Rostlinolékařský portál

Na pěstování rajčat vybíráme pozemky, na kterých se v posledních 3–4 letech nepěstovala rajčata, ale ani jiné plodiny z čeledi lilkovitých, např. brambory, paprika, lilek – mohou se velmi rychle rozšířit jejich společné choroby a škůdci.

Vhodnou předplodinou je přezimovaný pór, špenát vysetý na podzim v předcházejícím roku, případně raný hlávkový salát.

Pro pěstování jsou nejlepší záhřevné, humózní, hlinitopísčité až písčitohlinité půdy. Nevhodné jsou zamokřené, těžké půdy nebo půdy extrémně lehké. 
Rajčata patří k teplomilným zeleninám. Jsou citlivá na nízké teploty, ale tolerantní k vysokým. Minimální teplota pro klíčení je semen a růst rostlin je 10 °C. Při teplotách pod 15 °C a nad 35 °C dochází k poruchám ve vývoji květů. Vhodná teplota pro pěstování je od 18 do 28 °C. Červené barvivo lykopen se tvoří při teplotě vyšší než 16 °C.

Rajčata se pěstují z výsevu, i když vzhledem ke snadné tvorbě adventivních kořenů je vegetativní množení možné, v praxi se nevyužívá. 
Dle technologie pěstování se dělí na: 

• Keříčkové (determinantní odrůdy) pro průmyslové zpracování – pěstují se z přímého výsevu, částečně i z předpěstované sadby, sklizeň je mechanizovaná.
• Keříčkové (determinantní) odrůdy pro přímý konzum – pěstují se z předpěstované sadby sklízí se ručně (okrajový význam).
• Tyčkové (indeterminantní) odrůdy k přímému konzumu – velmi intenzivní způsob pěstování využívaný na menších plochách a a ve sklenících, pěstují se z předpěstované sadby, sklízí se ručně.

Předpěstování sadby vyžaduje kryté prostory. S výsevem se začíná již v březnu – sadba tyčkových odrůd rajčat, pokračuje se s výsevek keříčkových odrůd. Keříčkové odrůdy k průmyslovému zpracování se vysévají do sadbovačů menších rozměrů, např. se 160 buňkami. Pro přímý konzum do sadbovačů větších rozměrů (96 buněk). Sadbu lze vypěstovat i jako prostokořennou z výsevu na záhon secím strojem do fóliovníku nebo skleníku. do řádků vzdálených 70–100 mm. Tyčkové odrůdy se předpěstují i jako sadba hrnkovaná. Oseté sadbovače se stohují, obalí PE fólií a umístí do nakličovací komory při teplotě 22–24 °C. Po vyklíčení semen se sadbovače umísťují do skleníku a sazenice se předpěstují při teplotě 18–20 °C ve dne a 12–14 °C v noci. Za podmračeného počasí se teplota sníží o 1–2 °C. Při předpěstování sadby je důležité větrání, které zvyšuje mechanickou pevnost rostlin. K závlaze se používá zavlažovací most poháněny elektromotorem umožňující rovnoměrnou, jemnou závlahu, při které nedochází k vyplavení substrátu. Součástí předpěstování je přihnojování, které je zvlášť důležité při pěstování v sadbovačích s malým objemem substrátu. Přihnojuje se 1–2x za týden vodorozpustnými hnojivy.
Keříčková rajčata pro průmyslové zpracování se pěstují z přímého výsevu, částečně i z předpěstované sadby, aby se snížilo riziko sklizně při deštivém počasí v září. Vysévá se v době, kdy teplota půdy v hloubce 50 mm v poledních hodinách dosáhne po dobu 3 dnů 14 °C. Obvykle je to v době mezi 10 až 25. dubnem. Hloubka výsevu je 20–35 mm. Vysévá se na záhony, častěji na rovný povrch do dvouřádků jako u rostlin vysazovaných, vzdálenost v řádku je 0,15 mm. Vysévat lze i po 2 semenech na vzdálenost 0,25–0,3 m. Porost se již nejednotí. Výsevek je 0,4–1 kg.

K zabránění „vytahování rostlin“ tj. k prodloužení internodií, ke kterému dochází při vysokých teplotách, lze aplikovat dle návodu retardátor růstu. Sadba se předpěstuje podle doby výsevu 40–60 dní. Před výsadbou se asi 10 dnů otužuje (snižováním teploty neustálým větráním a omezením závlahy). Sadba tyčkových odrůd má mít 8 pravých listů, výšku asi 250 mm a dobře vyvinutý první vijan. Sadba keříčkových odrůd rajčat předpěstovaných v sadbovačích je menší, má výšku 100–150 mm a 4 pravé listy. 
Termín výsadby má rozhodující vliv na ranost sklizně. Vhodná je proto včasná výsadba s využitím netkané textilie, která se odstraní po případných květnových mrazech. Jinak je obvyklý termín výsadby v polovině května. Keříčkové odrůdy se vysazují sázecím strojem na rovný povrch nebo na záhony (v závislosti na sklízecích strojích) do dvouřádků 1,2–1,3 x 0,35–0,4 m a v řádcích na vzdálenost 0,3 m. Před výsadbou a po výsadbě se pozemek ošetří herbicidy. Tyčková rajčata se vysazují na meziřádkovou vzdálenost 1 m nebo so dvouřádků se vzdáleností 1,25–1,5 x 0,5 m. Vzdálenost rostlin v řádku je 0,4 m. Vhodné je dvouřádky mulčovat černou netkanou textilií nebo PE fólií. Po výsadbě se porost zavlaží, dalších 14 dnů se nezavlažuje, aby se urychlilo kvetení.

Ošetřování keříčkových odrůd rajčat během vegetace spočívá v plečkování, okopávce, postřiku herbicidy (u porostů vysazovaných za 14 dnů po výsadbě, z přímých výsevů v době, když mají rostliny 4 listy. Plečkování je důležité pro provzdušnění půdy. Provádí se do výšky rostlin 250 mm (aby nedošlo při pozdějším plečkování k poškození kořenového systému rostlin) u rajčat setých 3x, u vysazovaných 1–2x. Závlaha bývá nutná u porostů z výsadby. U rajčat určených k průmyslovému zpracování a sklízených mechanizovaně se k hromadnému dozrávání používá např. uč.l. ethefon., která se aplikuje podle návodu na etiketě v době, kdy je na rostlině 50–60 % zelených plodů odrůdové velikosti. Aplikaci lze provádět i děleně. Urychlení dozrávání lze docílit i podřezáním kořenů několik dní před sklizní. Provádět. K usnadnění mechanizované sklizně se v některých zemích používají desikanty v době, kdy dozrálo 40–60 % plodů. Tyčkové odrůdy rajčat se pěstují s oporou, kterou je nejčastější drátěná konstrukce (drát natažený na sloupcích nebo dřevěných kůlech ve výšce 1,5 m, na konci řady ukotvený v půdě). K drátu se rostliny fixují pomocí motouzu, který se volně uváže kolem bazální části stonku, Rostliny se ovíjí 1x týdně kolem motouzu a vedou na jeden výhon vylamováním postranních výhonů (zálistků). Postranní výhony se musí odstranit zavčas, kdy mají délku 50–100 mm. Pozdější odstranění způsobuje zpomalení růstu hlavního výhonu a vznik větších ran, které mohou být vstupním místem pro případné infekce. Začátkem srpna, kdy je obvykle vytvořených 6–7 vijanů a rostliny dosáhly nosného drátu, se hlavní výhon zakrátí, protože další vijany by již nedozrály (od kvetení do dozrání plodu uplynou 2 měsíce). Rovněž se průběžně odstraňují spodní, často již nemocné nebo zaschlé listy.

Cílem zpracování půdy je připravit optimální podmínky pro růst a vývoj rostlin a tím i pro dosažení vysokého výnosu v odpovídající kvalitě. Přípravou půdy rozumíme v prvé řadě mechanické zpracování půdy, kterým se zasahuje do fyzikálního stavu (hospodaření s vodou, vzdušného režimu půdy), do biologického stavu (podmínky pro život půdních mikroorganizmů) i do chemického stavu (uvolňování živin z jílovito-humusového komplexu do půdního roztoku). 
Základní zpracování půdy na podzim se skládá z podmítky, zaorání chlévského hnoje, střední a hluboké orby se zapravením hnojiv – superfosfátu a síranu draselného. Při jarní přípravě půdy se urovná povrch smykem a vláčením. Kultivátorováním se udržuje bezplevelný stav, případně se záhonuje.

Cílem šlechtění rajčat je především lepší chuť plodů, lepší uchovatelnost a odolnost proti houbovým aj. chorobám. Jako zdroj genů odolnosti se využívají plané a primitivní formy rajčat, především Lycopersicon pimpinellifolium, L. hirsutum, L. peruvianum a L. cheesmanii. 
Keříčkové odrůdy rajčat určené k průmyslovému zpracování musí mít vlastnosti, které umožňují mechanizovanou sklizeň. Mají pevné plody odolné k praskání, hnilobám, oddělují se bez kalichu, po dozrání neopadávají, mají vysoký obsah refrakce. Většinou se pěstují levnější nehybridní odrůdy, avšak registrované jsou i odrůdy hybridní. U odrůd určených k přímému konzumu je kladen důraz na chuťové vlastnosti plodů. Tyčkové odrůdy jsou určeny k přímému konzumu a jsou až na výjimky hybridní (F1). Pěstitelé a obchod vyžadují tzv. „long life“ odrůdy, vyznačující se dlouhou uchovatelností plodů (plody neměknou, nepraskají). Pro zvýšení nabídky a zlepšení chuťových vlastností se vyšlechtily hroznovité odrůdy, které se prodávají s celými vijany a mají aromatičtější plody. Nabídku dále rozšiřují cherry a koktejlové odrůdy rajčat různých barev.

Důležitým opatřením je využívání certifikovaného osiva.

Rajčata jsou citlivá na vyšší koncentraci solí a chloridy. Optimální pH půd je neutrální nebo mírně kyselé (pH 5,5–7,0). Výnosy rajčat jsou relativně vysoké, proto vyžadují dobrou zásobu přístupných živin v půdě. Na podzim se doporučuje zaorat 35–60 t hnoje na hektar. Pokud poklesne obsah organické hmoty v půdě pod 1,5 %, stává s pěstování rajčat nerentabilní. 
Intenzivní zelinářská výroba se neobejde bez doplňkového hnojení minerálními hnojivy. Tato hnojiva umožní nahradit živiny, které jsou exportovány z půdy a z velké části odchází z koloběhu živin v podniku. Při stanovení dávek živin vycházíme z jejich odběru 1 t produkce a odběru živin výnosem v kg z 1 ha s korekcí na obsah živiny v půdě (Nmin, Mehlich, III – P, K, Ca, Mg), organické hnojení a předplodinu (luskovina). Údaje o čerpání N, P, K rajčaty z půdy jsou v literatuře velmi odlišné. Po zpracování údajů od 11 autorů o odběru živin z půdy výnosem 1 t rajčat se odčerpá od 2,5 do 5,0 kg N, od 0,4 do 1,75 P₂O₅ a 3,6 až 10,0 kg K₂O. V průměru se výnosem 1 t rajčat odčerpá z půdy 3,43 kg N, 1,02 kg P₂O₅ a 4,99 kg K₂O. Jiný autor uvádí následující odběr živin výnosem 1 t plodů rajčete 2,75 kg N, 0,87 kg P₂O₅ a 3,61 kg K₂O; 3,15 kg CaO, 0,42 kg MgO, 0,6 kg S. Rajčata jsou velmi náročná na vápník, avšak vzhledem k tomu, že nesnáší čerstvé vápnění (reagují na ně žloutnutím listů) jsme nuceni vápnit k předplodině. Nedostatek vápníku se projevuje na zelených i zralých plodech rajčat hnědočernými skvrnami, které jsou vždy umístěny na špičce plodu. Jedná se o relativní nedostatek přijatelného vápníku, další příčinou mohou být vysoké teploty, nedostatek nebo nadbytek půdní vláhy, nadbytek dusíku. V tomto případě je adekvátním řešením mimokořenová výživa. 
Nároky rajčat na živiny jsou odlišné v různých fázích vývoje. Závisí to na intenzitě tvorby vegetativních a generativních orgánů. Nároky na dusík narůstají do fáze kvetení a postupně do stadia tvorby plodů klesají. Nároky na draslík jsou největší v období tvorby plodů. Na fosfor mají rajčata nejvyšší nároky v prvních fázích vývoje. Při nedostatku fosforu svírají první dva lístky tupý úhel a objevuje se antokyanové zbarvení spodní strany listů. Rovněž hořčík je významnou živinou pro růst a vývoj rajčat, přičemž jeho nedostatek se projeví nekrotickými skvrnami na listech, resp. mezižebernou chlorózou spojenou s redukcí asimilační plochy a následně i výnosu. Organická hnojiva, fosforečné a část draselných hnojiv aplikujeme na podzim. Část dusíkatých hnojiv se aplikuje před výsadbou (60 %), zbytek se přihnojí za 20 dnů (20 %), resp. za 40 dnů (20 %) po výsadbě. Použitá minerální dusíkatá hnojiva jsou shodná s paprikou, nicméně je nutné zdůraznit, že rajčata preferují amonnou formu a přebytek dusíku způsobuje přebujení natě a vodnatelnost plodů. Z hlediska kumulace nitrátů v plodech jsou rajčata (resp. plodová zelenina) řazena do skupiny hygienicky nezávadných zelenin při pěstování v polních podmínkách a jako nitráty mírně kumulující zelenina při pěstování ve skleníku. Při pěstování rajčat v integrované produkci je povolen maximální limit dusíku v dávce 80 kg/ha. 
Z mikroelementů sehrává u rajčat důležitou roli molybden, jehož nedostatek způsobuje deformace listových čepelí. Rovněž deficience manganu přináší špatnou násadu květů a při optimální zásobě zlepšuje vybarvení plodů. Příjem mikroelementů z půdy je ovlivněn řadou faktorů, kdy např. B, Mn, Cu, Zn a Fe jsou lépe přijímány v kyselém pH, zatímco Mo v alkalickém pH. Pro eliminaci půdních interakcí je výhodná mimokořenová aplikace těchto mikroelementů v nízkoprocentních (0,1–1 %) roztocích. Kontrolu výživného stavu realizujeme podle rozboru půdy (N_min, obsah přístupných živin, mikroelementů) a rovněž podle analýz rostlinné biomasy.

Rajčata vyžadují dostatek vláhy, především v období přechodu od vegetativní do generativní fáze. Ve srovnání s paprikou a lilkem jedlým však mají nároky nižší , protože mají hlubokou kořenovou soustavu. Platí to především pro rajčata z přímého výsevu. Závlaha je nutná u rajčat tyčkových, s vysokou intenzitou pěstování. S ohledem na výskyt houbových chorob je závlaha postřikem méně vhodná. Orientační závlahové množství u rajčat je 210 mm.

Petříková, K., Hlušek; J. a kol: Zelenina – pěstování, výživa, ochrana a ekonomika, Profi Press s.r.o., Praha, 2012, ISBN: 978-80-86726-50-2

Ca-deficientní nekróza vrcholu plodů paprik, Ca-deficientní nekróza vrcholu plodů rajčete , abiotická malformace plodů rajčete, abiotická svinutka listů rajčete, nevyzrávání stopkové části plodu rajčete, růstové praskliny plodů rajčete, sluneční úžeh papriky, sluneční úžeh plodů rajčete

alternariová skvrnitost rajčete, antraknóza dýňovitých, bakteriální skvrnitost okurky, bakteriální skvrnitost rajčete a papriky, bakteriální tečkovitost rajčete, bakteriální vadnutí rajčete, fusariové vadnutí rajčete, olivově hnědá skvrnitost listů rajčete, padlí rajčete, plíseň dýňovitých, plíseň rajčete, septoriová skvrnitost rajčete, černá hniloba plodů okurky

makadlovka Tuta absoluta, molice skleníková, mšice broskvoňová, sviluška chmelová, černopáska bavlníková