Rostlinolékařský portál

Jedná se prakticky o oligofágní druh na smrcích (s. pichlavý a s. ztepilý), který napadá staré, churavějící, stresované nebo zlomené stromy, či jejich části. Jen výjimečně ho nalezneme na jiné dřevině (douglaska a borovice).

Jedná se o cca 4,2–5,5 mm velkého zástupce, který je válcovitého tvaru a tmavě hnědé barvy. Imaga jsou intenzivně lesklá. Na silně prohloubené zádi mají dospělci celkem 4 zoubky, ten největší je 3. shora.
Larvy jsou při vývoji soustředěny převážně pod kůrou. Larvy jsou rohlíčkovitého tvaru cca 2,0–4,0 mm velké, beznohé a světle, či slonovinové barvy.

Rozlišovacím znakem tohoto druhu je především jeho potravní vazba na smrky, smrky jsou tedy hlavní živnou dřevinou. U druhu I. typographus je mezirýží hladké a lesklé a např. u I. duplicatus je mezirýží intenzivně tečkované. Dále se I. duplicatus od I. typographus liší přítomností dvojzubu (2. a 3. zoubek) na zadní části těla, resp. zadečku. Dále jsou na tykadlech I. typographus zřetelně zprohýbané švy na tykadlové paličce, u druhu I. cembrae jsou tyto švy rovné a u I. amitinus je mezirýží zřetelné tečkované (I. typographus - mezirýží netečkované a lesklé).

Požerek je hvězdicovitý (tři až pět matečných chodeb na jednu snubní komůrku), matečné chodby jsou orientovány spíše podélně, snubní komůrka i matečné chodby zasahují do kůry a lýka, příp. běle. Larvální chodby jsou v kůře a lýku, do dřeva nezasahují. Snubní komůrka je dobře patrná na kůře a na lýku. Na běli patrná není.

Charakter poškození je obdobný u všech druhů rodu Ips. Tento druh lze nalézt na smrcích spíše středních dimenzí a silnějších dimenzí, tedy cca 60 let a výše. Druh I. typographus bude vždy dominovat na silnějším materiálu (60 let+), s tím, že matečné chodby budou u l. smrkového v podélném směru rovné a u l. menšího různě zvlněné a kratší. Hlavním znakem tohoto druhu je to, že snubní komůrka není patrná na lýku a běli po sloupnutí kůry. Ips amitinus má snubní komůrku v lýku, po jeho odloupnutí je tedy dobře patrná. Požerky jsou vždy 3–5 ramenné, vlnovitě zprohýbané, 2–3 mm široké. I. amitinus nalétá na stejné kmeny jako lýkožrout smrkový, ale do střední části koruny, nebo na tenčí kmeny, např. v silnějších tyčkovinách. Ani při zvýšené populační hustotě nenapadá I. amitinus bazální části kmenů, realizuje se na nejtlustších částech silnějších větví. Na kmeni se tedy povětšinou nepřekrývá s lýkožroutem smrkovým. Ips cembrae vytváří požerek ze 3–5 matečných chodeb (6–18 cm dlouhých) s výraznějším hvězdicovitým rozložením. Charakteristická pro tento konkrétní druh je vysoká hustota larvových chodeb a četné větrací otvory nad matečnými chodbami. Také se I. cembrae vyskytuje na silnějších kmenech a to pod korunou, není v koruně ani na větvích. Na smrku je navíc I. cembrae vzácnější. Ips duplicatus se požerkem podobá lýkožroutu smrkovému, ale tvoří je s kratšími matečnými chodbami (7–10 cm) o světlosti 1,5–2 mm.

Rojení tohoto druhu v jarní generaci probíhá v květnu (dubnu) až červnu. Zakládá i sesterskou generaci po regeneračním žíru. Letní rojení probíhá v červenci až srpnu. V teplých letech a příznivých podmínkách je pravděpodobné založení 3. pokolení. V opravdu příznivých obdobích tento druh ještě do zimování stihne půl další generace a přezimuje ve stadiu larev nebo kukel.

Jedná se o druh s intenzivní škodlivostí, který má tendenci k přemnožování. Pokud se l. smrkový vyskytne v lokalitách s intenzivním výskytem živných dřevin, napadá slábnoucí a stresované stromy (např. zastíněním, přísuškem atp.), a to především středních a silnějších dimenzí. Ve stavu, kdy se přemnoží, napadá i stromy zcela zdravé, nebo jen mírně oslabené.

P. Martinek, MENDELU