Rostlinolékařský portál

Opadavé stromy, zřídka keře, bez trnů, s mléčnicemi. Listy střídavé, jednoduché celistvé až dlanitě laločnaté, asymetrické, s úzce kopinatými palisty. Květy jednopohlavné, drobné, v jehnědách. Plody jsou nažky ve zdužnatělém okvětí, tvořící válcovitá až elipsoidní plodenství. Existuje 40 druhů. morušovník bílý 
Morus alba Strom 9–15(–17) m vysoký, nebo keř, s kulovitou korunou. Kůra v mládí světle rezavá, hladká, borka ve stáří šedohnědá, podélně rozpukaná. Dřevo kruhovitě pórovité, s tmavě rezavohnědým jádrem. Čepel listů široce vejčitá, na bázi nepravidelně srdčitá, (5–)7–15(–18) cm dlouhá a (2,7–)7–10(–13,5) široká, často nepravidelně laločnatá (heterofylie), na obvodu hrubě pilovitá až vroubkovaně zubatá, na líci hladká, leskle zelená, na rubu světlejší, s chomáčky chlupů v paždí žilek. Řapík 1,5–2,5 cm dlouhý. Pupeny červenohnědé, zploštěle vejcovité, kryté 5–7 obrvenými šupinami. Letorosty chlupaté, šedozelené až žlutohnědé s lenticelami, listové jizvy okrouhlé, starší větvičky šedé, jemně rozpraskané. Květy jednopohlavné, v jehnědách. Kvete V–VI. Samičí jehnědy dozrávají VII–VIII v 1,0–2,5 cm dlouhé plodenství (“moruše”), bílé, růžové až fialově tmavočervené, mdle sladké. Plody jsou tvrdé, trojhranné, světle hnědé nažky, uzavřené ve zdužnatělých okvětních lístcích samičích květů. Často se pěstuje v ulicích měst, parcích i zahradách, jednotlivé stromy rostou i volně v přírodě. V minulosti pěstován jako živná rostlina bource morušového Bombyx mori pro výrobu přírodního hedvábí. Nyní se pěstuje především pro okrasu, a to jako solitéra i ve stromořadích, kde upoutává neobvyklou proměnlivostí listů a na podzim krásným žlutým zbarvením. Používá se též do živých plotů a větrolamů. Cv. ´Pendula´ mají obloukovité nící větve s červenými morušemi, cv. ´Laciniata´ mají listy pravidelně peřenosečné v úzké úkrojky. Druh významný též pro včely, dřevo se dříve používalo v truhlářství. Teplomilný druh, při silných mrazech namrzá, má však vysokou schopnost regenerace. A rychle obrůstá, také velmi dobře snáší řez. Oblast rozšíření: Čína, Korea, odedávna vysazován v dalších zemích Asie a J Evropy. morušovník černý 
Morus nigra Strom až 10 m vysoký. Koruna velmi široká, s větvemi někdy až k zemi, borka kmene tmavohnědá, letorosty zpravidla hustě pýřité, lenticely široce eliptické. Čepel listů široce vejčitá, (5–)10–16(–23) cm dlouhá a (3,5–)8–12(–17) cm široká, zašpičatělá, zpravidla celistvá, s bází srdčitě vykrojenou a okrajem vroubkovaně zubatým, tlustá, nelesklá; řapík tlustý, zdéli 1/5–1/10 čepele. Pestíkové jehnědy mnohem delší než jejich stopky, jejich okvětní lístky 2,5–4,0 mm dlouhé, čnělky chlupaté. Zralé moruše asi 2–5 cm dlouhé, fialově červené až černé, výrazně sladkokyselé. Kvete V–VI. Velmi teplomilný druh. Stromy jsou zpravidla jednodomé, s naprostou převahou pestíkových jehněd, vzácně se vyskytují pouze prašníkoví jedinci. Stromy se dožívají více než sta let. V posledních letech opět pěstován jako ovocná dřevina na zahradách. Plodenství s používá jako čerstvé ovoce pro výrobu džemů i vína. Obsahuje mnohem více kyselina a anthocyanidinových glykosidů než moruše bílé. Často pěstován cv. ´Trnavská´. Oblast rozšíření: Írán, Afghánistán. morušovník červený 
Morus rubra