Rostlinolékařský portál

Patogen napadá všechny rostliny z čeledi brukvovité (Brassicaceae), tzn. brukvovité zeleniny (hlávkové zelí, květák, brokolici, kedluben, kapustu hlávkovou, kapustu růžičkovou, kadeřávek, pekingské zelí, čínské zelí, tuřín, vodnici, ředkvičky, ředkev), brukvovité olejniny (řepku, řepici, hořčici), brukvovité plodiny používané na zelené hnojení, brukvovité plevele a okrasné rostliny.

U mladých vzcházejících rostlin se projevuje deformacemi a následným zasycháním a opadem děložních listů. Silněji napadené rostliny hynou. 
U starších silně napadených rostlin jsou především na příčných řezech košťály, stonky, řapíky a silnějšími nervy zřejmá zčernalá vodivá pletiva. Takto napadené nejstarší listy vadnou a opadávají. Velmi typické jsou chlorotické nebo až nekrotické výseče na okrajích listových čepelí ve tvaru písmene „V“. Ve všech  těchto případech se jedná o systémovou infekci. Při lokální infekci se na listech objevují zaschlé a později vypadlé kruhovité skvrny. Napadány mohou být i šešule a tím i semena. 
U květáku dochází v případě infekci i ke změně chuťových vlastností.

Hlavním zdrojem choroby je infikované osivo pocházející z napadených semenných porostů a to i v případech, že semenné rostliny byly bez viditelných příznaků. V rostlinách se infekce šíří vodivými pletivy. Patogen může přežívat i v rostlinných zbytcích. Na rostliny se pak bakterie dostávají kapkami vody, které odstřikují od země a do rostlin pronikají hydatodami, v místech poranění a částečně i průduchy. Bakterie mohou přezimovat i v ozimých brukvovitých plodinách (především v ozimé řepce). 
Chorobu podporuje deštivé počasí nebo alespoň vysoká vzdušná vlhkost a vyšší teploty (nad 25 °C). Za méně příznivých podmínek patogen přetrvává v rostlinách bez viditelných příznaků. 

Choroba se vyskytuje všude, kde se pěstují brukvovité plodiny, největší škody ale způsobuje v teplejších oblastech. Nejvíce poškozován je květák a hlávkové zelí. Z plevelů je nejčastěji napadána kokoška pastuší tobolka.

• Vyvarovat se pěstování brukvovité zeleniny na pozemcích, kde je půda touto patogenní bakterií promořena a vyskytovala se v předcházejících letech (minimálně tříletý odstup brukvovitých plodin v osevním postupu),
• Dostatečně prostorově izolovat od porostů s přezimujícími brukvovitými plodinami
• Vyvarovat se vysoké vlhkosti (skleníky), 
• Optimalizovat závlahu (upřednostňování závlahu podmokem před závlahou postřikem), 
• Používat osiva ze zdravých semenných porostů, 
• Likvidovat napadené rostlinné zbytky (nekompostovat!), včetněě brukvovitých plevelů,
• Používat vhodné substráty pro předpěstování sadby.

Tepelná desinfekce semen (50 °C po dobu 15–30 minut) je velmi riskantní (často dochází k poškozování klíčivosti) a nelze ji proto jednoznačně doporučovat.

Z nechemických variant se hojně používají přípravky na bázi mědi. Dále jsou prokázány účinky antagonistických mikroorganismů Bacillus spp., Pseudomonas spp., nebo laktobacilů a esenciálních olejů, včetně azadirachtinu. Přípravky na bázi mikroorganismů se aplikují zpravidla preventivně před výsadbou sazenic nebo v době výskytu prvních příznaků. Ošetření je nutné opakovat podle potřeby v rozestupu 7–14 dní. 

Chorobu částečně omezují přípravky na bázi mědi.