Rostlinolékařský portál

Mezi hostitele lze zařadit téměř výhradně topol osiku (Populus tremula) a jeho kříženci.

Houby rodu ohňovec jsou mnohdy lehce zaměnitelné mezi sebou a determinovat jdou například orientačně podle hostitele, ale přesné výsledky jsou dosaženy až podle laboratorního rozboru vzorku. Velmi podobnými druhy jsou ohňovec topolový (Phellinus populicola) a ohňovec pilátův (Phellinus pilatii), kteří napadají topoly bílé (Populus alba). Ohňovec obecný (Phellinus igniarius) je běžný druh napadající vrby (Salix spp.). Ohňovec olšový (Phellinus alni) zase napadá hlavně olše (Alnus spp.), buky (Fagus spp.) nebo habry (Carpinus spp.). Ohňovec borový (Phellinus pini) kolonizuje hlavně borovice (Pinus spp.), ohňovec Hartigův (Phellinus hartigii) jedle (Abies spp.) a třeba ohňovec černající (Phellinus nigricans) hlavně buky (Fagus spp.).

Vytváří imperfektní i perfektní plodnice. Imperfektní plodnice jsou velmi nenápadné, mají kuželovitý tvar a mohou připomínat krátké pahýly odlomených větví. Perfektní plodnice jsou víceleté a pozorovatelné po celý rok. Jsou rourkaté a konzolovité s rezavohnědou a bílé žíhanou dužninou. Bývá kolem 15 cm velký. Ústí rourek je hladké a rezavohnědé. Povrch klobouku je šedočerný až černý a výrazně rozpraskaný. Klobouk bývá také často velmi prudce se svažující. 
Ohňovec osikový způsobuje, stejně jako jiní ohňovci, bílou hnilobu.

Jedná se o ranového parazita pronikajícího do hostitele přes odlomené větve. Po 3 až 4 letech od napadení se vytváří imperfektní plodnice. Následně se pod pahýly po odlomených větví vytváří perfektní plodnice, které každý rok přirůstají. Hniloba je bílá, měkká, pronikající středem kmene po celé délce.

U stromů napadených ohňovcem osikovým hrozí riziko rozlomení kmene a pádu kosterních větví. U nás je hojnější jen místy, a to třeba v jižních Čechách nebo na jižní Moravě.

J. Rozsypálek, MENDELU