Základní charakteristika
Nejčastěji larvy těchto druhů tiplic: tiplice bahenní (Tipula paludosa) a t. zelná (Tipula oleracea).
Hostitelské spektrum
Polyfágní. Luční rostliny, obilniny, cukrová řepa, zelenina, kukuřice.
Popis
Imaga jsou velká až 18–25 mm, křídla jsou průsvitná s tmavou žilnatinou. Vyznačují se párem kyvadélek, protáhlým zadečkem a dlouhýma nohama. Bývají označovány za "velké komáry".
Larvy šedé apodní kožovitě ztlustlé, až 4 cm dlouhé s nezřetelnou hlavou. Tělo má 11 článků, hlava má silná kusadla a je vtažonea do středohrudi (hemicefální typ). Poslední zadečkový článek má typické kuželovité párové výrůstky s dvěma velkými průduchy.
Kukly jsou mumiové, s dvěma rourkovitě prodlouženými předními stigmaty vyčnívajícícmi nad hlavu.
Možnost záměny
Nelze zaměnit.
Příznaky poškození/napadení
Larvami poškozený hypokotyl a vykousané semeno. Mladé rostliny vadnou a mohou i odumřít. Části listů nebo celé rostliny jsou ožrané a částečně zatažené do země. V porostu se objevují ohniskovitá místa.
Možnost záměny poškození/napadení
Může docházet k záměně se škodami působenými larvami muchnic (Bibio sp.) či housenkami osenice polní
(Agrotis segetum).
Životní cyklus
Imaga se vykytují v červenci a v srpnu. Samice kladou vajíčka na povrch půdy, jedna samice je schopná vyklást až 300 vajíček během 14 dní. Mladé larvy jsou citlivé na sucho v půdě a silný sluneční svit (fotofobní). Přezimují larvy, snesou i silné mrazy. Následující rok v červenci se kuklí v půdě.
Hospodářský význam
Škodlivost tohoto škůdce není v podmínkách České republiky zatím příliš významná. Přemnožení je obvyklé po zaorávce trvalých travních porostů na vlhčích lokalitách.
Rozhodování o provedení ošetření
Provádění ochranných opatření
Preventivní opatření
- Včasné setí.
- Dodržování osevních postupů.
- Provádění hluboké orby.
- Zajištění dostatečné hustoty porostu.
- Odvodnit vlhká místa.
- Válení porostů po zasetí.
Nechemické metody ochrany rostlin
Biologická a biotechnická ochrana
K omezení časných larvárních stádií je možné použít přípravky na bázi
hlístice Steinernema carpocapsae.
V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.
Chemická ochrana rostlin
Z hlediska chemické ochrany jsou možnosti velmi omezené, neboť je obtížné správně načasovat ochranu a technicky zasáhnout larvy uskutečňující žír v půdě. V případě cukrovky je ochrana podobná jako u drátovců.
tabák: Při 5 % napadených rostlin z výsevu ošetřit navečer insekticidem.
Odkazy a použité zdroje
Bittner, V., Běhal, R. Škodlivé organismy cukrovky – Abiotikózy, choroby, škůdci, plevele. Vydal MARIBOHILESHÖG ApS, Hertická 435, Slavkov, 2018