Rostlinolékařský portál

V ČR potvrzena u olše lepkavé (Alnus glutinosa), o. šedé (A. incana), v literatuře jsou uvedeni další hostitelé o. srdčitá (A. cordata) a o. zelená (A. alnobetula).

Plně rozvinuté symptomy jsou sice velmi typické, ale problematické je ověření infekce v počátečním stádiu anebo při spolupůsobení i dalších příčin poškození kořenů (např. dlouhodobé zaplavení kořenů při povodních, působení vyšší hladiny spodní vody). Stoprocentní přítomnost patogenu je možné potvrdit pouze na základě laboratorních izolačních metod.

Patogen infikuje dřeviny přes kořenový systém a dřeviny reagují na oslabení na jaře pozdějším rašením, listy jsou menší a světlejší, jsou chlorotické barvy a to stejnoměrně v celé koruně naráz. Zpočátku se takto projevují jednotlivé stromy, později celá ohniska seskupená z více dřevin. Primárně jsou poškozeny nejmladší kořeny a jejich nekrotizace postupuje přes kořenový systém dále do kmene. Na kořenovém krčku a borce se postupně objevují jazykovité nekrózy doprovázené červenavě hnědými až hnědočernými výtoky a borka je zčernalá, později praská, vypadá jako ožehnutá. Během roku jsou výtoky exudátů nejintenzivnější od srpna do prosince. V těchto místech nekróz vodivých pletiv borka postupně odumírá a odlupuje se v pásech. Staré nekrózy jsou tmavě hnědé, jejich přirůstající okraj je světlejší, mohou dosáhnout plochy i několika desítek centimetrů. Všechny tyto symptomy jsou co do intenzity velmi variabilní, kromě faktorů ovlivňující dobu a místo vzniku infekce, je vše ovlivněno i stanovištními a klimatickými podmínkami.

Šíření patogenu probíhá vodou prostřednictvím volných zoospor nebo spolu s infikovaným materiálem nacházejícím se ve vodě. Patogen se do dřeviny dostává přes kořenový systém, který je přímo v korytě toku nebo v břehových porostech. Vlastní rozvoj infekce je ovlivněn mnoha faktory a hlavní období vzniku infekce je od konce jara do poloviny podzimu, kdy nejoptimálnější teploty pro růst mycelia jsou na konci léta (23–25°C). Optimální teplota pro vytváření zoosporangií je cca 15 °C. Při teplotách pod bodem mrazu patogen přežívá dlouhodobě. Nepříznivé podmínky přetrvává v podobě oospor v napadených částech rostlin, na kořenech a v půdě. Oospory klíčí v optimálních podmínkách a vytváří se sporangiofor, na němž se diferencují sporangia se zoosporami. Zoospory jsou zdrojem nové infekce.

V současnosti je plíseň olšová nejrozšířenějším patogenem olší ve volné přírodě. Vyskytuje se v břehových porostech jakýchkoliv vodních toků, v zaplavovaných územích, v lesních porostech a větrolamech, v lužních lesích, ale i v uměle vysazených parcích a dalších založených výsadbách. V nedávné minulosti se tento zdravotní problém olší řešil jejich odstraněním a hledala se náhrada jinou dřevinou. 
V případě pěstování školkařského materiálu jsou důležitá již výše uvedená opatření a při produkci by měly být dřeviny kontrolované a zdravé. Omezení výskytu patogenu závisí na včasné identifikaci, odstranění zdrojů a následné sledování lokalit. Velmi riziková je těžba a následná přeprava materiálu. Vhodným obdobím je zima a skládky napadeného dřeva je nutné umístit mimo dosah vodních zdrojů. Po odtěžení napadených stromů je nutné i zamezit zmlazování olší, alespoň na několik let tak, aby opatření byla účinná. Docílit úplného odstranění patogena lze pouze odstraněním hostitele, což je u většiny lokalit nereálné a ne vždy žádoucí. Jedinou cestou je postupné dočasné nahrazení olše jinou dřevinou, a v případě jejího ponechání v porostech průběžná pravidelná kontrola zdravotního stavu.

Kolem vodních toků a jiných vodních ploch je výskyt velmi častý a jeho kontrola je komplikovaná. Preventivní význam má zjišťování drobných ohnisek a jejich důsledné odstranění. Důležitá je prevence ve školkách, pravidelná kontrola závlahové vody, kontrola substrátů, dodržování čistoty nářadí a sledování celkové hygieny při práci. V případě pozitivních nálezů je nutná likvidace napadeného materiálu a nastavení preventivních opatření ve školce

D. Palovčíková, MENDELU