Rostlinolékařský portál

Trnité keře až malé stromky s nápadně žlutým lýkem a dřevem. Listy střídavé, na brachyblastech ve svazečcích, jednoduché, vyrůstají v paždí jednoduchých až sedmičetných trnů. Květy oboupohlavné, trojčetné, jednotlivě, ve svazečcích nebo hroznech. Plodem je bobule s jedním až několika semeny. 
Existuje 500 druhů. 
dřišťál Juliin 
Berberis julianae 
Vždyzelený hustý keř do 2 m výšky. Listy obkopinaté, ztuha kožovité, 3–8 cm dlouhé, ostnitě pilovité, na líci leskle tmavozelené, na rubu matně zelené. Pupeny vejcovité, v úžlabí trnů. Letorosty slabě hranaté, žlutavé. Květy živě žluté, někdy vně načervenalé, páchnoucí, ve svazečcích po 8–15. Bobule vejcovité, modročerné, ojíněné. Kvete V–VI. Oblast rozšíření: Čína. dřišťál obecný 
Berberis vulgaris Opadavý, 1–3 m vysoký hustý keř. Letorosty šedožluté, hranaté nebo rýhované, starší větve šedočerné, matné, dřevo žluté, ve stáří má hnědé až fialové jádro. Brachyblasty hustě kryté šupinami, vyrůstají v úžlabí žlutavých, 1-7dílných trnů listového původu. Listy krátce řapíkaté, odčlánkované, čepel ± široce eliptická, (1-)2-5(-8) cm dlouhá a (0,6-)1,0-2,5(-3,5) cm široká, tenká, s okrajem nepravidelně osténkatě zubatým. Květy v převislých hroznech 4–7 cm dlouhých, typicky páchnoucí, stopkaté, odčlánkované, vnější kališní lístky široce vejčité, 1,5-2,0 mm dlouhé vnitřní široce eliptické až téměř okrouhlé, 2x delší než vnější, všechny citrónově žluté; korunní lístky vejčité, 4-5 mm dlouhé, zlatožluté; tyčinky s krátkými tlustými nitkami, na dotek dráždivé, semeník ± válcovitý, čnělka chybí, blizna knoflíčkovitá, pupkatá,. Plod bobule, úzce elipsoidní, asi 1 cm dlouhá, karmínově červená, lesklá, kyselá, nezralá jedovatá, zralá jedlá. Semena kapkovitá, mírně zploštělá, světle hnědá, lesklá. Kvete IV–V. Oblast rozšíření: Střední a jižní Evropa, Kavkaz, Írán. 
Často pěstován pro dekorativní vzhled v parcích i zahradách, zvl. červenolistý cv. Atropuropurea a hybridy s jinými druhy. Hustě trnité keře se používají do živých plotů. Někdy se vysazuje do remízků a bažantnic jako úkryt zvěři a potrava ptactvu. Tvrdé žluté dřevo, zbarvené berberinovými alkaloidy, se dříve používalo v řezbářství a k vykládání mozaik barvivo sloužilo k barvení kůží a vlny, kyselé bobule - dřišťálky , se používaly do kompotů. Kořenová kůra obsahuje různé typy alkaloidů a byla dříve používána v léčitelství. Dřišťál je druhým hostitelem rzi travní Puccinia graminis ssp. graminicola a P. graminis ssp. graminis, původce černé rzivosti trav, které napadají plané trávy a obilniny. Na jeho listech se vyvíjejí spermogonia a aecia, z nichž se přenáší výtrusy aeciospory vzdušnými proudy na trávy. dřišťál Thunbergův 
Berberis thunbergii  Opadavý hustě větvený keř 1–2 m vysoký. Listy obvejčité, 1–3 cm dlouhé, celokrajné, na rubu světle zelené až našedlé, na podzim se barví oranžově a červeně. Trny jednoduché. Pupeny vejcovité, v úžlabí trnů. Letorosty hranaté, červenavé. Květy žluté, vně načervenalé, páchnoucí, jednotlivě nebo po 2–5 ve svazečcích. Bobule podlouhle válcovité, červené. Kvete IV–V. Oblast rozšíření: Japonsko. Často pěstován pro dekorativní vzhled v parcích i zahradách.