Rostlinolékařský portál

Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), velmi citlivá je d. tisolistá sivá (P. menziessii var. glauca).

Pro tuto sypavku je typický opad celých ročníků jehlic na jednotlivých větvičkách. Defoliace je dobře viditelná v celé koruně stromu, nejintenzivnější je ve spodních partiích koruny, chybí zasažené ročníky jehlic. Skotská sypavka se týká všech věkových kategorií dřevin. Typické jsou hnědofialové až šedofialové pruhy na nejmladších jehlicích, tvořící se přes zimní období. Na jaře z jejich rubové strany pak narůstají podlouhlé plodnice.

Podobné symptomy defoliace koruny má švýcarská sypavka (Phaeocryptopus gauemannii), v období tvorby plodnic je dobře odlišitelná, tvoří drobná kulovitá pseudothécia na rubové straně jehlic, vyrůstající v řadách z průduchů. Záměna je možná i s jinými typy poškození jako je vytranspirování jehlic, fyziologická sypavka, proto je na místě při pochybnostech mikroskopická determinace.

Od srpna až do počátku zimy se tvoří na jehlicích výrazné chlorotické skvrny, které s prvními mrazy postupně přecházejí do výrazného fialově hnědého zbarvení. Tyto jsou velmi nápadné na zeleném pletivu jehlic, v jarním období mají až šedofialovou barvu. Na jaře se ze spodní strany jehlic tvoří podél hlavního nervu žlutooranžová apothecia, dlouhá 2–4 mm. Otevírají se od poloviny května do června podélnou štěrbinou. Obsahují vřecka s askosporami (vel. 18–21×6–11 µm), které jsou zprvu jednobuněčné, posléze dvoubuněčné a infikují nové právě rašící jehlice. Konidiové stádium Rhabdogloeum hypophyllum je popisováno v literatuře, kdy se vytváří drobné černé pyknidy v řadách podél středního nervu jehlice. Konidie jsou přímé nebo prohnuté, bezbarvé, jednobuněčné, 6–11 x 2–4 µm velké. V současnosti toto stadium nebylo v terénu pozorováno. 
Pro rozvoj infekce je důležité překrývání fenologických fází u douglasky a skotské sypavky. U sypavky je předpokladem otevírání plodnic a produkce askospor, u douglasky pak počátek rašení a narůstání jehlic. Pokud se tyto dvě fenologické fáze nesetkají, dochází k tzv. úniku choroby a infekční cyklus v konkrétní vegetační sezóně neproběhne. V terénu pak vidíme střídání defoliovaných ročníků jehlic v letech silné infekce s ročníky jehlic bez defoliace, tedy bez vlivu infekce.

Její výskyt je spíše lokální, často je potvrzena v kombinaci se švýcarskou sypavkou douglasky, popř. i jinými chorobami jehlic, v těchto případech je propad jehlic silnější. Vyskytuje se u všech věkových tříd, ale hlavním problémem je u dřevin do 10 až 15 let věku, kde propad celých ročníků jehlic negativně oslabuje přírůst dřevin.

D. Palovčíková, MENDELU