Rostlinolékařský portál

Opadavé keře. Listy vstřícné jednoduché, celokrajné, bez palistů. Květy drobné, zvonkovité, ve svazečcích nebo hroznech. Plodem je nadmutá bobule se dvěma semeny. 
Existuje 15–19 druhů.
pámelník bílý
Symphoricarpos albus Hustě větvený keř, 1–2 m vysoký, šíří se kořenovými výmladky. Borka šedá, loupavá v pruzích. Listy vejčité až okrouhlé, tupé, na výmladcích nepravidelně laločnaté, celokrajné, na líci tmavozelené, lysé, na rubu světle až šedozelené. Pupeny vejcovité, často kolaterální. Letorosty tenké, lysé, zelené, později šedohnědé, na starších větvích kůra odlupčivá v tenkých bělavých pruzích. Květy růžové, v koncových hroznech nebo úžlabních svazečcích. Kvete VI–VII. Bobule bílé až slabě narůžovělé, kulovité, houbovitě dužnaté.
Oblast rozšíření: Severní Amerika.

Od nížin po pahorkatiny s optimem přibližně do 500 m. n. m. na půdy je nenáročný, snáší písčité až jílovité, v nižších polohách i zaplavované. je velmi odolný mrazu, exhalacím a zastínění.

Vyznačuje se rychlým růstem, někdy vytváří pomocí vegetativního rozrůstání rozsáhlé kolonie. V současnosti je hodnocen jako invazivní. Proniká do člověkem změněných i přirozených porostů, zejména mezofilních křovin. s ohledem na schopnost adaptace na široké spektrum podmínek prostředí a intenzivní vegetativní růst by měl být ve volné krajině omezován, zejména v oblastech hodnotných z hlediska ochrany přírody a mělo by být zabráněno i jeho dalšímu možnému šíření. V parcích a městech jej lze naopak jako odolnou a zahradnicky hodnotnou dřevinu doporučit.