Rostlinolékařský portál se načítá...

Rostlinolékařský portál

bergenie
Bergenia

čeleď: lomikamenovité (Saxifragaceae)

Další české názvy: bergénie, badan

EPPO kód: 1BENG, BENSS

Popis
bergenie tučnolistá 
Bergenia crassifolia 
Trsnaté, statné, zcela lysé byliny. Oddenek až 2 cm v průměru, s málo početnými adventivním kořeny, mnohdy bohatě větvenými (starší části oddenku obvykle hnědě zbarveny). Lodyha přímá, až 1 cm silná, oblá, mimo květenství nevětvená, bezlistá, avšak s několika záhy opadavými šupinovitými listeny v dolní části. Listové čepele ± okrouhlé, okrouhle až elipticky obvejčité, většinou 15–25 cm dlouhé a 10–20 cm široké, lesklé, na obou stranách tmavě tečkované (s ponořenými žlázkami nevylučujícími uhličitan vápenatý), na bázi zaokrouhleně nebo jen mělce vykrojené, s okrajem často zvlněným a mělce nepravidelně hrubě zubatým či oddáleně vroubkovaným. Květenství bez listénců, zpočátku stažený vrcholík nebo vrcholičnatá lata, později větve květenství poněkud prodloužené a rozestálé. Kališní lístky ± jen 1/3 srostlé (češule ± polokulovitá), cípy na vrcholu zaokrouhlené, korunní lístky obvejčité, 7–12 mm dlouhé a ca 5 mm široké, nejčastěji růžové, řidčeji červenofialové, světle růžové, vzácně bílé; tyčinky zdéli 1/2 až 2/3 korunních lístků. Plod tobolka 10–13(–15) mm dlouhá. Semena čihovitá, 1,5–2,5 mm dlouhá, hnědá, podélně svraskalá. 
Kvete IV–VI (časté podzimní reflorescence). 
bergenie srdčitá 
Bergenia cordifolia 
Má podobný vzhled, ale zřetelně srdčitou bázi listové čepele. 
bergenie purpurová
Bergenia purpurascens 
Je nižšího vzrůstu, má výrazně menší listové čepele (nejvýše 10 cm dlouhé a 4–8 cm široké), většinou vejčitě až široce eliptické, lodyhy za květu jen 15–20 cm vysoké, za plodu obvykle nepřesahující 30 cm.
Nároky na stanoviště
Bergenie tučnolistá je původem ze střední a V Asie jako převážně horský druh. 
Pěstuje se často na hřbitovech, ve stinných zahradách a parcích jako půdopokryvná nebo obrubová rostlina, rostliny ze slunných stanovišť mívají načervenalé až červenofialové nebo červenohnědé listy nebo alespoň okraje listových čepelí. Používá se také k řezu. Pěstuje se v četných kultivarech vzájemně odlišných převážně jen zbarvením korunních lístků. Nezplaňuje, ale někdy však dlouhodobě vytrvávají vyhozené rostliny v blízkosti kompostů, zdí apod.