Základní charakteristika
Sviluškovití (Tetranychidae) představují významnou čeleď fytofágních roztočů, zahrnující více než 1 200 popsaných druhů. V zemědělské praxi patří k nejvýznamnějším škůdcům polních plodin, ovocných dřevin, vinné révy, zeleniny i okrasných rostlin. Mezi hospodářsky nejdůležitější druhy patří sviluška chmelová (Tetranychus urticae), sviluška ovocná (Panonychus ulmi) a sviluška citrusová (Panonychus citri).
Hostitelské spektrum
Svilušky mají zpravidla velmi široké hostitelské spektrum. Vyskytují se na obilninách, luskovinách, olejninách, zelenině, ovocných dřevinách, révě vinné i okrasných rostlinách. K častým hostitelům patří sója, cukrovka, jahodník, okurka, rajče, paprika, fazol, chmel nebo jabloň.
Popis
Dospělci jsou velmi drobní roztoči o velikosti přibližně 0,3 až 0,6 mm. Tělo je oválné, zbarvené zelenožlutě, žlutohnědě, červeně nebo oranžově podle druhu a vývojového stadia. Typická je přítomnost čtyř párů nohou u nymf a dospělců.
Larvy mají pouze tři páry nohou. Mnohé druhy vytvářejí jemnou pavučinku, která chrání kolonie a vajíčka
Možnost záměny
Svilušky poškozují rostliny sáním buněčných šťáv. Na listech se nejprve objevují drobné světlé tečky, které se postupně spojují ve světlejší až bronzové plochy. Při silném napadení dochází k:
žloutnutí a bronzování listů,
omezení fotosyntézy,
předčasnému opadu listů,
zpomalení růstu rostlin,
snížení výnosu a kvality produkce,
výskytu jemných pavučinek na listech a vrcholech rostlin.
Životní cyklus
Vývoj probíhá přes stadia vajíčko, larva, protonymfa, deutonymfa a dospělec. Samice kladou vajíčka převážně na spodní stranu listů. Délka vývoje je silně závislá na teplotě. Za optimálních podmínek (25 až 30 °C) může být celý cyklus dokončen za 7 až 12 dní, což umožňuje vznik mnoha generací během vegetační sezóny. Populace se rychle rozvíjejí zejména za teplého a suchého počasí. Přezimují nejčastěji oplodněné samice v rostlinných zbytcích, pod kůrou nebo v půdě.
Hospodářský význam
Svilušky patří mezi významné škůdce zemědělských plodin po celém světě. Přímé poškození fotosyntetického aparátu vede ke snížení vitality rostlin, poklesu výnosu a zhoršení kvality produkce. Významné škody se vyskytují zejména v suchých a teplých letech, ve sklenících a na intenzivně pěstovaných kulturách.
Provádění ochranných opatření
Preventivní opatření
- Pravidelný monitoring porostů.
- Podpora biologické rovnováhy a ochrana přirozených nepřátel.
- Likvidace plevelných hostitelů.
- Odstranění silně napadených částí rostlin.
- Zajištění optimálního vodního režimu porostů, protože sucho podporuje rozvoj populací.
Nechemické metody ochrany rostlin
Biologická a biotechnická ochrana
Významnou roli hrají přirození nepřátelé, zejména draví roztoči:
Phytoseiulus persimilis,
Neoseiulus californicus,
Neoseiulus fallacis.
Tito predátoři se živí vajíčky, larvami i dospělci svilušek a jsou běžně využíváni zejména ve skleníkové produkci a integrované ochraně rostlin.
Účinní mohou být také draví ploštice a bejlomorky.
Zásady správné aplikace
Chemická ochrana je založena na použití registrovaných akaricidů. Ošetření musí být provedeno včas, při nízké početnosti populací a s důrazem na střídání účinných látek z různých skupin, aby se omezil vznik rezistence. Ochrana by měla být součástí integrovaného systému ochrany rostlin a kombinována s biologickými a preventivními opatřeními.