Rostlinolékařský portál

Gladiolus spp.

Na hlízách se tvoří drobné, černé, hruškovité pyknidy (100–160 µm) obsahující bezbarvé, vláknité, většinou 4buněčné pyknospory (22–55×2–4 µm). Zdrojem infekce jsou infikované hlízy, a infikované zbytky listů. Patogen může přežívat v půdě až 4 roky. Během vegetace se šíří pyknosporami uvolňovanými po ovlhčení z pyknid.

Na podzim se vyskytují na hlízách vodnaté, víceméně kulaté, rezavě hnědé až hnědočerné skvrny, které jsou kryty suchými obaly. S postupným zvětšováním skvrn se jejich střed propadává a černá, okraje skvrny nabývají nepravidelný až hranatý tvar. Infikované pletivo je velmi tvrdé, na povrchu s pyknidami. V pokročilém stadiu je celá hlíza svraštělá, tvrdá, tzv. mumie. Rostliny z napadených hlíz zaostávají v růstu, často nevytvoří květy a předčasně hynou. Infikovány mohou být i listy, případně květní stvoly v bazální části, na nichž se tvoří po obou stranách drobné kulaté až nepravidelné, šedohnědé skvrny s hnědým, nebo purpurově hnědým, později světle šedým okrajem a ve středu s černými tečkovitými plodničkami. Skvrny se mohou slévat. Infikovány jsou především listy vyrůstajících z infikovaného brutu a listy mladých rostlin.

Patogen způsobující ztvrdnutí a mumifikaci hlíz má v současné době jen omezený význam.

Uskladnění pouze zdravých hlíz, negativní výběr během vegetace, moření.

I. Šafránková, MENDELU