Rostlinolékařský portál

Jabloň (Malus sp.), hrušeň (Pyrus sp.), třešeň, švestka, meruňka, rybíz, jahodník.

Pohybliví jedinci svilušky ovocné jsou červeně zbarveni, 0,5–0,7 mm velcí. 
Přezimující vajíčka jsou jasně červená, 0,1 mm velká, cibulovitého tvaru, na vrcholu s nitkovitým výběžkem. Letní vajíčka jsou žlutozelená až sytě červená, tvarem i velikostí podobná zimním vajíčkům.

Pohyblivá vývojová stádia včetně dospělců poškozují sáním listy. Sání na spodní straně listů se projevuje vznikem drobných žlutavých skvrn, které postupně šednou. Okraje listových čepelí se často zvlňují.

Sviluška ovocná přezimuje ve stádiu červených kulatých vajíček na větvích stromů. Na jaře, obvykle koncem dubna, se líhnou šestinohé larvy, vývoj probíhá přes dvě osminohé nymfy do stádia dospělce. Samičky kladou letní vajíčka na spodní stranu listů. Během roku se v závislosti na teplotách vyvíjí 5–7 generací.

Svilušky patří mezi polyfágní, sekundární škůdce. K jejich přemnožení přispívá vyhubení přirozených nepřátel nevhodně použitými insekticidními zásahy. Opakující se četný výskyt svilušek oslabuje stromy a je příčinou slabé násady květů.

Monitoring svilušky ovocné provádíme zimní kontrolou 2–3 letých letorostů, zjišťujeme počet přezimujících vajíček. 
V průběhu vegetace zjišťuje přítomnost svilušky na listech vizuální kontrolou – každé dva týdny od konce kvetení až do července. 
Pro určení termínu ošetření lze použít mikroskopická podložní sklíčka, na která se nalepí kousky kůry s vajíčka a umístí se do koruny stromů. Okolí se potře vazelínou nebo nevysýchavým lepem a sleduje se počet vylíhlých a zachycených larev svilušek.

K rozvoji svilušek přispívá teplé suché letní počasí.

• Výskyt svilušek na více jak 60 % listů nebo 5 a více svilušek na 1 list.

• Nepřímá ochrana je opět založena na podpoře přirozených antagonistů svilušek. 
• Důležité je vyvážené hnojení, nepřehnojovat dusíkem! 
• Odstraňování dvouděložných plevelů do konce června, na kterých se množí sviluška chmelová a migruje na ovocné stromy.

Biologická ochrana používá k regulaci bioagens ze skupiny predátorů. 
Přirozenými nepřáteli jsou draví roztoči čeledi Phytoseidae. 
V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.

Škůdce je schopen si vytvářet rezistenci k používaným přípravkům. Základem antirezistentní strategie je střídání přípravků s různým mechanismem účinku, jejich aplikace až po překročení prahu škodlivosti, důležité je správné načasování dle vývojového stádia škůdce. Při podezření na snížení účinnosti je vhodné přípravek vyřadit ze systému ochrany a nahradit jej jiným, doposud nepoužívaným.

Hodnotí se pomocí trojbodové stupnice, bod 1 – účinnost aplikovaného ošetření výborná, bod 2 – účinnost aplikovaného ošetření uspokojivá, bod 3 – účinnost aplikovaného ošetření nedostatečná.