Rostlinolékařský portál

Mezi hlavní hostitelské rostliny patří rajče (Lycopersicon esculentum). Patogen byl zaznamenán i na jiných druzích rodu Lycopersicon, dále na paprice (Capsicum annuum) a na divoce rostoucích rostlinách Solanum douglasii, lilek černý (S. nigrum) a l. trojkvětý (S. triflorum). Přirozeným hostitelem je také tabák Nicotiana glutinosa. Některé rostliny mohou sloužit jako rezervoár pro epifytické přežívání bakterie např. durman obecný (Datura stramonium), merlík bílý (Chenopodium album), laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus).

U rajčat se tato choroba může vyskytovat v podobě systémové infekce (primární) nebo v podobě lokální infekce (sekundární infekce plodů a listů). Primární infekce pochází nejčastěji z infikovaných semen nebo z kolonizovaných vodivých pletiv mladých sazenic. Nejdříve vadnou jednotlivé lístky a to často na jedné polovině listu (tzv. unilaterální vadnutí). Lístky se zkrucují, usychají a hnědnou. Následuje vadnutí a usychání celých listů, lodyhy a nakonec celé rostliny. Cévní pletiva jsou ztmavlá a ze silně infikovaných stonků může být vymačkán žlutý sliz. Při odtržení řapíku od stonku je dobře viditelné zežloutnutí až zhnědnutí svazků cévních a okolního parenchymatického pletiva v podobě nahnědlých půlměsíců. Dužnina je obvykle těstovitá a má odlišnou barvu. S rozvojem choroby se mohou objevovat na hlavních žilkách listů, řapících a lodyze světlé podlouhlé pruhy, později praskliny, kterými za vlhkého a teplého počasí vytéká na povrch bakteriální sliz. Uvnitř stonku mohou vznikat dutiny. Na lodyze se často vytvářejí sekundární kořeny. Na plodech se mohou vyvinout malé slabě vyvýšené skvrny se světle hnědým středem a drsným povrchem, obvykle obklopené vodnatým bílým halo, tzv. ptačí oko. Přes stopku proniká patogen svazky cévními do semen a dužniny plodu. Infikované mladé nezralé plody jsou zakrnělé a deformované. U silně napadených rostlin jsou semena zčernalá a různě deformovaná. V případě sekundární infekce, kdy není napaden cévní systém, se na listech rozvíjejí hnědočerné okraje s tenkou žlutou hranicí. Okraje listů se mohou zkroutit nahoru. Na plodech se objevují skvrny typu ptačí oko. Sekundární infekce mají často minimální dopad na rostlinu.

Některé symptomy této choroby mohou být zaměňovány se symptomy způsobenými Fusarium oxysporum f. sp. lycopersici, Verticillium dahliae a Pseudomonas corrugata. Chorobu lze zaměnit také s příznaky, které nejsou parazitárního původu.

Šíření choroby podporuje vysoká relativní vlhkost vzduchu (přes 80 %) a teplota kolem 20–25 °C. Na větší vzdálenosti se patogen šíří semeny nebo latentně infikovanými sazenicemi. 
Bakterie se nachází na povrchu semene nebo mezi osemením a endospermem. Patogen může také přezimovat v infikovaných rostlinných zbytcích. Ve volné půdě přežívá maximálně 3–6 týdnů. Na kratší vzdálenosti se šíří zaštipováním postranních výhonů. Sekundární šíření patogena, který se dostane na povrch rostliny, je možné dešťovými kapkami, zejména při silném větru. Patogen proniká do rostliny přes poranění na kořenech a stoncích, ale také přes průduchy, lenticely a otvory vzniklými po odlomení trichomů.

V ČR a EU je Clavibacter michiganensis subsp. michiganensis regulovaným škodlivým organismem. Poškozené bývají polní, ale zejména skleníkové porosty. Ztráty na výnosech se mohou pohybovat v rozmezí 10–70 %.

Bakterie Clavibacter michiganensis (bakteriální vadnutí rajčete) je podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072, přílohy IV: 

• Části F (týkající se osiva zeleniny) regulovaným nekaranténním škodlivým organismem pro osivo lilku rajčete (Solanum lycopersicum) s prahovou hodnotou pro toto osivo 0 %,
• části I (týkající se sadby a rozmnožovacího materiálu zeleniny, kromě osiva) regulovaným nekaranténním škodlivým organismem na rostlinách lilku rajčete (Solanum lycopersicum), určených k pěstování, kromě osiva s prahovou hodnotou pro tyto rostliny 0 %.

Monitoring patogenu se provádí přímo pravidelným vizuálním sledováním výskytu prvních příznaků choroby v porostu.

Sledování vhodnosti podmínek pro infekci a šíření choroby (např. pomocí automatických meteorologických stanic).

Metody prognózy nejsou v ČR k dispozici. 
Na základě vyhodnocení faktorů zvyšujících riziko infekce (teplota, déšť, poškození rostlinných pletiv) je možné předpokládat výskyt choroby.

Nejsou známy. 
Ošetření na lokalitách s pravidelným výskytem choroby je nutno provést preventivně, pokud jsou příznivé podmínky pro vznik a šíření choroby a/nebo byl zjištěn výskyt choroby.

• Používání osiva ze zdravých porostů. 
• Dezinfekce rukou a nářadí při vyštipování bočních výhonů. 
• Včas a důsledně likvidovat napadené rostliny.
• Dodržovat nařízení vyhlášená při karanténních opatřeních.

Z nechemických variant jsou prokázány účinky antagonistických mikroorganismů Bacillus spp. Přípravky se aplikují zpravidla preventivně před výsadbou sazenic nebo v době výskytu prvních příznaků. Ošetření je nutné opakovat podle potřeby v rozestupu 7–14 dní. K moření osiva se používá roztoku octa, 5 % HCl nebo peroxidu vodíku případně horké vody (50 °C na 30 minut).

Do jisté míry zajišťují ochranu i preventivně aplikované měďnaté přípravky registrované na plíseň rajčete. Jakmile se objeví první příznaky, je jakákoliv ochrana neúčinná.

Vzniku rezistentních populací lze obecně předejít jednak používáním kombinovaných přípravků nebo takovou strategií ochrany, kdy nedochází k opakovaným aplikacím přípravků se stejným mechanizmem účinku.

Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní – neošetřenou variantou.