovité úzvary aecidia. Aecidiospory jsou větrem přenášeny na hrách, který infikují a v polovině léta vznikají ložiska uredospor. Ty mají v průběhu vegetace několik generací a slouží k namnožení a šíření patogenu v porostu. Na stejném myceliovém vlákně se pak tvoří teliospory, které slouží k přežití nepříznivých podmínek. 

Jednobuněčné a jednobarevné basidiospory jsou větrem přenášeny na mezihostitele – pryšce, kde infikují rhizomové pupeny a tvoří haploidní mycelium, které prorůstá rostlinou. 

Choroba snižuje kvalitu semen (snížení HTS).

• ​Střídání plodin.
• Pěstování odolných odrůd. 
• Časný výsev zdravého osiva.
• Rovnoměrná výživa.
• Důkladná likvidace napadených zbytků rostlin.

V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.

Fungicidní ošetření se neprovádí.

Víchová, J. Choroby luskovin. Rzivost hrachu a bobu. Agromanuál, 2024, 19, 8, 30–31. ISSN 1801-7673