Hostitelské spektrum
Ořechy, žaludy, houby, ovoce, šišky jehličnatých stromů.
Popis
Délka těla 20–30 cm, ocasu 14–25 cm a hmotností 200–500 g. Veverka se vyznačuje dlouhým huňatým ocasem, silnými zadními končetinami s dlouhými prsty, velkými drápy a nápadnými štětičkami prodloužených chlupů na uších v zimním období.
Zbarvení mívá proměnlivé. Zatímco spodní strana těla je obvykle bělavá, hřbet, boky, ocas i hlava bývají rezavé, šedohnědé, tmavohnědé až černé. V jednom vrhu se objevují rezavá i tmavě zbarvená mláďata. Zatímco tmavěji zbarvení jedinci se vyskytují častěji v horských jehličnatých nebo smíšených lesích, rezavé veverky častěji vidíme spíš v listnatých porostech a hájích nižších poloh.
Možnost záměny
Veverku obecnou lze zaměnit pouze s veverkou popelavou, pocházející ze Severní Ameriky a zdomácnělou v Anglii. Avšak na rozdíl od ní převládají v srsti veverky obecné hnědé barevné odstíny, které se mohou měnit od sytě černé přes tmavohnědou až po světle rezavou barvu.
Příznaky poškození/napadení
Vykousané a poškozené šišky a ořechy.
Životní cyklus
Veverky jsou aktivní ve dne, žijí samotářsky. Přes léto si nadbytečnou potravu ukládají do zásobáren, které využívají v zimě. Na poměrně velkém teritoriu, které obývají, si staví hnízda z větviček vystlaná trávou a listím. Někdy využívá dutiny stromů nebo opuštěná hnízda ptáků. Zimní hnízda jsou kulovitá a mnohem důkladněji postavená než letní. Zimu nepřespává, ale za nepříznivého počasí a v silných mrazech nevylézá ven. K rozmnožování dochází v přírodě1–3 krát ročně. Populační výkyvy se dostavují v šesti až osmiletých intervalech v závislosti na úrodě smrkových šišek. Dožívají se okolo sedmi let, v přírodě obvykle méně.
Hospodářský význam
Jejich jídelníček se skládá z ořechů, bukvic, smrkových, borových a jedlových šišek, žaludů a dalších rostlinných semen až po bobule, ovoce, houby a malá zvířata. Také vyhrabávají některé okrasné cibuloviny – tulipány, gladioly a krokusy. Velice rády vybírají vajíčka a malá ptáčata z hnízd zpěvného ptactva, ale jejich škodlivý vliv na hnízdění zpěvných ptáků se většinou přeceňuje. Avšak pokud jsou veverky v městských parcích krmeny příliš intenzivně, může dojít k přemnožení, a pak se může stát, že veverky zničí většinu ptačích hnízd v parku.
V lesích způsobují veverky škody ohlodáváním výhonků: tyto škody nejsou významné.
Provádění ochranných opatření
Preventivní opatření
- Ultrazvukové odpuzovače
- Klecové pasti
- Odpuzovač s obsahem moči predátora, např. lišky, látky namočené ve čpavku či kuličky proti molům. Nejedná se ale o metody, které by byly vždy 100% účinné, na rozdíl od odchycení do pasti.
Nejnebezpečnějšími nepřáteli veverek jsou jestřáb a kuna lesní. Jestřábi se veverek zmocňují bleskovými překvapivými útoky, když se odváží příliš daleko na vnější stranu korun stromů. Kuna lesní se svojí hbitostí veverce plně vyrovná. Kuny pronásledují veverky ve větvích, které sice lehčí veverku lépe nesou, ale kuna dokáže skákat na větší vzdálenost.
Rostlinolékařský portál se načítá...