Rostlinolékařský portál

Dužnaté části dvouděložných kulturních rostlin (polních plodin a zeleniny) i plevelných rostlin. 

Větší druh plže, jeden z nejběžnějších a nejznámějších bezobratlých; ulita pravotočivá, přibližně kulovitá, neprůsvitná, poměrně silnostěnná a pevná, se 41/2–5 pravidelnými závity, na povrchu jemně žebrovaná, s širokým, víceméně okrouhlým ústím, obústí bílé až nahnědlé, píštěl téměř nebo zcela zakrytá; ulita je vysoká i široká 30–50 mm, vzácně se objevují ulity levotočivé nebo různou měrou skalaridní (s vytaženým kotoučem). Ulita je zbarvená v různých odstínech žlutohnědé, jednobarevná, případně s víceméně zřetelným 1–4 neostře ohraničenými hnědavými pásky, jindy se objevuje i nevýrazné příčné žíhání; u starších jedinců, zvláště na kyselejších podkladech, bývá periostrakum především v horní části kotouče odřené a tyto části ulity mají až bělavou barvu. Tělo je dlouhé do 10 cm s výrazně bradavičnatým povrchem, zbarvené obvykle krémově až šedavě.

Doonedávna u nás považován za nezaměnitelný druh, dnes se můžeme setkat se šířícími se příbuznými jihoevropskými druhy – s většinou o něco větším hlemýžděm balkánským (Helix lucorum) s nízce kuželovitou ulitou s většinou výraznými kontrastními tmavými podélnými a výraznými příčnými pruhy na bělavém podkladě, a výrazně menším hlemýždíkem kropenatým (Cornu aspersum), jehož ulita je plošší, s výraznějším posledním závitem; na světle hnědém podkladu má kropenatě přerušované hnědé podélné pruhy, povrch ulity je výrazně pomačkaně vrásčitý. Před několika lety byl českými zoology rozpoznán dříve popsaný a přehlížený druh, označovaný jako hlemýžď pruhovaný (Helix thessalica); morfologické odlišnosti na ulitě jsou obtížněji zjistitelné.

Nepravidelné otvory v měkkých částech, mezi žilkami. Okusy mají nepravidelný okraj a postupem času se každý den zvětšují. Hlemýždi mohou okusovat i kořeny. 

Možnost záměny napadení s poškozením ptáky, nebo housenkami můr. Typický je však ulpělý sliz na poškozených rostlinách. 

Hlemýždi jsou hermafroditi a při několik hodin trvajícím páření si vyměňují sperma; rozmnožování probíhá od května. Od června pak kladou do vlhké půdy shluky několik desítek bílých vajíček o průměru 5–7 mm, každý jedinec obvykle jen jednu snůšku za sezónu. Mláďata se líhnou za 3–4 týdny, jejich průsvitné ulitky mají jen 1,5 závitu a jsou často podélně páskované; za nepříznivých podmínek se mezi mláďaty objevuje kanibalismus. Dospívá ve věku 2–5 let (ulita dospělého jedince má mírně přehrnutý okraj obústí), v přírodě se dožívá 6–10 let, nejstarší jedinec měl údajně 35 let; značná část jedinců uhyne každou zimu.

Aktivní je jen za vhodných vlhkostních podmínek v teplé části roku. Hrozbou se stává pro vzcházející rostliny zeleniny, později jeho škodlivost klesá. Suchá období tráví zahrabán v hlíně nebo organickém materiálu, případně přilepený k podkladu, na zimu vytváří vápnité víčko.

Vizuální kontrola porostů na přítomnost hlemýžďů a příznaky napadení. Stupeň výskytu plzáků se zjišťuje pod 1 m2 velikými černými foliemi umístěnými na odplevelené plošky půdy. Výskyt pod nástrahami se kontroluje po 24 hodinách. Dohledání slimáků a plzáků pod nástrahami se usnadní, pokud se pod folie použije malé množství granulovaného moluskocidu. Jeho pozření slimáky a plzáky vyvolává nadměrnou tvorbu slizu a usnadňuje dohledání zvláště mladých vývojových stupňů. 

Nejsou stanoveny.

• Instalovat mechanické bariéry v podobě měděné pásky a plastových límců kolem sazenic.
• Zalévat ráno, nikoliv večer - do vlhké hlíny hlemýždi v noci snadno nakladou vajíčka. 
• Instalovat kapkovou závlahu, která zbytečně nemokří zeminu.
• Chovat nebo podporovat přirozené predátory hlemýžďů: slepice, kachny, ptáky, žáby a hady.

Zakrytí porostu netkanou textilií zabrání kontaktu dospělců s listy. Vytváření dalších mechanických barier, bránících plžům v průniku na pozemek. Např. obehnat pozemek kolmou stěnou z folie 1 m vysokou, která se zakope do země a horní část se ohne směrem ven (na průřezu má tvar číslice jedna).

Na hlemýždě jen velmi okrajově působí přípravky na bázi parazitických hlístic Phasmarhabditis hermaphrodita. Tento přípravek je účinný zejména proti slimáčku síťkovanému a slimáčku polnímu a není účinný pro plzáky z rodu Arion.

Způsob chemické ochrany se volí podle zjištěné hustoty napadení na okrajové, pásové nebo celoplošné. K nevratnému poškození porostu dochází při vzcházení. Po zjištění výskytu je nejvhodnější moluskocid aplikovat do řádků při setí nebo 2–3 dny před vzejitím. Ošetření při setí brání poškození po vzejití a je vhodné pro podmínky silného výskytu plžů před setím. Doporučuje se aplikovat granulované moluskocidy ve večerních hodinách rozmetáním na široko. Opětovnému osídlení porostu ze sousedství je možné zabránit 3–5 m širokým okrajovým ošetřením. Hraniční teploty pro použití přípravku jsou 9–16 °C.

Helix pomatia Linnaeus, 1758; hlemýžď zahradní | BOTANY.cz