Rostlinolékařský portál se načítá...

Rostlinolékařský portál

listopadka
Chrysanthemum

čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae)

Další české názvy: chryzantéma

Vědecká synonyma: Dendranthema

EPPO kód: 1CHYG, CHYSS

Popis
listopadka zahradní 
Chrysanthemum × morifolium 
Byliny se ztlustlými rozvětvenými oddenky, (20–)30–60(–150) cm vysoké, silně vonné, přitiskle chlupaté a žláznaté, šedozelené nebo matně zelené, chlupy dvouramenné, žlázky kulovité, přitisklé. Lodyhy jednoduché nebo řídce větvené, na bázi dřevnatějící, zaobleně hranaté, plné, velmi tuhé. Dolní a střední lodyžní listy v obrysu vejčité, obvejčité nebo podlouhlé, zpravidla delší než 5 cm, nepravidelně laločnaté s laloky tupě špičatými nebo 1–2× peřeně členěné, s úkrojky řídce pilovitými nebo mělce vroubkovanými , koncový často největší, horní listy v obrysu podlouhlé, peřenolaločné, nejvyšší někdy čárkovitě kopinaté, ± celokrajné, asymetrické, listy na rubu někdy až vlnatě chlupaté. Úbory malé až obrovské, asi (3–)5–15 cm v průměru, v chocholičnaté latě nebo i jednotlivé, zákrovní listeny kopinaté, s bezbarvým nebo hnědavým suchomázdřitým lemem, u vnitřních listenů přecházejícím v přívěsek. Okrajové květy jednoduchých úborů jazykovité a terč s trubkovitými květy, trubkovité květy poloplných či plných úborů s trubkou někdy značně prodlouženou nebo zčásti či zcela přeměněnou v ligulu, zpravidla delší než 2 cm, funkčně bývají samičí nebo sterilní, květ nejrůznějších barev, kromě modré. Plody nažky ca 1,5–2,5 mm dlouhé, ale často nevyvinuté. 
Kvete VIII–XII.
Nároky na stanoviště
V kultuře vzniklí kříženci pocházejí pravděpodobně z Číny, kde se pěstovali již asi před 2 000 lety, odtud byli v 8. stol. dopraveni do Japonska. Do Evropy byli importováni až v 18. stol. V současné době existuje přes 7 000 kultivarů chryzantém, které patří k nejvýznamnějším řezaným květinám. 
Zahradnické třídění, které je založené na morfologii úborů, se chryzantémy dělí do několika skupin. Nejčastěji se rozlišují jednoduché, poloplné, sasankovité, pomponkovité, polokulovité, kulovité, baletkovité, deštníkovité, paprsčité, pavoučí a japonské. Většinou jsou polyploidní (často hexaploidní), nejrůznějších barev. V posledních letech jsou oblíbené i tzv. minichryzantémy s bohatě větvenými lodyhami a zpravidla jednoduchými nevelkými úbory. Některé kultivary lze pěstovat volně jako trvalky, náročnější vyžadují k přezimování skleníkové podmínky. Řízenou regulací délky dne a noci se podařilo ovlivnit i typickou vlastnost chryzantém – rozkvétání při krátkém dni, takže dnes jsou kvetoucí rostliny v prodeji i v jiných ročních obdobích než na podzim.
Odkazy a použité zdroje
Slavík, B.,  Štěpánek, J., Štěpánková, J. (ed.). Květena České republiky. 7. Praha: Academia, 2004 ISBN 80-200-1161-7