Rostlinolékařský portál

Okurky jsou po sobě nesnášenlivé, proto se v osevním postupu zařazují po čtyřleté přestávce.

Vhodnými předplodinami jsou jeteloviny, obilniny, zelenina s výjimkou košťálovin a tykvovitých, nevhodnou předplodinou je cukrovka a kukuřice.

Okurky vyžadují půdy humózní, záhřevné, vzdušné s dobrou vodní jímavostí. Vhodné jsou půdy hlinitopísčité. Hlinité, s vysokým obsahem organických látek. Pro pěstování vybíráme bezvětrné polohy (snižuje se nadměrná transpirace a poškození listů větrem). Výnos proto příznivě ovlivňují protivětrné zástěny (využívané u u některých malopěstitelů, kteří okurky vysévají mezi řádky kukuřice). Okurky jsou náročné na teplo a vyšší vzdušnou vlhkost. Vhodná teplota půdy pro klíčení semen je 15–18 °C. Již krátce trvající poklesy teplot na 3–5 °C způsobují fyziologické poškození rostlin obdobně jako i déle trvající poklesy nočních teplot na 6–12 °C. Optimální teplota půdy je mezi 21–24 °C a vzduchu 22–30 °C.

Okurky nakládačky-nakladačky 
Nejčastěji se okurky nakládačky pěstují z přímého výsevu. Vysévají se koncem dubna až začátkem května. Výsev je možný ještě v polovině června, po sklizni raných brambor nebo salátu, výnosy jsou však nižší. Vysévá se přesnými secími stroji (osivo hybridních odrůd je drahé) do hloubky 20–40 mm na vzdálenost řad 1,2 m. Vzdálenost v řádku je v závislosti na odrůdě 0,2–0,25 m. Výsevek se pohybuje od 0,6–1,1 kg/ha. Po výsevu se pozemek utuží válcem.

Předpěstování sazenic 
Okurky nakládačky 
Jen výjimečně – v okrajových oblastech, se okurky nakládačky pěstují z předpěstované sadby v balíčcích, sadbovačích nebo jako sadba hrnkovaná. V době výsadby má mít sadba 1–2 pravé listy. 
Okurky salátové, salátovky 
Sazenice pěstují ve skleníku nebo fóliovníku z výsevu do balíčků, hrnků nebo sadbovačů s většími buňkami. Předpěstují se po dobu 12–15 dní. Při výsadbě mají mít vyvinuté děložní lístky nebo maximálně 1–2 pravé listy. Výsadba starších sazeni nepřináší žádné výhody, naopak, rostliny mají zpomalený růst. 
Výsadba
Okurky salátové 
Na velkých plochách se sazenice vysazují strojově. Spon je větší než u okurek nakládaček, 1,2–1,5 x 0,2–0,2 m. Vysazují se v květnu po „ledových mužích“.

Okurky nakládačky 
Pěstování okurek je stále více spojeno s využíváním netkané textilie, případně PE fólie, a to jak k mulčování, tak k nakrývání porostu, což umožňuje stabilizaci výnosu. Mulčování půdy černou netkanou textilií zabrání růstu plevele, zlepšuje vlhkostní poměry půdy a umožňuje sklízet čisté plody i po větších deštích. Navíc listy po srážkách rychleji osychají, čímž se snižuje možnost napadení rostlin plísní okurky. Nakrytí výsevu bílou netkanou textilií zlepšuje teplotní podmínky, urychluje vzcházení a růst. Je vhodné ponechat textilii až do doby kvetení rostlin. 
Vertikální pěstování 
Zintenzivněním výroby je vertikální způsob pěstování, které umožňuje vysoké výnosy v důsledku lepšího zdravotního stavu porostu. Na 1,8–2 m vysokých kovových nebo betonových sloupcích umístěných ve vzdálenosti 3–4 m jsou připevněné T kusy, na kterých je z každé strany napnutý nosný drát k fixování sítí s většími oky a sloužících k navádění rostlin. Rostliny jsou tedy pěstovány ve dvouřádcích vzdálených 0,5–0,7 m, pracovní ulička je široká 1,2–1,6 m. Dvouřádky jsou mulčovány černou fólií nebo PP textilií, závlaha je kapková. 
Kultura se zakládá ze sazenic, které se předpěstují po dobu 3 týdnů a vysazují do otvorů v mulčovací fólii na vzdálenost 0,2 m. Do výšky rostlin 0,5 m se vyštipují postranní výhony. Od výšky 0,5 m se rostliny fixují – navádí na síť. 
Tento intenzivní způsob pěstování umožňuje v důsledku lepšího zdravotního stavu porostu dosáhnout vysokých výnosů (12–15 kg z 1 bm). Sklizeň má lepší třídění, protože lepší přehlednost při sklizni snižuje podíl přerostlých plodů. Zároveň se je sklizeň mnohem snadnější, protože se sklízí ve stoje. Plody se sklízí každý den. Při této technologii pěstování se používají partenokarpické odrůdy. Určitou nevýhodou jsou zvýšené náklady spojené s budováním konstrukce, které, aby se zaplatily, vyžadují pěstování okurek na stejném pozemku i v dalším roce. 
Okurky salátové 
Nároky na pěstování a ošetřování jsou podobné jako u okurek nakládaček. Aby se dosáhlo ranější sklizně, a tím i vyšší tržby, je vhodné je přirychlit pěstováním na černé fólii s kapkovou závlahou nebo pěstovat v nízkých fóliových tunelech z předpěstované sadby.
Sklizeň 
Okurky nakládačky 
Sklizeň je pracovně značně náročná. Sklízí se 2–3x týdně, v závislosti na typu odrůd. Sklízí se ručně, za pomocí sklízecích plošin, s 12–17 pracovníky, kteří sklízí v ležící poloze nebo jdou za dopravníkem sklízecí plošiny. Sklízecí plošiny se pohybují rychlostí 300 m/hod. Na ruční sklizeň je za sklizňové období potřeba na 1 hektar 1600–1800 hodin. Délka sklizňového období, a tím i výše výnosu, závisí na zdravotním stavu porostu a trvá 8–12 týdnů. 
Okurky se třídí na třídičce podle průměru plodů, do 25 mm, od 26 do 30 mm, od 31 do 38 mm, od 39 do 59 mm a nad 50 mm. Při třídění podle délky odpovídají uvedeným průměrům plodů následující velikosti: 30–50 mm, 51–70 mm, 71–90 mm, 91–120 mm a nad 120 mm. 
Okurky se uchovávají při vyšší vzdušné vlhkosti 90–95 % a teplotě do 10 °C po dobu max. jednoho týdne. Výnos se pohybuje od 20 t/ha výše. 
Okurky salátové, salátovky 
Sklízí se zhruba 2x týdně. Minimální hmotnost plodů je stanovena 180 g. Plody nesmí být hořké. Plody mají delší uchovatelnost než okurky nakládačky. Výnos je 40–50 t/ha.

Okurky nakládačky 
Do tří dnů po zasetí okurek se aplikují herbicidy. 
Mechanické odplevelování se provádí do doby, než se začnou rostliny rozkládat po půdním povrchu. Kromě okopávky se do doby zapojení porostu ještě 2x plečkuje.

Okurky nakládačky 
Pěstují se hybridní odrůdy (F1) s květy: 

• převážně samičími 
• čistě samičími, s příměsí rostlin (10 %) s květy samčími 
• čistě samičími, plody se tvoří bez opylení (partenokarpicky) 

Partenokarpické odrůdy by se měly pěstovat minimálně 500 m vzdáleně od porostů odrůd se samčími květy, aby nedošlo k nežádoucímu opylení, které zvyšuje podíl nestandardních plodů (ve spodní části je plod rozšířený, protože se vytvořila semena). Podle povrchu plodů se odrůdy dělí na odrůdy s hustou bradavičnatostí (jemnými hustými ostny – hustoostné), které mají slabší růst, jsou náročnější na klima, plody však pomaleji přerůstají, takže je lze sklízet 2x do týdne. Odrůdy s hrubou řídkou bradavičnatostí (hrubým řídkým ostnem – hruboostné) mají rostliny s mohutnějším růstem, jsou odolnější vůči suchu a obvykle mají i větší toleranci k plísni okurky. Plody těchto odrůd však rychleji přerůstají, takže by se měly sklízet každý druhý den. 
Okurky salátové 
Pěstují se odrůdy polní a odrůdy skleníkové (pro fóliovníky).

Důležitým opatřením je využívání certifikovaného osiva.

Okurky se pěstují v 1. trati, protože dobře reagují na organické hnojení, ale jsou citlivé na nadbytek chlóru. Okurky snáší kyselejší půdní reakci, ale nejlépe se jim daří při neutrálním pH 6,6–7,2. Jsou citlivé na přímé vápnění, na které reagují žloutnutím listů, a proto se vápní již k předplodině. 
Organické hnojení chrání mladé rostlinky do určité míry před poškozením nižšími teplotami v jarním období. Při rozkladu v půdě se uvolňuje teplo, které udržuje příznivě mikroklima. V současné době je za základ považován chlévský hnůj v dávce 35 t/ha aplikovaný ve tří- až čtyřletém cyklu s podzimní zaorávkou. V případě jeho nedostatku jsou rovnocennou náhradou komposty s aplikací na podzim i na jaře. Při použití slámy je třeba respektovat potřebu přihnojení dusíkem pro úpravu poměru C:N. Při pěstování v polních podmínkách se používá hnojení slámou v kombinaci močůvkou, kejdou, digestátem z bioplynových stanic a minerálními hnojivy. Na 100 kg slámy se používá 1 kg N. 
Příjem živin koresponduje během vegetačního období s nárůstem biomasy. V první fázi rostliny vytváří vegetativní orgány, ve druhé polovině vegetace je třeba rostliny zabezpečit dostatkem živin pro bohaté nasazení květů a vytvoření odpovídajícího počtu plně vyvinutých plodů. Uvádí se následující střední odběr živin u okurek (kg/t produkce) N –1,7; P – 0,6; K – 2,2; Ca – 1,8; Mg – 0,3. 
Fosforečná hnojiva se aplikují buď na podzim spolu se statkovými hnojivy, nebo na jaře před výsadbou spolu s hnojivy draselnými. Důležitá je rovněž aplikace draselných hnojiv (Kaiserit), která se ovšem nedoporučuje z důvodu tvorby hůře rozpustných sloučenin společně s fosforečnými hnojivy. 
Dusíkatá minerální hnojiva je vhodné aplikovat především před výsadbou (70 % dávky) ve formě síranu amonného, močoviny, LAV a dále děleně během vegetace, a to 15 % dávky k 1. přihnojení za 20 dnů po výsadbě a 15 % dávky ke 2. přihnojení za 40 dnů po výsadbě (DASA, LAV). Nadbytek dusíku omezuje násadu květů a plodů. Okurky preferují amonnou formu dusíku, kdy ledkování (ledek vápenatý) často vyvolává tvorbu dutých plodů, které hořknou. Při pěstování okurky seté v integrované produkci je povolen maximální limit dusíku v dávce 85 kg/ha. 
Z mikroprvků se u okurek osvědčuje přihnojování (půdní či mimokořenová aplikace) bórem, manganem a molybdenem a rovněž zinkem, na který jsou okurky náročné.

Největší potřebu vody mají okurky v době růstu plodů. Zavlažuje se dávkou 10–12 mm v desetidenních intervalech tak, aby rostliny do večera oschly, čímž se sníží riziko napadení rostlin plísní okurky. Vhodnějším způsobem je kapková závlaha s přidáním vodorozpustných hnojiv (obvykle 1g na 1 litr vody, elektrická vodivost roztoku je 2,25 mS/cm). Součástí ošetřování jsou preventivní ochranné postřiky proti plísni okurky, případně živočišným škůdcům.