Rostlinolékařský portál

Úspěch v pěstování kukuřice na siláž i zrno závisí na mnoha agrotechnických, povětrnostních, ale také technicko-technologických faktorech, resp. jejich vzájemném působení, které vytvářejí často velmi složitý komplex nejrůznějších interakcí. Skupina agrotechnických faktorů tak do velké míry mnohdy dost významným způsobem ovlivní výslednou kvalitu silážní kukuřice a následně také siláže i kvalitu zrna. V našich podmínkách se kukuřice zpravidla pěstuje v rámci osevního postupu (mezi obilninami). Kukuřice je z pohledu následných plodin brána jako nevhodná předplodina. Sama o sobě je na předplodiny málo náročná.

Obdobně je to u zavíječe kukuřičného, kde počet chodeb, počet napadených rostlin i počet zlomených rostlin před sklizní je nižší než na porostech kukuřice pěstované v osevním postupu. Také pěstování kukuřice v bezprostřední blízkosti lokalit, kde byla kukuřice v minulém roce, vede k výskytu zavíječe, případně i k jeho většímu namnožení na dané lokalitě. Bzunku ječnou, která je škůdcem na obilninách a v raných fázích významně škodí i na kukuřici, můžeme omezit, když omezíme opakované pěstování kukuřice v osevních postupech s obilninami a zařadíme přerušovací plodiny (např. řepka olejka).

Kukuřice je nevhodnou předplodinou jak pro pšenici, tak pro ječmen, protože zvyšuje u těchto plodin riziko napadení klasů fuzáriemi. Obráceně pro kukuřici nejsou obilniny tak špatnými předplodinami především proto, že nejsou hostiteli závažných živočišných škůdců zavíječe kukuřičného a bázlivce kukuřičného. Vhodnou předplodinou pro kukuřici z hlediska snížení populace bázlivce jsou zapojené plodiny, jako jsou obilniny, do kterých samičky nekladou vajíčka. Zařazování kukuřice po obilninách i okopaninách je vhodné. Nevhodné je pěstování kukuřice po kukuřici. Hrozí riziko zvýšeného výskytu především patogenů z rodu Fusarium a zvýšené nebezpečí tvorby mykotoxinů.

Vliv ročníku na výnos a kvalitu produktů kukuřice je často přeceňován. Průběh počasí je jistě jedním z hlavních faktorů ovlivňujících vegetační sezonu, přesto z pohledu možností dnešní agrotechniky i z pohledu nároků na kvalitu produkce používané systémy pěstování vykazují řadu nedostatků. Mezi hlavní patří nevyvážená výživa, nezvládnutí regulace plevelů a neošetřování porostů na zrno i na siláž proti zavíječi kukuřičnému.

Již z faktu, že kukuřice je širokořádkovou kulturou plynou požadavky na výběr pozemku. Svažitost nad 5 stupňů je třeba pečlivě zvážit, pokud bude kukuřice pěstována na půdních blocích s vyšší sklonitostí, je nutné uplatňovat půdoochranné technologie (dodržovat GAEC). Na těchto erozně ohrožených půdách je vhodné použití technologie s výsevem kukuřice do vymrzající nebo i přezimující, chemicky likvidované, meziplodiny. Výsevy kukuřice do meziplodin se provádí nejčastěji při zařazování kukuřice po obilninách, při zařazování kukuřice po kukuřici či okopaninách. Při opožděné sklizni předplodiny mohou nastat problémy se založením porostu a vypěstováním dostatečného mulče meziplodiny. Výběr lokality může také omezit výskyt škůdců. Bzunka ječná dává přednost vlhčímu prostředí a její škodlivost na těchto lokalitách je významná v letech s teplým průběhem počasí. Při pěstování GM kukuřice je nutné dodržet řadu dalších opatření souvisejících s volbou pozemku. Ochranné vzdálenosti a další povinnosti jsou uvedeny v zásadách koexistence pěstování GM kukuřice s pěstováním kukuřice v konvenčním a v ekologickém systému pěstování.

Základním požadavkem je vytvoření rovnoměrného, dostatečně hlubokého seťového lůžka s přísunem vody, vzduchu, tepla a živin. Předseťová příprava rozhoduje o vodě a vzduchu v půdě. Proto v aridních oblastech platí pravidlo co nejméně hýbat s půdou a setí realizovat v ranějších termínech. 
Termín setí je závislý na teplotě půdy, která má být v hloubce setí minimálně 8 °C. Setí by mělo být realizováno přesným secím strojem, nejsou vhodné stroje pro setí obilí. Hloubka setí je doporučena 4–6 cm, ovšem ve velmi suchém jarním období se osvědčila hloubka i 8–10 cm.

Pro kukuřici je v současné době široký výběr technologických postupů. Volbu je třeba přizpůsobit mj. zařazení kukuřice do osevního sledu. Při zařazení po obilninách jsou většinou používány tradiční technologie začínající podmítkou následována střední orbou. Při pěstování kukuřice po kukuřici nebo po okopaninách se provádí orba hlubší. Pro omezení výskytu zavíječe kukuřičného, bázlivce kukuřičného, ale i drátovců na ohrožených lokalitách je vhodné uplatňovat hlubší orbu, neboť redukované zpracování půdy vede ke zvýšení početnosti těchto škůdců. Nejvýznamnější redukce populace zavíječe se dosáhne v kombinaci orby s dokonalým rozdrcením posklizňových zbytků. Významným opatřením pro snížení početnosti housenek,které se stahují k přezimování do spodní části stébla, je co nejnižší strniště. Tyto technologie jsou využívány v teplejších a sušších podmínkách.  
Při minimalizačních technologiích převládají postupy s mělkým případně středně hlubokým zpracováním půdy kypřením radličkovým nebo talířovým nářadím. U tohoto způsobu je uváděn příznivý vliv na kvalitu půdního prostředí. Vlivy různé intenzity zpracování půdy a hospodaření s posklizňovými zbytky na výnosy kukuřice jsou do značné míry závislé na půdních a klimatických podmínkách.  
Založení porostu kukuřice do mulče vyžaduje vhodné secí stroje a rozhodnutí o regulaci zaplevelení, zpravidla plošnou chemickou likvidaci totálním herbicidem. 
Významným, i když málo využívaným opatřením, je plečkování. Nejen, že půdu kypří a zlepšuje její fyzikální vlastnosti (např. zasakování vody), umožňuje aplikaci hnojiva do půdy, a také redukuje plevele.

Současný sortiment hybridů uváděných v „Seznamu doporučených odrůd“ je velmi rozsáhlý čítající několik stovek položek. Pěstitelé musí volit odrůdu, která je pro účel jejich pěstování a pro lokalitu vhodná jak vzhledem k FAO číslu, tak vzhledem k fyziologickému typu a způsobu využití. V „Seznamu doporučených odrůd“ jsou uvedeny doporučené hybridy pro silážování, pro sklizeň na semeno a nově i pro využití v bioplynové stanici. Při výběru hybridů by měl pěstitel akceptovat i informace o případné toleranci či rezistenci ke škůdcům a chorobám. U škůdců to bude především povolená transgenní kukuřice s konstruktem MON 810, u chorob to budou informace o polní odolnosti zjištěné v experimentech ÚKZÚZ. Využití geneticky modifikovaných hybridů je perspektivní i proti bázlivci kukuřičnému. Jsou již vyvinuty transgenní hybridy kukuřice, které zajišťují ochranu jak proti bázlivci, tak proti zavíječi. Další perspektivou je vývoj nových hybridů s rezistencí vůči neselektivním herbicidům, tzv. Roundup-ready kukuřice. Tato není dosud povolena k pěstování v Evropské unii. 

Kukuřice v porovnání s ostatními zemědělskými plodinami vykazuje určité odlišnosti v požadavcích a v reakci na hnojení. Pro dosažení požadovaného výnosu a kvality je ale potřeba zajistit vyrovnanou bilanci všech makrobiogenních i mikrobiogenních prvků. Počátek vegetace je u kukuřice charakterizován velmi malým růstem, a také nízkým odběrem živin. Na tunu zrna a odpovídající množství slámy odčerpá kukuřice v průměru: 22–26 kg N, 4,4–6,6 kg P, 21–33 kg K, 4,3–7,1 kg Ca, 4–6 kg Mg. Dusík lze aplikovat v kejdě na podzim nebo na jaře. Při hnojení minerálními hnojivy je vhodné dávky dusíku dělit na základní hnojení před setím a na hnojení během vegetace za předpokladu, že se jedná o oblast vlhčí s vyšší hladinou podzemní vody. V oblastech aridnějších jsou dosahovány vyšší výnosy při jednorázovém zapravení dusíku nebo při kombinaci kejdy na podzim a minerálního hnojení na jaře.

Z hygienických opatření se jedná především o sklizeň na co nejnižší strniště, o důsledné rozdrcení a dokonalé zapravení posklizňových zbytků a v oblastech, kde se předpokládá nebezpečí vyššího výskytu zavíječe, upustit od minimalizačního zpracování půdy. Významným opatřením pro snížení početnosti housenek, které se stahují k přezimování do spodní části stébla, je co nejnižší strniště při sklizni kukuřice včetně následného rozdrcení.

Při pěstování kukuřice především v oblastech s vyšším výskytem živočišných škůdců se doporučuje ponechat určitou část porostu neošetřenou nebo v případě pěstování Bt kukuřice zařadit non-Bt kukuřice jako refugium pro přirozené nepřátele.

K-deficientní žloutnutí a usychání okrajů listů kukuřice, Mg-deficientní pruhovitost kukuřice, N-deficientní žloutnutí a usychání vrcholu listů kukuřice, P-deficientní nachovost listů kukuřice

bělorůžová hniloba obilek kukuřice, obecná listová spála kukuřice , obecná snětivost kukuřice , padání a spála klíčních rostlin kukuřice, růžová hniloba stébel kukuřice, bělorůžová hniloba obilek kukuřice, rzivost kukuřice

bzunka ječná, bázlivec kukuřičný, kyjatka osenní, kyjatka travní, larvy kovaříkovitých, mšice střemchová, osenice polní, zavíječ kukuřičný

Jednoděložné: jednoleté - ježatka kuří noha, oves hluchý, bér sivý, bér zelený, proso seté - výdrol; méně významné rosička krvavá, lipnice roční; vytrvalé - pýr plazivý, čirok halebský, rákos. 
Dvouděložné: jednoleté - merlík bílý, merlík zvrhlý, laskavce - ohnutý, zelenovlasý, rdesno blešník, rdesno červivec, rdesno ptačí, opletka polní, heřmánkovité druhy - heřmánkovec nevonný, rmen rolní a další, svízel přítula, durman obecný, lilek černý, blín černý, mák vlčí, hořčice rolní, ředkev ohnice, penízek rolní, kokoška pastuší tobolka, výdrol řepky, mračňák Theofrastův, ambrozie peřenolistá, méně významné rozrazily, violky, hluchavky, penízek, kokoška, zemědým, kakosty a další vytrvalé: pcháč oset, svlačec rolní, mléč rolní, pelyněk černobýl, šťovík tupolistý a kadeřavý, kamyšník přímořský apod. 
Kukuřice je při současné technologii pěstování zpravidla širokořádkovou plodinou, proto je velmi náchylná k zaplevelení. Jako teplomilná plodina byla dříve při klasickém způsobu přípravy půdy a tradičně poněkud pozdějším setí zaplevelována hlavně tzv. pozdními jarními plevely (laskavce, merlíky, lebedy, ježatka apod.). Jsou velmi často doprovázeny vytrvalými, přezimujícími nebo stále vzcházejícími druhy. Na řadě pozemků jsou nejvýznamnějšími plevely vytrvalé druhy s velmi vysokou konkurenční schopností a odolností, na které se při rozhodování o způsobu regulace musíme zaměřit v první řadě. Jedná se hlavně o pýr plazivý a pcháč oset, ale někde i svlačec a pod, které je při velmi silném výskytu často vhodné regulovat preventivně již před založením porostu.
V současné době je snaha sít kukuřici dříve pro dosažení lepšího zakořenění a startu porostu - jednak kvůli tendenci oteplování, a také snaze o lepší využití jarní vláhy a příhodných půdních podmínek. Na druhé je převaha ozimých plodin (s nimi ozimých plevelů) a velmi rozsáhlé uplatňování minimalizačních, případně tzv. půdoochranných technologií, u kterých dochází k redukci zpracování půdy, případně až setí do nezpracované půdy, což často vede k vyššímu výskytu vytrvalých plevelů. Plevelné spektrum se tak stává variabilnějším a zahrnuje více možností vývoje. Často se situace díky těmto novým technologiím a jejich výhodnosti pouze pro určité plevelné druhy může relativně zjednodušit, když dochází k přemnožení pouze u několika málo druhů. Celkově je však třeba mít pro kukuřici připraveny různé variabilní strategie integrované regulace podle výskytu určitých skupin plevelů, které je třeba jednak uplatňovat preventivně a následně pomocí kultivace v porostu a řady různých možností herbicidní ochrany.

Při regulaci plevelů lze významně využít nechemických způsobů, které jsou šířeji popsány v rámci pěstebních opatření. Mezi nejvýznamnější z nich patří systém zpracování půdy. V závislosti na výskytu plevelů v různých osevních sledech při současné technologii s různým stupněm minimalizace zpracování půdy je při plošně velmi výkonné mechanizaci řada možností mechanické regulace plevelů pomocí výkonných podmítačů a kombinátorů jako alternativ samotného důrazu na chemické ošetření. 
Ve vegetačním období je dobré zařadit přímé kultivační zásahy v porostu, přispívající i k lepšímu půdnímu vzdušnému a vodnímu režimu, i když v závislosti na charakteru, intenzitě zaplevelení a půdních a povětrnostních podmínkách jsou často méně spolehlivé a technicky náročnější, než aplikace herbicidů. Jedná se např. o vláčení (zejm. prutovými branami) a plečkování nebo meziřádkové kypření, které mohou být spojené s přihnojováním porostu apod.

K zabránění vzniku rezistence je třeba dodržovat dávkování přípravků a hlavně neaplikovat stejný přípravek, stejnou účinnou látku nebo látku se stejným mechanizmem účinku na stejném pozemku po sobě bez přerušení ošetřením jiným herbicidem s odlišným mechanizmem účinku. To lze dodržet spíše v rámci běžného střídání plodin a používaní účinných látek uváženě pouze v potřebném rozsahu a variabilně, ne pouze paušální aplikací obdobných přípravků po sobě, zejména u komplexních kombinací, kde by mohla nastoupit i vícenásobná rezistence a tlak na nové vzcházení plevelů ve „vyčištěných“ porostech je poměrně velký. To platí zejména při znovu nastupujícím pěstování kukuřice po sobě opakovaně.

Účinnost ošetření se hodnotí pomocí srovnání ošetřené plochy s neošetřenou kontrolou, nejčastěji odhadem úbytku jednotlivých plevelných druhů (% jejich poškození) oproti kontrole (kde je účinnost 0 %) do 100 % (úplná likvidace plevelného druhu). V praxi se posuzuje i výsledná účinnost celkově na všechny plevelné druhy dohromady. Hodnotí se přitom nejen procentní úbytek počtu rostlin plevele, ale i stupeň a charakter poškození zbylých rostlin. 
Obvyklé termíny hodnocení jsou cca 1–2 týdny, 3–4 týdny a 6–8 týdnů po ošetření nebo u preemergentní aplikace po vzejití plevelů, podle charakteru přípravku (kontaktní a rychleji působící systémové a kombinované se hodnotí dříve, pomaleji působící systémové později (např. sulfonylmočoviny). 
Na druhé straně je důležité posoudit po aplikaci také podobně stav plodiny a vyhodnotit případnou fytotoxicitu ošetření (také v % poškození oproti neošetřené kontrole). U herbicidů k fytotoxicitě na plodinu často v různé míře dochází a někdy může být její negativní vliv na porost významnější, než pozitivní vliv účinnosti u slabšího zaplevelení.

Regulátory růstu rostlin jsou užívané pro redukci délky stonků rostlin (prodlužovací růst). Toho je primárně dosahováno nižším prodlužováním buněk, ale také snížením míry dělení buněk. V zemědělství je užívána řada účinných látek s morforegulačním účinkem.

V zemědělské výrobě znamená desikace chemické ošetření porostu přípravkem k tomu určeným, který vyvolává stav suchosti. Obecně způsobuje předčasné usychání nadzemních částí rostlin. Všeobecně se desikace tedy užívá k urychlení dozrávání, sladění zralosti celého porostu plodiny, ke zvýšení obsahu sušiny nebo k zabránění šíření infekčních chorob.