Hostitelské spektrum
Primární hostitel: řešetlák.
Sekundárními hostiteli z hospodářsky významných rostlin: lilek brambor, fazol obecný, okurka setá a paprika setá.
Popis
Okřídlené samičky jsou široce vejčité, 1,3–1,8 mm dlouhé. Hlava a hruď jsou tmavé. Zadeček je žlutozelený až citrónově žlutý s černými skvrnami po stranách. Na 2. a 7. zadečkovém článku jsou zvlášť zřetelné marginální hrbolky. Oči jsou černé. Tykadla jsou žlutavá, žlutobílá, šestičlánková, vždy kratší než tělo. Čelní hrbolky nejsou vyvinuté. Nohy jsou žlutozelené, bledé s černými chodidly. Žlutavě zelená, na konci o něco tmavší cauda je čípkovitého tvaru, kratší než sifunkuli. Sifunkuli jsou, olivově zelené s tmavou špičkou, válcovité, na konci nepatrně rozšířené.
Neokřídlené živorodé samičky jsou zavalité, široce vejčité, 0,8–1,8 mm velké. Tělo, cauda, sifunkuli a nohy zbarveny žlutozeleně, citronově až zelenožlutě. Tykadla jsou kratší než tělo s černou špičkou, čelní hrbolky nejsou vyvinuté. Sifunkuli s tmavou špičkou, téměř válcovité, krátké, při kořeni poněkud tlustší.
Možnost záměny
Snadno se mohou zaměnit jednotlivé druhy mšic. S jinými škůdci je záměna málo pravděpodobná.
Příznaky poškození/napadení
Při silnějším výskytu prosvětlení pletiv, zvlnění až zkroucení listů, nekrózy, při ojedinělém výskytu jsou rostliny bez vizuálních příznaků. Mšice a jejich kolonie složené z neokřídlených jedinců lze nejčastěji pozorovat na spodní straně listů nejnižších pater.
Y-viróza bramboru (PVY): těžké mozaiky, zkadeření, různé formy nekrózy (čárky, tečky, kroužky), inhibice růstu; na slupce hlíz může u některých odrůd vyvolat nekrotický kmen viru Y zprvu zduřelé, později propadlé kroužkovité nekrózy, které nepronikají hluboce do dužniny.
M-viróza bramboru (PVM): různé formy mozaiky, zkadeření.
S-viróza bramboru (PVS): příznaky většinou latentní, většina u nás přemnožených odrůd je jím zamořena.
A-viróza bramboru (PVA): mozaiky, různé formy zkadeření.
Virová svinutka bramboru (PLRV): kornoutovité stáčení listů, zesvětlení listů až chloróza, inhibice růstu.
Životní cyklus
Přezimují vajíčka na primárním hostiteli, kterým je řešetlák. Na jaře se z nich líhnou bezkřídlé zakladatelky, které se živorodě množí (partenogeneze) po několik generací, přičemž se vyvíjejí i okřídlené formy pro přelet na letní hostitele (např. brambory, sója). Na podzim se objevují samci a samice k pohlavnímu rozmnožování, kladou vajíčka, která přezimují, čímž se cyklus uzavírá.
Hospodářský význam
Mšice sáním oslabují rostliny. Přímé škody, způsobují mšice na bramboru pouze výjimečně, pokud dojde k jejich kalamitnímu přemnožení.
Větší význam mají mšice jako přenašeči virů způsobující nejdůležitější choroby bramboru, zvláště v sadbových oblastech.
Virová svinutka bramboru (PLRV) snižuje výnos o 40–80 %, Y-viróza bramboru (PVY) snižuje výnos o 30–70 %, M-viróza bramboru (PVM) o 10–30 %, S-viróza bramboru (PVS) o 10–20 %, A-viróza bramboru o 30–40 %. U virové svinutky (PLRV) není dokonce znám žádný jiný prakticky významný způsob přenosu než mšicemi.
Přímé metody monitoringu
Aktuální nálet mšic se sleduje přímo v sadbových porostech brambor pomocí žlutých
Lambersových misek a je prováděna jejich druhová specifikace. Výskyt neokřídlených mšic se zjišťuje na spodní straně listů dolního, středního a horního listového patra.
Prognóza výskytu
Monitorování letové aktivity mšic pomocí systému nasávacích pastí typu Johnson-Tailor provádí ÚKZÚZ a pravidelně v sezóně zveřejňuje výsledky každý týden v
Aphid Bulletin na svých webových stránkách. Pro jednotlivé druhy škodlivých mšic lze porovnávat letovou aktivitu v daném roce (a období) s průměrnou letovou aktivitou a maximální letovou aktivitou v předchozích letech. Podle toho lze pro daný ročník předpovídat výskyt mšic a jejich škodlivost.
Intenzita šíření viróz závisí na počtu vektorů, na zdrojích infekce, a také na podílu samců v úlovcích na podzim. Při nízkém podílu samců v pastích pokračuje déle vývoj mšic na letních hostitelských rostlinách a lze předpovídat, že riziko výskytu viróz bude vyšší.
Na základě prognózy a monitoringu lze usměrňovat intenzitu ošetření.
Biologická a biotechnická ochrana
Mšice mají velké množství přirozených nepřátel –
pestřenky,
slunéčkovití s mnoho druhů z řádu blanokřídlých (
Hymenoptera). Zejména při slabém výskytu, který je však z hlediska přenosu virů také nebezpečný, je účinnost přirozených nepřátel vysoká.
Při zjištění kolonií mšic je vhodné v závislosti na tom, zda jsou rostliny pěstovány v uzavřených nebo otevřených podmínkách využít přirozených nepřátel mšic, viz výše, nebo využít komerčně dostupných preparátů na bázi parazitoidů (
Aphidius spp.,
Aphelinus sp., Praon sp.) nebo predátorů (
Aphidoletes sp., Chrysopa sp. a
Macrolophus spp.). V boji proti mšicím se dále se uplatňují přípravky na bázi entomopatogenních hub např.
Lecanicillium spp. nebo
Beauveria spp. V přírodě jsou mšice dále napadány houbami rodu
Enthomopthorales. Aby byly přípravky na bázi hub účinné, je nutné zajistit dostatečnou vlhkost po aplikaci.
Také výtažky rostlin z tabáku nebo citrusů vykazují aficidní účinky. Proti mšicím je možné využít též přípravky na bázi azadirachtinu. Ošetření je nutné opakovat a využít při aplikaci smáčedla, která narušují voskový povrch těla mšic.
Chemická ochrana rostlin
Pro rozhodování o ošetření, zejména o počtu aplikací insekticidů je důležitá řada faktorů, jako je vnímavost odrůdy k virům, zdroje infekce, stupeň množení, lokalita, průběh povětrnostních podmínek, termín a způsob ukončení vegetace aj. I relativně slabý nálet může u citlivých odrůd znamenat vysoké procento přenosu virů, zvláště pokud se nepodaří dostatečně eliminovat zdroje infekce.
Chemická ochrana proti mšicím se provádí výhradně na množitelských porostech brambor. Účinnost postřikových insekticidních přípravků je podmíněna včasností aplikace, tj. musí být zahájena krátce po vzejití bramborových rostlin, kdy jsou k virové infekci velmi náchylné. Zásah proti vektorům musí být preventivní. Podle prognózy výskytu a výsledků monitorování jejich letové aktivity lze usměrňovat frekvenci zásahů.
Ošetření je třeba opakovat podle doby účinnosti použitého přípravku a intenzitu přizpůsobit konkrétnímu náletu mšic a výskytu populací neokřídlených mšic.
Vedle přímých postřiků se doporučuje insekticidní moření sadby, kdy jsou rostliny chráněny od vzejití a odpadá riziko přerušení insekticidní clony např. při nepříznivém počasí, kdy nelze vjet do porostu. Po skončení účinnosti mořidla, což bývá za 8–10 týdnů po výsadbě, je třeba insekticidní clonu prodloužit postřiky insekticidy až do ukončení vegetace.
Chemická ochrana proti mšicím je více efektivní proti perzistentním virům. U neperzistentních virů je efektivnost ochrany nižší, a proto musí být prováděna důsledně v komplexu s preventivními opatřeními.
Rostlinolékařský portál se načítá...