Rostlinolékařský portál

Listnaté a jehličnaté stromy (lípa, osika, jeřáb, olše, vrba, jasan, javor, jilm, buk, dub, modřín, douglaska, vejmutovka, borovice), polní plodiny (obilniny, řepka apod.).

Srnec obecný je nejmenším evropským zástupcem čeledi jelenovití. Dospělí jedinci dorůstají do délky 90–140 cm a výšky asi 70–90 cm v kohoutku. Váha se pohybuje mezi 20–35 kg. Ocas 2–3 cm dlouhý, zakrnělý a nenápadný. Samci mají relativně krátké parůžky, které mohou u jedinců v dobrých podmínkách dorůstat až do délky 25 cm. Každým rokem, v rozmezí od října do listopadu, své parůžky samci shazují a na jaře příštího roku jim narůstají nové, které jsou zpočátku pokryté jakousi sametovou vrstvou, která se nazývá lýčí a vyživuje parůžek při vývoji a růstu. Zbarvení v letních měsících je rezavě červenohnědé. V období zimy je pak zbarvení tmavější, v odstínech šedohnědé se žlutým nádechem. Obřítek je bílý, u samic srdčitého tvaru, u samců oválný. Zbarvení mláďat je hnědožluté s řadami bílých skvrn po celém hřbetu.

Samice (srna) lze zaměnit s ostatními samicemi jelenovitých. Je však oproti ostatním menší a dobrým určovacím znakem je tvar obřítku (zrcadla).

Okousané a poškozené stromy, keře a plodiny na poli. Typický je okus na bočních na terminálních pupenech, čímž dochází k zpomalení růstů, vznikají deformace tvaru stromků. Dále oloupaná kůra stromů v letním období, ohryz v zimním období, po němž dochází k infekci dřevokaznými houbami. Vytloukání způsobují poškození samci parohaté zvěře na kmíncích a větvích stromů.

Poškození je podobné poškození jinou zvěří (daňci, mufloni a černá zvěř).

Srnci preferuje otevřenou krajinu s dostatkem úkrytů, jako jsou drobné lesíky, křoviny nebo pole. Živí se nejrůznějšími bylinami, občas požírá také různé plody a pochutná si i na mladých výhoncích trav s vysokým obsahem vlhkosti. . Na pastvě je můžeme zastihnou v podstatě po celý den. V období letních měsíců se srnci i srny pohybují samostatně po malém území. V době podzimu dochází ke shlukování do stád, která se pohybují krajinou a hledají potravu. K rozpadu stád dochází na jaře, kdy srnci začínají vytloukat paroží a osamostatňují se. Samice pohlavně dospívají ve věku 16 měsíců. Říje bývá obvykle až v polovině léta. U srny probíhá tzv. utajená březost, tedy klidové stádium vývoje plodu. Samice rodí nejčastěji 1–2 mláďata a to v květnu či červnu následující rok. Srnčata zůstávají s matkou celý rok, až do příštího porodu. Ve volně přírodě se srnec obvykle dožívá 10, vzácněji i více 15–17 let. Nejvíce času tráví srnec odpočinkem a přežvykováním potravy, avšak denně spí jen něco okolo tří hodin.

Okus v lesích srnčí zvěří je rozptýlen po celých plochách a není tak značný jako od jiné spárkaté zvěře. Větší škody způsobují srnci okusem semenných plantáží, pokud nejsou dostatečně oploceneny. Velmi citelně jsou však okusovány keřové porosty, které nejsou schopny odnožit, pro trvalý okus. Při vysokých početních stavech této zvěře bývají významně poškozeny nedostatečně ošetřené kultury. 
Srnci pro vytloukání parůžků rádi vyhledávají ty druhy odrostků, které jsou v porostech nejméně zastoupeny (modřín, douglaska, vejmutovka, borovice aj.). V současnosti jsou škody na zemědělských plodinách srnčí zvěří zanedbatelné. Jiná je situace se škodami na polích způsobených jelení, daňčí, mufloní a hlavně černou zvěří. 
Celkově se roční ztráty spárkatou zvěří odhadují v řádu více než 1,5 miliardy.

• Provádět přirozenou obnovu smíšených lesů, ponechávat a vysazovat měkké listnáče v porostech a jen část jich ročně porážet pro okus zvěře. 
• Vysazovat plodonosné dřeviny jako jsou kaštany, jeřáby, pláňky ovocných stromů, udržovat louky, žírná okrajová pole využívat pro sadbu topinambur, lupiny aj. 
• Za tuhých mrazů a vysokého sněhu se mají prosekávat prameny, potoky a rybníky. 

Regulovat stavy zvěře. Mezi přirozené predátory srnce patří v našich podmínkách rys ostrovid nebo vlk. Na mláďata může zaútočit i liška nebo se mohou ojediněle stát i kořistí orla skalního.

• Založena na omezení vstupu zvěře do porostu. 
• Tvorba oplocenek, které nemají být větší jak 1 ha, aby byly přehlédnutelné. Způsob oplocení je rozdílný a většinou se řídí pro jakou dobu má oplocenka sloužit a ekonomickou náročností. 
• Individuální oplocení je ochrana jednotlivých stromů. Druh této ochrany se řídí ekonomickou náročností. 
• Chrániče v současnosti z umělé hmoty, které se však musí před rašením odstranit. Ovazování je velmi náročné. 
• Kovová chránidla (Lansovy závitnice), papírové kornouty a další.

• Ke snížení škod zvěří se doporučuje budování přezimovacích objektů o rozloze kolem 6–10 ha se zastoupením části starého porostu, mlaziny a pastevní části. Při prokázaném ¾ zachycení kmenových stavů je podíl škod značně snížen.

• Odpuzovadla – repelenty jsou využívány jednak na dobu vegetačního klidu i v době vegetace. Slouží k ochraně jehličnanů i listnáčů postřikem i nátěrem.

Capreolus capreolus  – srnec obecný (naturabohemica.cz) 
Škody srnčí zvěří – Vliv vývoje prostředí a potravní nároky srnčí zvěře (myslivost.cz)