Rostlinolékařský portál

Zeleninu, byliny, obilniny i travní kultury.

Dospělci dosahují délky těla 30–40 mm. Tělo je souměrně zakulacené, bělavé, šedo-hnědé až tmavé, s charakteristickými dvěma podélnými pruhy těsně pod okrajem pláště. Boční části těla jsou světlejší. Hlava a tykadla jsou tmavě zbarvená. Mladí plzáci mají obdobné zbarvení.

Na rozdíl od plzáka španělského (který je 8–12 cm dlouhý), je plzák žíhaný mnohem menší a má odlišné žíhané zbarvení.

Na listech zeleniny (salát, zelí, špenát), okrasných rostlinách a jahodách se často od okrajů listů objevují velké, nepravidelné požerky. Plzáci dokáží zcela zlikvidovat malé sazenice nebo čerstvě vyklíčené rostliny. Plody, které leží na zemi nebo jsou nízko nad zemí (jahody, rajčata, okurky), jsou vyžrané, často s hlubokými jamkami. Typickým příznakem přítomnosti plzáků jsou zaschlé stříbřité stopy od slizu na listech, plodech, stoncích nebo na zemi v okolí napadené rostliny. Poškození hlíz a kořenů.

Plzák žíhaný je suchozemský plž z čeledi plzákovitých, jehož životní cyklus je úzce spjat s vlhkým prostředím a trvá obvykle jeden rok. Tito plži jsou hermafroditi (oboupohlavní), což znamená, že každý jedinec má samčí i samičí pohlavní orgány, a jsou schopni samooplození, i když preferují páření s jiným jedincem. Plzáci kladou vajíčka v pozdním létě nebo na podzim do půdy, pod tlející listy či do jiných vlhkých úkrytů. Vajíčka často přezimují. K vylíhnutí dochází na konci podzimu (listopad/prosinec) nebo častěji na jaře následujícího roku, kdy teplota stoupne nad 4–5 °C. Po vylíhnutí procházejí plzáci fází růstu, během níž se živí organickými zbytky, houbami a mladými rostlinami. V průběhu jara a léta dorůstají do dospělosti. Po spáření a nakladení vajíček dospělí jedinci obvykle hynou. Z vajíček nakladených v létě se líhnou mladí jedinci, kteří do zimy dorostou do velikosti cca 1–2 cm a i v této formě mohou přezimovat. Celý životní cyklus trvá obvykle 6 až 12 měsíců.

Plzák žíhaný je aktivní hlavně v noci a za vlhkého počasí. Na rozdíl od plzáků španělských se v zahradách často vyskytuje méně plošně, ale přesto může způsobit velké škody hlavně na mladých rostlinách.

• Likvidace posklizňových zbytků, výdrolu a plevelů. 
• Redukce zpracování a hrudovitost půdy podporují růst populace, protože vytvářejí vhodné úkryty a podmínky pro kladení vajíček.
• Podpora výskytu přirozených nepřátel jako jsou ježci, hadi, žáby, ropuchy, střevlíci a někteří ptáci.

• Zakrytí porostu netkanou textilií zabrání kontaktu dospělců s listy. 
• Vytváření dalších mechanických barier bránících plžům v průniku na pozemek. Např. obehnat pozemek kolmou stěnou z folie 1 m vysokou, která se zakope do země a horní část se ohne směrem ven (na průřezu má tvar číslice jedna).
• Další možností je ruční sběr.
• Vvyužití potravních atraktantů a pastí, které plzáky nalákají na jedno místo, kde se dají hromadně zlikvidovat. 

K přímé biologické ochraně se dnes využívá moluskoparazitické hlístice Phasmarhabditis hermaphrodita.

Způsob chemické ochrany se volí podle zjištěné hustoty napadení na okrajové, pásové nebo celoplošné. K nevratnému poškození porostu dochází při vzcházení. Po zjištění výskytu je nejvhodnější moluskocid aplikovat do řádků při setí nebo 2–3 dny před vzejitím. Ošetření při setí brání poškození po vzejití a je vhodné pro podmínky silného výskytu plžů před setím. Doporučuje se aplikovat granulované moluskocidy ve večerních hodinách rozmetáním na široko. Opětovnému osídlení porostu ze sousedství je možné zabránit 3–5 m širokým okrajovým ošetřením. Hraniční teploty pro použití přípravku jsou 9–16 °C.

Snížení stupně poškození, uhynulí plzáci v okolí napadených rostlin.