Rostlinolékařský portál

Lodyhy přímé, větvené, 20–100 cm vysoké. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, podlouhle vejčité, peřenolaločnaté. Květy bledě žluté, fialově žilkované, uspořádány ve vijanovitých květenstvích. Kvete od května do října. Plodem je tobolka s pukajícím víčkem, semena jsou černohnědá, jamkovitě důlkatá, ledvinovitá, 1–1,5 mm dlouhá. Jedna rostlina vytváří přes 8 000 semen. Semena nejlépe klíčí z povrchu půdy. Z hloubky větší než 2 cm prakticky již neklíčí.
Patří mezi naše nejjedovatější rostliny, obsahuje alkaloidy hyoscyamin, atropin a skopolamín. Jako droga byl používán již ve starověkém Řecku. Je hostitelem četných chorob a škůdců lilkovitých plodin. Semena jsou pevně uzavřena v tobolkách, uvolňují se při výmlatu a snadno se dostávají do sklizených produktů. Blín kvete od června do podzimu, semena klíčí hromadně po přezimování (během celého roku) z hloubky kolem 3 cm. V ornici mohou zůstat živá i přes 5 roků. 

Vyskytuje se na rumištích, podél cest, na polích. Výskyt může být ve vytrvalých pícninách a okopaninách především v teplejších oblastech.

Je hojný v oblastech teplých nížin a pahorkatin. Roste dobře na rumištích, kompostech, úhorech, podél cest a na jiných živinami zásobených lokalitách. Odtud se dostává na ornou půdu, kde zapleveluje širokořádkové plodiny. Je velmi nežádoucí v máku setém. 
Blín černý je ohroženým druhem naší květeny (C3). Není zařazen mezi chráněné druhy.