Rostlinolékařský portál

Kaštanovník (Castanea spp.), a to všechny druhy tohoto rodu, dále dub (Quercus spp.), u něhož jsou hostitelské jen některé druhy, zejména dub zimní (Q. petraea), příležitostně i dřeviny jiných rodů, např. javor (Acer spp.).

Nevyskytuje se, potvrzeno úředním průzkumem, dřívější výskyty byly eradikovány.

Úřední detekční průzkum výskytu C. parasitica se provádí každoročně od roku 2003 v nelesní zeleni (parky, volná krajina aj.), v lesních porostech a v zahradních centrech. V období od 2005 do října 2023 mělo celé území ČR status chráněné zóny proti tomuto patogenu a v té době byl prováděn povinný každoroční detekční průzkum. Výskyt C. parasitica na rozmnožovacím materiálu hostitelských rostlin byl sledován při soustavné rostlinolékařské kontrole ve školkách. Na území ČR byl výskyt C. parasitica zjištěn poprvé na jednom izolovaně rostoucím kaštanovníku v okrese Uherské Hradiště v roce 2002. Další výskyty byly objeveny v roce 2004, a to na izolovaném stanovišti v okrese Brno-venkov, a dále ve větrolamech a ve školce v okrese Hodonín, kde byla napadena řada rostlin a výskyt patogenu byl potvrzen jak na kaštanovníku, tak i na dubu červeném (Q. rubra). V roce 2006 byl v ČR prokázán výskyt C. parasitica ve 3 případech na kaštanovnících na různých místech v okrese Brno-venkov, a to na soukromé zahradě, ve veřejném parku a ve větrolamech v areálu bývalé lesní školky. V roce 2009 byl výskyt C. parasitica potvrzen v okrese Praha-východ na rostlinách kaštanovníku dovozených v roce 2009 z Itálie. V řadě případů byl výskyt objeven pracovníky Mendelovy univerzity v Brně. 
Detekční průzkum tohoto škodlivého organismu byl v roce 2015 podpořen finančním příspěvkem EU.

V místě infekce v dolní části kmene nebo na větvích vznikají na kůře světlehnědě až červenohnědě zbarvené nekrotické léze. Později kůra podélně praská, odlupuje se a je pod ní patrné charakteristické vějířovité mycelium. Na kůře se v oranžových stromatech vytvářejí výrazně červenooranžové plodnice. Poškození vodivých pletiv kmene či větví má za následek vadnutí a usychání listů v koruně, které zůstávají viset na větvích. Pod poškozeným místem kmene se mohou tvořit adventivní výhony (vlky). Korová nekróza se postupně rozrůstá po obvodu kmene, čímž se rozsah prosychání koruny zvětšuje a strom může odumřít.

Nekrózu kůry kaštanovníku mohou působit i houbové patogeny, např. Cryptodiaporthe castanea (= Amphiporthe castanea) a Diplodina castaneae. Chřadnutí hostitelských dřevin mohou způsobit také další patogeny anebo abiotické faktory.

Patogen proniká do rostliny drobnými poraněními v borce. V kambiu se vytváří mycelium, na němž se posléze vytvářejí plodnice – pyknidy, uložené v červenooranžovém stromatu. Z pyknid je vytlačována slizová lepkavá hmota, nesoucí oranžové pentlice s konidiemi, jimiž se houba rozmnožuje. Dvoubuněčné askospory jsou uvolňovány z hruškovitých peritécií, které se také tvoří ve stromatech. K uvolňování askospor dochází po teplém dešti, nejčastěji na jaře a v časném létě. Mycelium může přežít i více měsíců v zaschlé borce.

Konidie a askospory patogenu se šíří větrem a deštěm, přenášeny jsou i hmyzem, ptáky a také infikovaným nářadím používaným k ošetřování hostitelských rostlin. Na delší vzdálenosti může být patogen zavlečen zejména dovozem napadených rostlin či jejich dřeva a kůry. Riziko přenosu plody nebo semeny je nižší, ale existuje.

Pokud korová nekróza postupně obkrouží obvod kmene, strom v důsledku přerušení vodivých pletiv odumírá. Ne vždy ale dochází k fatálnímu poškození stromů; škodlivost patogenu závisí hlavně na náchylnosti hostitelské rostliny k chorobě a na výskytu hypovirulentních kmenů v populaci C. parasitica, které aktivně snižují virulenci patogenu. K méně náchylným hostitelům patří asijské druhy kaštanovníku, přesto je houba C. parasitica v Číně, kde je její výskyt původní, považována za hospodářsky nejvýznamnější patogen pro tento rod. Drastické environmentální a hospodářské dopady mělo zavlečení patogenu do USA. Během první poloviny 20. století tato houba způsobila téměř úplné vyhubení kaštanovníku C. dentata v areálu jeho výskytu ve východní části USA; počet odumřelých stromů se odhaduje na 3,5 miliardy. 
V Evropě se patogen od 20. až 30. let 20. století postupně rozšířil na většinu území s výskytem kaštanovníku jedlého (C. sativa). Rovněž tento hostitel je patogenem výrazně poškozován, i když je považován za méně náchylný k chorobě než kaštanovník C. dentata. Celkově nejsou dopady invaze C. parasitica v Evropě tak destruktivní jako v Severní Americe, zejména pokud jde o počet zahubených stromů. Tento rozdíl se také vysvětluje vyšším přirozeným výskytem hypovirulentních kmenů patogenu v Evropě. Na dubech a jiných hostitelích napadených C. parasitica jsou projevy choroby zpravidla mírné a patogen na nich může také přežívat jako saprofyt.

Původní areál rozšíření leží v jihovýchodní Asii. V současné době se C. parasitica vyskytuje v Evropě (ve většině zemí, v nichž rostou kaštanovníky), v řadě zemí Asie, v Africe (Tunisko), v Severní Americe (USA, Kanada) a v Austrálii.

Pro území EU (včetně ČR), s výjimkou chráněných zón, je C. parasitica regulovaným nekaranténním škodlivým organismem, s prahovými hodnotami pro rozmnožovací materiál a rostliny kaštanovníku určené k pěstování (k zalesňování i k ovocným a okrasným účelům) 0 %. Reprodukční materiál kaštanovníku (k zalesňování i k okrasným účelům) musí pocházet z oblastí, o nichž je známo, že jsou prosté C. parasitica, nebo z místa či stanoviště produkce, v němž nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány žádné příznaky výskytu C. parasitica, nebo z místa či stanoviště produkce, v němž byl vytrhán reprodukční materiál lesních dřevin, vykazující příznaky výskytu C. parasitica, zbývající materiál se pravidelně každý týden prohlížel a na místě či stanovišti produkce nebyly v průběhu tří týdnů před přemístěním daného materiálu pozorovány žádné příznaky C. parasitica. C. parasitica je podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072, přílohy III karanténním škodlivým organismem pro chráněné zóny v EU, kterými jsou území Irska, Severního Irska a Švédska (do roku 2023 byla chráněnou zónu i ČR). Do chráněných zón a v těchto zónách mohou být přemísťovány rostliny kaštanovníku určené k pěstování (včetně osiva), pokud byly trvale pěstovány v místech produkce v zemích, v nichž není znám výskyt C. parasitica, nebo v oblasti, kterou státní organizace ochrany rostlin uznala podle příslušných mezinárodních standardů pro fytosanitární opatření za prostou C. parasitica. 
Rostliny dubu určené k pěstování (kromě osiva) mohou být přemísťovány do chráněných zón a v těchto zónách, pokud byly trvale pěstovány v místech produkce v zemích, kde není znám výskyt C. parasitica, nebo v oblasti, kterou státní organizace ochrany rostlin uznala podle příslušných mezinárodních standardů pro fytosanitární opatření za prostou C. parasitica, nebo jestliže v místě produkce nebo v jeho bezprostředním okolí nebyly od začátku posledního ukončeného vegetačního období pozorovány příznaky výskytu C. parasitica. Zvláštní požadavky pro chráněné zóny jsou stanoveny i pro přemísťování dřeva a samostatné kůry kaštanovníku. V chráněné zóně platí povinnost dodávat obchodní jednotky rostlin kaštanovníku určených k pěstování, včetně osiva, a rostlin dubu určených k pěstování, kromě osiva, s rostlinolékařským pasem pro chráněnou zónu až ke konečnému spotřebiteli.  
Rostliny rodů kaštanovník i dub určené k pěstování (kromě osiva, materiálu in vitro a bonsají) jsou podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/2019 považovány za vysoce rizikové rostliny, jejichž dovoz na území EU se zakazuje, dokud se neprovede posouzení rizika tohoto dovozu. 
Patogen je zařazen v Seznamu A 2 Evropské a středozemní organizace pro ochranu rostlin (EPPO), v němž jsou uvedeny škodlivé organismy, které se vyskytují na území EPPO a které EPPO doporučuje členským státům regulovat jako karanténní škodlivé organismy.

Při zjištění výskytu C. parasitica na území ČR se provádí úřední ochrana popsaná v části FYTOSANITÁRNÍ REGULACE. 

Mechanická ochrana spočívající v odstranění napadených stromů anebo větví se doporučuje jako nejúčinnější metoda ochrany i v zemích, ve kterých se neprovádí eradikační opatření. Významnou kurativní biologickou metodou ochrany používanou v zemích s výskytem C. parasitica je využití hypovirulentních kmenů tohoto patogenu. 
C. parasitica se v přírodě vyskytuje ve dvou formách, a to virulentní a hypovirulentní. Virulentní kmen patogenu způsobuje rakovinu kůry, hypovirulentní kmen může virulentní kmen potlačit. Napěstované inokulum různých biologických ras hypovirulentních kmenů C. parasitica je vkládáno do jednotlivých ran, hypovirulentní kmen pak snižuje virulenci patogenu. Vzhledem k pracnosti lze metodu využít k ochraně jednotlivých stromů, možnosti plošné aplikace jsou omezené, avšak v některých zemích (např. Itálie, Francie a Slovensko) se tato metoda využívá ve větším rozsahu.

Fungicidní ochrana není prakticky použitelná.