Rostlinolékařský portál

Slunéčko východní je polyfág, živí se nymfami i dospělci mnoha druhů mšic a mer, červci, vajíčky a dokonce malými housenkami motýlů, larvami brouků a jiného hmyzu, dokonce i nektarem, pylem a sladkými šťávami. V případě nedostatku potravy se rovněž živí jako kanibal mladšími vývojovými stadii, jako jsou vajíčka, larvy a kukly vlastního druhu nebo ostatních druhů slunéček.  
Mezi jeho potravu patří např. mšice broskvoňová (Myzus persicae), mšice maková (Aphis fabae), mšice bavlníková (Aphis gossypii), mšice zelná (Brevicoryne brassicae), mšice chmelová (Phorodon humuli), kyjatka hrachová (Acyrthosiphon pisum), kyjatka růžová (Macrosiphum roseae) a další druhy mšic, v laboratorních podmínkách se živila i mšicí švestkovou (Hyalopterus pruni),  mšicí slívovou (Brachycaudus helichrysi), mšicí rybízovou (Cryptomyzus ribis) nebo mšicí Aphis schneideri, preferovanou potravou jsou také mery, především mera skvrnitá (Cacopsylla pyri).

Dospělci (imaga) jsou tvarem i velikostí podobní původnímu slunéčku sedmitečnému Coccinella septempunctata. Harmonia axyridis je odlišitelná od našich druhů slunéček díky velikosti (6–9 mm) a jemnému kýlu v zadní pětině krovek. Na rozdíl od něj však vynikají nesmírnou variabilitou zbarvení. Je známo okolo 200 barevných forem, z nichž více než 100 je pojmenovaných. Základní zbarvení krovek je červené se symetricky rozloženými černými skvrnami. Jejich počet je proměnlivý. Nejčastěji se vyskytuje světle červená forma s devatenácti černými tečkami. Tečky se mohou vzájemně dotýkat, pokud se daný jedinec vylíhl při nízké teplotě, anebo mizet, pokud se jedinec vylíhl při vysoké teplotě. Potom mohou být krovky až čistě červenooranžové. Asi 15 % jedinců slunéčka východního je černých, se dvěma tečkami. Sytost a velikost teček je ovlivněna teplotou při vývoji kukly. Produkce černého barviva melaninu je nepřímo úměrná teplotě, navíc se barvivo ukládá ve směru od okraje krovek ke středu. Proto se během teplého léta vyskytují ve větší frekvenci jedinci bez teček, nebo pouze s 1–2 páry teček na okraji krovek, případně s více tečkami, které ale mají směrem ke středu krovek nevýrazné zbarvení, spíše hnědavé a okraje teček neostré. Naopak, přezimující jedinci mají většinou 19 teček, protože u této generace probíhalo kuklení během chladných dnů v září, resp, v říjnu. 
Jednotlivá pohlaví lze od sebe odlišit podle zbarvení horního pysku (samice ho má černý, samec bílý). Vajíčka jsou žlutá, oválná asi 1,2 mm dlouhá, podobná ostatním druhům slunéček. Jsou kladena ve skupinách po 20–30 obvykle na spodní stranu listů napadených mšicemi, období kladení trvá 12–16 dní, samička klade velké množství vajíček (20–50), denně průměrně 25 vajíček a během života 522–1642 vajíček, extrémní údaj uvádí dokonce 3819 vajíček, podle kvality potravy a dalších faktorů. Za příznivých teplotních podmínek se larvy líhnou již za 3 dny. 
Larvy jsou černé s nápadnými oranžovými pruhy trnů po stranách, podobné ostatním druhům slunéček, na rozdíl od nich jsou nápadně trnité, konce trnů jsou rozvětvené, dvou až třídílné. Jednotlivé instary se liší a dají se od sebe rozeznat. Velikost larev se postupně zvětšuje, první instar larev je velký 1,9–2,1 mm, čtvrtý 7,5–10,7 mm. Podobně jako u vajíček je za teplého počasí vývoj larev rychlý a trvá 10–11 dní, v chladných měsících déle. 
Kukly jsou pevně přichycené koncem zadečku k podkladu (listy, kůra, chrániče kmenů). Vývoj za optimálních teplotních podmínek trvá asi 5 dní, obvykle 12 dní. 
Dospělci jsou 4,9–8,2 mm dlouzí a 4–6,6 mm širocí. Zbarvení a skvrnitost jsou velmi variabilní, od oranžové přes červenou až po černou. 
Cellkem vývoj do vajíčka po dospělce trvá 15–25 dní.

Z dalších velkých druhů je podobné slunéčko velké Anatis ocellata.  
Do budov se na zimu schovávají i některé naše původní druhy slunéček, nejčastěji slunéčko dvoutečné Adalia bipunctata nebo Oenopia conglobata. Liší se od slunéčka východního velikostí. Zatímco slunéčko východní je mohutné a klenuté, dlouhé 6–9 mm, podobně velké nebo i větší než běžné slunéčko sedmitečné Coccinella septempunctata, oba výše zmíněné druhy většinou nepřesáhnou délku 5 mm. Slunéčko Oenopia je zbarvené růžově nebo okrově s množstvím hranatých černých teček. 
Slunéčko dvoutečné je obvykle červené se dvěma černými tečkami (po jedné na každé krovce), ale někdy černé, se čtyřmi nebo šesti červenými skvrnami. 
Kukly slunéčka východního jsou velmi podobné kuklám slunéčka sedmitečného (Coccinella septempunctata).

V původním areálo rozšíření bylo slunéčko bivoltinním druhem, za vhodných podmínek je multivoltinní a za optimálních podmínek může mít dokonce 4 až 5 generací během roku. V našich podmínkách se dospělci (imaga) 1. generace objevují na přelomu června července, 2. generace v srpnu a 3. generace koncem září a v říjnu. Životní cyklus tvoří vajíčko, 4 larvální stadia, kukla a dospělec. 
Během vývoje jedna larva zkonzumuje dle velikosti a druhu 90–370 mšic. Dospělec průměrně denně zkonzumuje 15–64 mšic. Dospělci žijí většinou 30–90 dní v závislosti na teplotě, ale výjiměčně se mohou dožít až 3 let. 
V původním areálu se druh vyskytuje především na stromech, ale při nedostatku potravy nebo po introdukci se vyskytuje i na keřích a na bylinách, včetně polních plodin. Bylo zaznamenáno na ovocných dřevinách, přednostně na hrušních, dále na jabloních, slivoních, ořešácích, révě, chmelu, ale také na citrusech a růžích. Z polních plodin jsou známy výskyty na bramboru, pšenici, kukuřici, sóji, tabáku, bavlníku, řepce, vojtěšce aj. 
Během léta se nejvíce množí na lípách (Tilia cordata a Tilia tomentosa), jak v parcích ve městech, tak ve volné přírodě. Slunéčko východní lze nalézt také na mnoha dalších druzích listnatých dřevin, na javorech, jasanech, olších, habrech, dubech, vrbách, topolech, také skalnících, z bylin např. na kopřivě nebo rákosu. Kromě dospělců slunéček lze ještě i v říjnu na stromech nalézt larvy, hledající poslední mšice. Zároveň však již mnoho dospělců v říjnu odlétá hledat vhodné zimoviště. Migrace probíhá od konce září do počátku listopadu. Přednostně vyhledávají velké a světlé plochy, např. osluněné jižní nebo západní stěny domů, hal, skladů, bílé, světle žluté až okrové barvy nebo vysoké sloupy elektrického vedení. Prasklinami, štěrbinami nebo otvory mohou pronikat dovnitř budov. Přezimuje ve shlucích na tmavých místech. Přirozenými úkryty jsou vápencové skály orientované k jihu s převisy a štěrbinami nebo velké stromy s prasklinami v kůře nebo pod odchlípenou kůrou. Na jaře je snadno nalezneme ve městech na okrasných keřích živých plotů.

Slunéčko východní pochází z východní Asie. Do Severní Ameriky bylo několikrát introdukováno, původně jako bioagens, využívané k biologické ochraně citrusů proti červcům (1916 Kalifornie), později i dalších plodin (Louisiana a Mississippi, 1988). Do Evropy (Německo, Francie, Itálie a BENELUX – Nizozemsko, Belgie, Lucembursko) bylo introdukováno od roku 1982, opět za účelem biologické ochrany, v tomto případě skleníkových i venkovních kultur. V České republice se poprvé objevilo v roce 2006. V krátké době (2008) se invazně rozšířilo téměř do všech krajů ČR. V současnosti se dále šíří východním a JV směrem, nyní již rozšířené na Slovensku, v Maďarsku a nejnověji bylo zjištěno v Bulharsku a v jižním Rusku. 
Slunéčko východní je užitečné jako velmi efektivní predátor mšic a mer, který má ještě navíc velkou reprodukční schopnost a potravní plasticitu. 
Jeho ekologická škodlivost spočívá v tom, že se živí vajíčky a larvami užitečného hmyzu, tedy i jiných druhů slunéček, včetně slunéčka sedmitečného Coccinela septempunctata, zlatooček Chrysopa sp., lumčíků a parazitických vosiček, čímž potlačuje původní druhy a omezuje biodiverzitu prostředí. 
Slunéčko východní způsobuje rovněž hygienické problémy, dospělci obsahují jedovatou hemolymfu, kterou vylučují. V případě nedostatku potravy nebo tekutin se dospělci živí náhradní potravou, např. sladkou dužninou jablek, hrušek nebo bobulí révy vinné. Vykusují dužninu, poškozenou předtím mechanicky nebo jinými škodlivými organismy a zůstávají pak v hroznech, resp. v bobulích i v době sklizně a při následném lisování se do moštu dostávají hořké a jedovaté alkaloidy (harmonin) a páchnoucí metoxypyrazíny z hemolymfy brouků. Výsledné víno je chuťově i aromaticky znehodnoceno. Senzoricky detekovatelné množství těchto nežádoucích látek ve víně je při výskytu 400 dospělců v 1 tuně hroznů (4 brouci / kg hroznů). 
Slunéčko východní je považováno za obtížný hmyz. Důvodem je pravidelné podzimní stěhování velkých populací dospělců do zimovišť, přednostně do lidských obydlí. Negativně je rovněž posuzován vznik estetických škod na stěnách bytů a budov, protože dospělci vylučují žlutooranžovou hemolymfu, která vytváří trvanlivé skvrny na povrchu. Navíc larvy a především dospělci bolestivě koušou, vylučovaná hemolymfa také může způsobit alergické reakce u citlivých jedinců

Monitorování výskytu slunéček ve vinicích se provádí vizuální prohlídkou hroznů v období cca 14 dní před sklizní.

Využití teplotních modelů vývoje (sum efektivních teplot, SET). 
K dokončení vývoje jedné generece je třeba SET_10,5 (d) (=suma denních efektivních teplot nad spodním teplotním prahem 10,5 °C) celkem 231,3 °C, nebo též SET_11,2 (d) (=suma denních efektivních teplot nad 11,2 °C) celkem 267,3 °C.

Neexistuje. Dle výskytu v předchozím roce.

• Nejsou v ČR stanoveny.  

V zahraničí byl stanoven senzorický práh škodlivosti pro škodlivý výskyt dospělců slunéčka východního na hroznech révy vinné. Hodnota se liší dle odrůd a způsobu zpracování (lisování a fermentace) hroznů.  
Pro révu vinnou se nejčastě uvádí jako senzorický práh škodlivosti výskyt 0,2–0,4(–1) dospělců / kg (200–400 dospělců / t hroznů révy vinné nebo 0,2(–0,4) dospělců / hrozen, kdy jsou již tyto metabolity analyticky detekovatelné. Proto je jako práh škodlivosti udávána nižší hodnota, tj. výskyt 1 dospělce na 1 l vylisovaného moštu nebo 1,7 dospělce / kg hroznů.

• Podpora predátorů, parazitů, parazitoidů.

• Použití světelných lapačů. k odchytu dospělců. 
• Použití motorových vysávačů/fukarů.

• Existují přirození nepřátelé, např. Dinocampus coccinellae, dále entomopatogenní půdní houba Beauveria bassiana, ektoparazitická houba Hesperomyces virescens, bakterie Spiroplasma a parazitický roztoč Coccipolipus hippodamiae. 
• V zahraničí byla v systémech ekologické produkce révy vinné prokázána dobrá účinnost ošetření přírodním pyrethrem nebo azadirachtinem. 
• V ČR nejsou přípravky obsahující pyrethrum povoleny v EZ ani v IP. V zahraničí byly rovněž testovány repelentní přípravky.

Chemická ochrana v ovocných výsadbách a vinicích v době dozrávání hroznů/ovoce není možná z důvodu negativního vlivu insekticidů na další afidofágní a užitečné necílové druhy hmyzu a dodržení ochranné lhůty přípravků.

Vzniku rezistentních populací škůdců lze obecně předejít střídáním účinných látek insekticidních přípravků se stejným mechanizmem účinku a dodržením doporučené dávky a stanoveného počtu aplikací.

Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní – neošetřenou variantou.