Rostlinolékařský portál

Polní kultury – jetel, vojtěška, řepka, pšenice, ječmen, řepa, kukuřice či brambor. Mimo rostlinnou stravu se živí bezobratlými, jako např. žížalami, slimáky a hmyzem, ale také malými obratlovci.

Celková délka křečka se pohybuje od 20–30 cm, délka ocasu 4–6 cm a váha od 200-650 g. Křeček je zavalitý, hlava je kratší a zakončena tupěji, než je tomu u myší. Ušní boltce jsou tak drobné, že jsou zcela zakryté srstí. Typickým znakem jsou dobře vyvinuté lícní torby. Samci mívají v době rozmnožování nápadně zvětšené boční kožní žlázy. Packy jsou bílé, opatřené vždy pěti prsty, stejně tak i čenich je bílý. Záda jsou hnědá, na tvářích má smetanově barevné skvrny, které jsou i na krku a za předními končetinami. Břišní stranu má černou, což je mezi savci neobvyklé. Tato kombinace různých barev ho činí jedním z nejbarevnějších savců Evropy. Kromě této obvyklé formy se mohou vyskytovat i jiné barevné varianty např. nažloutlé, albíni či úplně černé.

Díky svému pestrému zabarvení je s ostatními druhy prakticky nezaměnitelný.

Je možné zaměnit s poškozením hraboše polního.

Hlavní období rozmnožování je od června do konce srpna, ale může se v různých letech lišit v závislosti na podmínkách. Březost samice trvá 18–37 dnů. Velikost vrhu se obvykle pohybuje okolo 10 mláďat. Samice je schopna během jednoho reprodukčního období mít 2, občas 3 vrhy. Za příznivých podmínek je nejvyšší možný počet vrhů v jednom roce 9. Křeček polní je polygamním druhem. Samci mají tendenci spářit se s co největším počtem samic. Narozené mládě váží 3–5 g, je zcela bez srsti, slepé, uši jsou uzavřené. Vývoj je rychlý. Šestý den jsou už mláďata schopna žrát čerstvou potravu, ale ještě stále je hlavní složkou potravy mateřské mléko. Po třech týdnech jsou mláďata odstavena a mateřskou noru opouštějí již kolem 25tého dne života. V přírodních podmínkách bylo zjištěno, že u samců dochází k pohlavnímu dospívání až po prvním přezimování, zatímco u některých samic bylo zahájení reprodukce sledováno již v roce narození. Předpokládá se, že věk křečka polního žijícího ve volné přírodě nepřesáhne 4 roky. 
Za normálních podmínek křeček hibernuje od konce září do dubna, přičemž se každých 5–7 dní probouzí a krmí se svými zásobami. Křečci hibernují solitérně a jejich zimní nory jsou v hloubce od 2 m. Křeček se vyznačuje hlavně noční aktivitou. Je to samotář, každý jedinec vlastní svůj vlastní norový systém. Samci a samice se setkávají jen v období páření – větší sociální skupiny jsou pak tvořeny matkami s mláďaty. Je to nebojácné zvíře. V případě nebezpečí se snaží útočníka zastrašit hlasitým prskáním a skřípěním zubů, vztyčen na zadních nohách. Nebojí se ani útočníků, kteří jsou mnohem větší než je on sám např. člověka.

Jedná se o silně ohrožený druh ČR, do červeného seznamu není zařazen. 
Může škodit na polních a krmných plodinách, dle údajů je schopen nashromáždit i několik kilogramů potravy. 

Opatření, která mohou výskyt křečka polního negativně ovlivnit jsou: 

• Hluboká orba. 
• Aplikace digestátu, močůvky, kompostu apod. 
• Pěstování plodin řepky a kukuřice na velkých plochách. 

Mezi přirozené predátory křečka patří v našich podmínkách hlavně liška obecná, kunovité šelmy (kuny, tchoři, jezevec, hranostaj a kolčava), výr velký a divoká prasata. Kořistí se mohou stát i toulavým kočkám a psům.

• Možno je použít biocidní repelenty s výtažky např. stromu indického šeříku.