Rostlinolékařský portál

Druh je polyfágním zástupcem fytofágního hmyzu s nevyhraněnou potravní specializací. Dokáže posávat jak listnaté stromy, tak keře opadavých druhů.

Pěnodějka červená má délku těla kolem jednoho centimetru. Ve zbarvení dominuje červená a černá barva (má celkem šest červených skvrn na černých křídlech). V klidové pozici jsou křídla střechovitě postavená nad zadečkem a hlava je výrazně hypognátní, ústní ústrojí tedy směřuje mezi končetiny jedince.

Pěnodějka červená je velice podobná pěnodějce nížinné (Cercopis sanguinolenta), od níž se odlišuje obloukovitě zahnutým červeným pruhem ve vnější polovině křídel (p. nížinná má červený pruh nad zadečkem rovný).

Larvy jsou při svém vývoji vázány na půdu, resp. na kořeny různých rostlin (dřeviny i byliny). Dospělci sají na listech velkého množství druhů dřevin a keřů.

Toto poškození, tedy sání na listové ploše a letorostech dřevin, je charakteristické pro většinu savého hmyzu. Pro determinaci tohoto druhu bude hlavní přítomnost výše popsaných dospělčích stádií. U výše jmenovaných druhů, tedy C. vulnerata a C. sanguinolenta je zásadně rozdílný biotop obou druhů. Zatímco C. sanguinolenta se vyskytuje na v nížinných lokalitách, tak C. vulnerata žije ve vyšších a horských polohách.

Nymfy žijí v půdě a pěnovém obalu na kořenech různých rostlin. Dospělce zastihneme v přírodě v červnu a v červenci. Jedná se o druh s jednou generací v rámci jednoho roku. Jistou ochranou před predátory je jim mj. zmiňované červenočerné zbarvení (podobné známe např. u vřetenušek).

Škodlivost pěnodějek závisí především na stáří a vitalitě hostitelských dřevin. Ohroženy jsou věkově mladší dřeviny, které budou po intenzivním zasažení strádat - výtěžek fyziologické aktivity dřevin bude snížen. Obecně jde říci, že se v tomto případě nejedná o druh, který by ohrožoval perspektivu hostitelských drevin.

P. Martinek, MENDELU