Rostlinolékařský portál

Mezi hostitele lze zařadit téměř všechny jehličnaté dřeviny s tím, že nejčastější výskyt je na smrku (Picea sp.), borovici (Pinus sp.) nebo modřínu (Larix sp.). Jsou zaznamenány i případy, kdy se vyskytl na kryptomerii japonské (Cryptomeria japonica). Výjmečně se může vyskytovat i na listnáčích

Jedním z druhů, se kterými se dá zaměnit, je outkovka řadová (Trametes serialis), která je saprofytem smrkových pařezů, avšak vytváří jednoleté plodnice. U nás se vyskytují kořenovník smrkový (Heterobasidion parvisporum) a kořenovník jedlový (Heterobasidion abietinum), které byly dříve určovány jako kořenovník vrstevnatý. K jednoznačnému určení je nutné provést laboratorní test.

Kořenovník vrstevnatý mývá imperfektní a perfektní plodnice. Imperfektní plodnice rostou od jara až do podzimu, a to mezi kořenovými náběhy či na hrabance. Mají bochánkovitý tvar. Ty produkují konidie. Perfektní plodnice bývají zpravidla víceleté (většinou do pěti let zdegradují), bokem přirostlé, rozlité až skoro kloboukaté. V průměru může dosahovat mezi 5 až 20 cm. Klobouk bývá na svrchní straně hrbolatý v odstínech kaštanové s bílým okrajem. Staré plodnice jsou téměř černé. Dužnina je tuhá a bílá. Výtrusný prach je bílý. Spodní strana plodnice je slonovinově bílá. Pokud jsou vhodné podmínky, plodnice mohou narůstat prakticky celý rok. 
Kořenovník způsobuje tzv. červenou hnilobu. většinou nevzniká dutina a strom tak nezbytňuje v bazální části. Infekce proniká jádrově, tedy ze střední části kmene směrem k obvodu. V pozdějších fázích, kdy hniloba pronikne do kmene, se roní na bázi kmene pryskyřice a prosychá koruna. Díky rychlému šíření přes kořenové srůsty se v porostech tvoří ohniska.

Patogen se nejčastěji šíří větrem či deštěm, a to výtrusy. Většinou vyklíčí na pařezech. Do půdy, a tedy přímo ke kořenům, se dostane skrze spláchnutí dešťovou vodou. V ojedinělých případech se může stát, že výtrusy roznesou hlodavci. Významné pro šíření kořenovníku vrstevnatého jsou taktéž srůsty kořenů okolních stromů, přes které se po ploše rychle šíří. Ač může nastat infekce i skrze mechanické poranění báze, nejedná se vyloženě o ranového parazita. Plodnice se velmi často objevují až po vyvrácení napadeného stromu. Hniloba se v prvotní fázi šíří vyzrálou střední částí dřeva a bývá ohraničena šedofialovým pruhem. Dřevo má světle okrovou barvu a je málo narušené. V další fází je již dřevo značně narušené, získává červenohnědou barvu a hovoříme o tzv. červené hnilobě. V konečné fázi se jedná o bílou voštinovou hnilobu, kdy je dřevo již téměř rozložené. Při dlouhodobě trvající infekci bývá zdravých jen posledních cca 15 letokruhů. Hniloba může pronikat o do výšky až 10 m.

Jedná se o chorošovitou houbu rozšířenou v mírném pásmu po celém světě. U nás se nalézá na celém území a je to jeden z nejvýznamnějších houbových patogenů na smrku. Častý je ve smrkových monokulturách. Napadá kořeny často oslabených stromů různými faktory (sucho, vysoko položená hladina spodní vody či výsadba smrku na nepřirozené stanoviště, což smrk stresuje). Riziko vývratu či zlomu kmene v cca 3–4 m je velmi vysoké. Vyvrácené stromy mývají jen minimální kořenový bal.

J. Rozsypálek, MENDELU