Rostlinolékařský portál

Vrba, topol, jasan, javor, jilm, kukuřice, řepa.

Bobr evropský je druhý největší hlodavec na světě. Měří 0,83–1m, ocas má dlouhý 30–35 cm a váhu 25–35kg. Bobr má zavalité tělo a dlouhý, plochý ocas. Jeho srst je velmi hustá, červenohnědé barvy, nesmáčivá díky mastným výměškům řitních žláz. Spodní vrstva srsti je hedvábně měkká a překrytá silnějšími svrchními chlupy. Na předních končetinách má obdobně jako lidoopi a někteří další hlodavci (křeček, sysel) pátý, částečně protistojný prst, umožňující úchop předmětů a stavbu obydlí. Ocas, který není porostlý srstí, je potažený silnou kůží pokrytou zrohovatělými šupinami. Na souši se o něj bobr opírá. Zadní nohy má opatřené plovacími blánami nataženými mezi prsty. Díky uzavíratelným nozdrám a plovacím blánám je dokonale přizpůsoben životu ve vodě.

Bobr evropský je podobný bobrovi kanadskému vzhledem, chováním a způsobem života. Obvykle má větší hmotnost 
Mláďata jsou zaměnitelná s dospělými ondatrami. Ty však mají kulatý a daleko tenčí ocas, který se při plavání hadovitě pohybuje ze strany na stranu.

Přítomnost bobrů v dané lokalitě lze zjistit podle stop, hrází, ohlodaných stromů a kupovitých staveb z větví. 
Poškození bobrem je nezaměnitelné.

K páření bobrů dochází převážně na přelomu ledna a února. Po 105–109 dnech březosti se samici rodí 2–5 mláďat. Před jejich narozením opouští samec rodinnou noru a samice se stará o mláďata, která jsou již od narození plně osrstěná, po dobu 2–3 měsíců sama. V této době jsou plně kojena, ale postupně začínají přijímat i rostlinnou potravu. Pohlavní dospělosti bobři dosahují ve věku 2–3 let, svůj růst následně ukončují ve věku 4let. Ve věku 1–3 let opouštějí mateřskou kolonii a zakládají novou. 
Bobří skupina má stálou hierarchii, nejvýše stojí rodičovský pár, dále pak 2–3 generace mláďat. V jedné rodině tak může žít 15 a více jedinců různých generací. 
Ve volné přírodě se bobři dožívají 10–12 let (maximálně 20), v zajetí pak až 35 let.

Bobr evropský je rozšířený na severní polokouli na říčních a lužních nivách. Vyskytuje se na území od východního Polska přes pobaltské státy, Bělorusko, Rusko, Finsko až po centrální partie Sibiře, druhá izolovaná osídlená oblast je ve Skandinávii. 
Do ČR se po svém přechodném vyhubení na přelomu 18. a 19. století začal vracet, migrací z Rakouska, ve druhé polovině osmdesátých let 20. století. V Česku se vyskytuje v povodí všechny významných i méně významných řek. Početnost bobrů kvůli absenci přirozených nepřátel a legislativní ochraně stále narůstá. 
Bobři svou činností zejména narušují protipovodňové nebo rybniční hráze, ucpávají koryta vodních toků a likvidují dřeviny nebo zemědělské plodiny v okolí rybníků a řek. Významné a medializované jsou milionové škody v Lednicko–Valtickém areálu i na Dyji v okolí Břeclavi. Roční škody v Jihomoravském kraji se šplhají na desítky miliónů korun.

Díky noční aktivitě lze činnost bobra sledovat v tuto dobu.

Využívá se řada opatření: 

• Oplocování nejcennějších ohrožených pozemků (omezená účinnost, jelikož plotem nelze přehrazovat vodní tok). 
• Individuální ochrana dřevin (esteticky problematické a velmi nákladné). 
• Obkládání hrází kamennou rovnaninou nebo jejich ochrana pevnými stěnami. 
• V některých oblastech s citelnými škodami žádají majitelé a správci ohrožených staveb a porostů, zatím neúspěšně, o povolení odstřelu nebo jiné účinné formy regulace těchto rychle se šířících zákonem chráněných hlodavců. 

Na našem území, jediným predátorem, který cíleně loví bobry, je vlk. Mláďata bobrů mohou být napadena liškou či norkem americkým.