Rostlinolékařský portál

Druh je oligofágním zástupcem fytofágního hmyzu, v našich podmínkách ho můžeme nalézt na zástupcích ovocných dřevin, tedy na trnkách a slivoních – Prunus spp., hlozích Crataegus spp. Na jiných dřevinách se tento druh nevyskytuje.

Celkové zbarvení je světlé až bíle. Přední křídla, jejichž rozpětí je 19–22 mm, jsou celá bíla s jasnými černými tečkami na obou křídlech. Zadní křídla jsou úzká, leskle šedavá. Oba páry křídel jsou lemovány světle šedými třásněmi. Zadeček je také světle šedý a tykadla a končetiny jsou světlejší, tedy až bílé barvy.
Larvy jsou žlutooranžové barvy s černými skvrnami na těle a velké 4–20 mm.

Tohoto škůdce je díky charakteristickému poškození, resp. výskytu v listech trnek, hlohů a slivoní a intenzivnímu spřádání v místě žíru, velmi obtížné zaměnit s jiným druhem stejné čeledi. Rozlišení dospělých jedinců od příbuzných druhů je možné především dle hostitelské dřeviny.

Larvální vývoj je vázán na listovou plochu trnek, hlohů a slivoní, kde je při vývoji tvořený zápředek z vláken jednotlivých housenek. Tento zámotek velmi často pokrývá celý obsazený letorost, resp. výhon. Pokud dojde k přemnožení, celá koruna je zapředena. Takto silný výskyt ale není typický pro podmínky střední Evropy.

Tohoto škůdce je díky charakteristickému poškození, resp. žíru na listové ploše, možné zaměnit pouze s dalšími podobně stanovištně orientovanými zástupci. Na rozdíl od ostatních druhů si tento druh silně zapřádá výhony a listy na kterých probíhá žír. Dalším jasným znakem tohoto druhu je oligofágní vazba pouze na zástupce trnek, hlohů a slivoní. Bekyně zlatořitná, která tvoří podobní zápředky (b. zlatořitná je polyfág na listnatých dřevinách), je typická tím, že jsou zápředky více kompaktní a také často větších velikostí.

Za jednu sezónu vystřídají jedinci tohoto druhu jednu generaci. Jedinci Y. padella zimují jako housenky kryté želatinovou vrstvičkou a kuklí se ve společném zápředku, kde jsou soustředěny bílé vřetenovité kokony. Rojení probíhá v letních měsících, tedy dospělci létají především v červenci a srpnu.

Škodlivost předivky závisí především na stáří a vitalitě hostitelských dřevin a hojnosti poškození. Ohroženy jsou věkově mladší stromy, které jsou vystaveny některému dalšímu faktoru, který snižuje fyziologickou vitalitu stromu. Mortalita dřevin i při intenzivním výskyty tohoto druhu minovače zpravidla nepřichází. Dochází ale k silné redukci plodnosti poškozovaných dřevin.

P. Martinek, MENDELU