Rostlinolékařský portál

Z hospodářsky významných roslin: řepa, špenát, řepka, kapusta, květák, kedluben, zelí, mangold, tuřín, hrách, oves a četné druhy merlíkovitých a brukvovitých rostlin včetně plevelů (merlík, lebeda, ohnice, hořčice, kokoška aj.).

Cysty jsou odumřelé pohlavně dospělé samičky. Jsou citrónovitého tvaru a délky 0,6–0,8 mm, zpočátku bílé barvy, později slabě nažloutlé, po přeměně v cystu hnědé. Cysty obvykle obsahují 200–300 vajíček.
Samečci jsou hadovitého tvaru, 1,3–1,6 mm dlouzí.

Rostliny v ohniscích špatně rostou, vnější listy vadnou, žloutnou a předčasně odumírají. Na bulvě řepy se nadměrně tvoří kořínky, na nichž se od začátku července objevují bílé, později nahnědlé kuličky (cysty) o růměru 1 mm.

Háďátko řepné patří mezi sedenterní druhy nematod. To znamená, že samice žije v dospělosti přisedle na kořenech hostitelských rostlin, pohybliví jsou pouze samci a larvální vývojová stadia. Vajíčka a mladí jedinci přežívají v dormantním stavu v půdě v podobě cysty, což je odumřelé tělo samičky. 
Líhnutí larev podporují kořenové difuzáty hostitelských rostlin a dostatečná vlhkost půdy. Larvy nejlépe vyhledávají kořínky živných rostlin v dostatečně pórovité půdě, při půdní vlhkosti 10–20 % a při teplotě nad 20 °C. zeminy. Migrující larvy napadají od špičky vlásečnicové kořeny. Po průniku do pletiva kořene se usazují pod korovou vrstvou. Hostitelská rostlina na jejich přítomnost reaguje tvořením velkých buněk (syncytia), které háďátko využívá pro svoji výživu. Páření probíhá mimo kořeny. Samičky se po oplodnění samečky mění v cysty a uvolňují se z kořínků. Doba vývoje jedné generace je 4–8 týdnů. V našich podmínkách má na řepě cukrové a na řepce až 3 generace. Cysty s životaschopným obsahem mohou v půdě setrvat až 7 let.

Šíření háďátka je pasivní – splavení půdy, návoz zeminy z cukrovarů na ornou půdu.

Lokálně způsobuje hospodářsky významné škody. Pěstitelé jsou v oblastech s výskytem H. schachtii nuceni pěstovat nákladnější tolerantní odrůdy. Škodlivost závisí na stupni zamoření pozemku.

Háďátko se vyskytuje ve všech oblastech pěstování cukrovky v Evropě, Severní Americe, Asii i Austrálii a první popisy škod tímto škůdcem jsou od poloviny 19. století

Monitoring je prováděn extrakcí cyst z půdních vzorků. Pro extrakci je možné použít řadu technik, nejčastěji se používá extrakce pomocí Fenwickovy nebo Thomasovy konve. Počet cyst se přepočítává na 100 g zeminy.

cukrovka a krmná řepa: 

• 1000 až 1500 vajíček nebo larev ve 100 cm³ půdy. 
• 50 vajíček na 1 ml půdy.

brukvovitá zelenina: 

• Prahy škodlivosti pro brukvovitou zeleninu nejsou k dispozici.

cukrovka krmná řepa:

Počet živých cyst ve 100 ml půdy	Počet vajíček a larev ve 100 ml půdy	Stupeň zamoření	Způsob ošetření
6–10 cyst	150–800	bez příznaků na porostu	antinematodní meziplodiny
11–20 cyst	800–1 500	ojedinělá ohniska se zavadající řepou	antinematodní meziplodiny, rezistentní odrůda
21–40 cyst	1 500–2 500	zřetelná ohniska se zavadající, zakrnělou, vousatou řepou	antinematodní meziplodiny, rezistentní odrůda
nad 40 cyst	nad 2 500	rozsáhlé plochy se zavadající, zakrnělou, vousatou řepou	rezistentní odrůda nebo min. 8 let nepěstovat řepu a hostitelské rostliny

brukvovitá zelenina: 

• Pro brukvovitou zeleninu není signalizace ošetření vypracována.

cukrovka a krmná řepa: 

• Včasné setí. 
• Dodržování osevních postupů (nepěstovat řepu po řepce). 
• Provádění hluboké orby. 
• Využívání tolerantních, rezistentních odrůd: Julietta, Halina KWS, Panorama KWS, Vitalina KWS, Gibbon. 
• Je možné využívat antinematodních meziplodin. 
• Přirozenými nepřáteli háďátka řepného jsou některé půdní houby. 
• Škodlivost háďátka řepného omezuje mimo jiné i dostatečné hnojení draslem. 

brukvovitá zelenina: 

• Vyřadit hostitelské rostliny z osevních postupů a omezit výskyt merlíkovitých a brukvovitých plevelů. Životaschopnost cyst je dlouhá, proto tento postup nevede k eradikaci háďátka, nicméně může škody značně omezit. 
• Cysty háďátka, pokud nejsou stimulovány k líhnutí, v půdě odumírají a při pěstování nehostitelské rostliny se jejich populace snižuje až o 50 %. Z hlediska pěstovaných plodin vedle klasických hostitelů (viz výše) existují plodiny k háďátkům: 1. nepřátelské (nabudí se líhnutí larev, ale vývojový cyklus není ukončen) – vojtěška, jetel, kukuřice, len, žito, antinematodní meziplodiny (hořčice, ředkev olejná) a jiné, 2. neutrální – mák, slunečnice, brambory, proso, kmín, pšenice, ječmen, svazenka a další

Z nechemických variant jsou prokázány účinky přípravků na bázi antagonistických hub Arthrobotrys oligospora, Hirsutella sp., Trichoderma spp., Pochonia sp. a Paecilomyces sp., z bakterií např. rod Bacillus spp. nebo Pasteuria sp. Přípravky se aplikují zpravidla preventivně před výsadbou sazenic do půdy nebo namáčením kořenů do roztoku přípravku.  Dále se používá v polní aplikaci jednoho z přirozených antagonistů v půdě se vyskytujících háďátek, kterým je hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus). Hlíva ústřičná patří do skupiny hub schopných v určité části svého životního cyklu využívat pro svoji výživu půdní háďátka (tzv. nematofágní houby). Mycelium těchto hub je přizpůsobeno k lapání v půdě se pohybujících háďátek, lapací struktury mycelia se u různých druhů hub liší, jedná se např. o různá jednoduchá či stahující se oka, lepivé knoflíky, v případě hlívy ústřičné jsou háďátka lapána lepivými uzlíky

Chemická ochrana se neprovádí z důvodu absence účinného a povoleného řešení. 

Bittner, V, Běhal, R. Škodlivé organismy cukrovky – Abiotikózy, choroby, škůdci, plevele. Vydal MARIBOHILESHÖG ApS, Hertická 435, Slavkov, 2018