Rostlinolékařský portál

K hlavním hostitelským druhům se řadí lilek rajče (Solanum lycopersicum), lilek vejcoplodý (Solanum melongena) a lilek brambor (S. tuberosum). Dalšími hostiteli jsou divoce rostoucí druhy rodu Solanum (např. S. pimpinellifolium, S. chmielewskii, S. parviflorum, S. peruvianum), pepino (S. muricatum), lilek černý (S. nigrum), durman obecný (Datura stramonium), mléč zelinný (Sonchus oleraceus), tabák selský (Nicotiana rustica), tabák sivý (N. glauca), rostliny rodu bazalka (Ocimum spp.) a laskavec (Amaranthus spp.).

Nevyskytuje se, což je potvrzeno každoročním úředním průzkumem.

Úřední detekční průzkum se v ČR prováděl od roku 2007 do roku 2020. Prováděla se kontrola osiva rajčete ze zemí EU; kontrola rostlin rajčat určených k pěstování; kontrola produkce plodů a kontrola plodů rajčat v obchodní síti. Výskyt PepMV v ČR byl zjištěn pouze jednou, a to v roce 2008. Jednalo se o produkční porost rajčat pěstovaných ve skleníku na jižní Moravě, kde proběhla úspěšná eradikace.

Příznaky napadení se projeví v závislosti na podmínkách asi za 3–6 týdnů po infikování rostliny. Mezi nejčastější příznaky u rajčat patří slabá chlorotická mozaika až žlutá skvrnitost mladých listů, mezižilková chloróza, někdy i puchýřovitost či deformace listů. Na starších listech se mohou vyskytnout nepravidelné chlorotické nebo žluté skvrny. Výjimečně dochází i ke krnění a deformacím růstového vrcholu („kopřivovitost“). Příznaky na plodech se projevují ve formě mramorování a nepravidelného dozrávání (oranžové a červené skvrny), jsou viditelné většinou jen na několika málo plodech na vijanu. Míra projevu příznaků závisí na odrůdě, vývojovém stadiu v době infekce a stanovištních, především klimatických podmínkách. Projev příznaků zesilují nepříznivé podmínky, např. chladno a nedostatek světla. Infikované rostliny jsou často zcela bez příznaků, ale i u rostlin s příznaky může dojít během několika týdnů k jejich vymizení. Mladé rostliny určené k pěstování jsou obvykle bez příznaků.
Projevy napadení Pepino mosaic virus (PepMV) mohou být výraznější při interakci s jinými viry. Rostliny napadené PepMV jsou také náchylnější k napadení houbami rodu Verticillium.

Většina příznaků není specifická pro infekci PepMV a lze je snadno zaměnit s příznaky infekce jinými viry, např. X virus bramboru, virus mozaiky okurky nebo s fyziologickými poruchami způsobenými nedostatkem světla.

PepMV přežívá na kontaminovaných předmětech i oděvu několik dní až týdnů a je schopný infikovat při kontaktu další rostliny. Na přežití viru mimo hostitelskou rostlinu má velký vliv teplota, při teplotě 15 ºC přežívá po dobu 14 dnů, při teplotě 25 ºC pouze 4 dny. V půdě je PepMV schopný přežít po dobu 4 týdnů.

PepMV je snadno přenosný kontaktem, a to jak mezi rostlinami navzájem, tak i kontaktem rostlin s kontaminovanými předměty, ke kterému dochází při ošetřování rostlin a sběru plodů. Kontaminovány mohou být používané mechanizační prostředky, ruce a oblečení pracovníků. PepMV může být přenášen mechanicky i hmyzem, např. čmeláky. V hydroponických kulturách může docházet k přenosu houbou Olpidium virulentus cirkulací kontaminovaného živného roztoku. Tímto způsobem se PepMV šíří v porostech (i mezi skleníky) v rámci jedné lokality. K přenosu na větší vzdálenosti dochází prostřednictvím osiva, sadby, případně infikovaných plodů, pokud je s nimi manipulováno v prostorech souvisejících s pěstovanými rajčaty.

Míra hospodářské škodlivosti PepMV je stále předmětem sporů a dalšího průzkumu. Např. v Nizozemsku, kde je PepMV poměrně rozšířen, dochází ke snížení výnosu jen asi o 0,5 % a v několika málo případech do 5 %. Ve Španělsku se ztráty pohybovaly mezi 15 až 80 %. Významné může být především snížení kvality plodů.

PepMV byl původně popsán v Peru. V Evropě byl poprvé zjištěn v Nizozemsku v roce 1999. Evropa: V řadě evropských zemí se jedná o ojedinělé výskyty, které byly následně eradikovány. Široce rozšířený je PepMV ve Španělsku a na Kypru, v Nizozemsku, Řecku a Švýcarsku, ve větším rozsahu se vyskytoval v Belgii, Francii a Německu, v menším rozsahu také např. v Itálii, Polsku a ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska.
Ojedinělé výskyty byly zaznamenány v Bulharsku, České republice, Dánsku, Finsku, Irsku, Maďarsku, Norsku, Rakousku, Rumunsku, na Slovensku a ve Švédsku.
Afrika: Maroko
Asie: Čína, Sýrie, Turecko
Amerika: Ekvádor, Guatemala, Chile, Kanada, Mexiko, Peru, USA

PepMV je podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072 regulovaným nekaranténním škodlivým organismem pro osivo lilku rajčete (Solanum lycopersicum) s prahovou hodnotou pro toto osivo 0 %. K zamezení výskytu PepMV v osivu rajčete jsou stanovena následující opatření. Osivo musí být získáno vhodnou metodou kyselé extrakce či obdobnou metodou a musí pocházet z oblastí, ve kterých není znám výskyt PepMV, nebo na rostlinách v místě produkce nebyly během celého vegetačního období pozorovány žádné příznaky PepMV, nebo bylo osivo podrobeno úřednímu testování na PepMV v reprezentativním vzorku a s použitím vhodných metod a při těchto testech bylo shledáno prostým PepMV.
PepMV je zařazen v Seznamu A2 Evropské a středozemní organizace pro ochranu rostlin (EPPO), v němž jsou uvedeny škodlivé organismy, které se vyskytují na území EPPO a které EPPO doporučuje členským státům regulovat jako karanténní škodlivé organismy.

Dosud nejsou známy žádné rezistentní odrůdy rajčat a rozdíly v citlivosti jednotlivých odrůd k infekci PepMV nejsou dostatečně odzkoušeny. Nejdůležitějšími opatřeními v rámci preventivní ochrany proti šíření PepMV jsou proto:

• Použití zdravé sadby.
• Výsev osiva pocházejícího ze zdravých rostlin. 
• Likvidace plevelů jako možného zdroje infekce.
• Oddělení pěstitelských ploch a prostor sloužících k manipulaci s plody rajčat.
• Minimalizace pohybu osob a nářadí mezi jednotlivými skleníky či fóliovníky.
• Preventivní dezinfekce používaného nářadí při přesunu mezi skleníky apod.

Informační leták (2006) – Virus mozaiky pepina
Informační leták (2020) – Virus mozaiky pepina