Rostlinolékařský portál

V půdě tvoří tenký kůlovitý kořen, listy okrouhle vejčité až kopinaté, po okraji vroubkovaně pilovité. Lodyhavětšinou vystoupavá, na bázi větvená, zpočátku jemně chlupatá, později olysávající až zcela lysá. Obvykle 10–30 cm vysoká, může být i mnohem vyšší.  Květy souměrné, vyrůstají v úžlabí listů na stopkách dlouhých až 10 cm. Dolní korunní lístek má obvykle u báze sytě žlutou skvrnu, horní korunní lístky mohou být často nafialovělé. Rozmnožuje se výhradně generativně, plodem je světle zelená, 8–10 mm dlouhá tobolka, v níž bývá 40–70 semen.Na jedné rostlině postupně dozrává i více než 3000 semen, které snadno vypadávají z pukajících tobolek. V půdě vydrží životná až 10 let.

Typickým stanovištěm této rostliny jsou pole, převážně ta, kde se pěstují obiloviny a okopaniny, dále ji můžeme nalézt na rumištích a kompostech, podél cest a dalších podobných místech, na půdách vlhkých až vysychavých, humózních i písčitých. Roste ve všech výrobních oblastech, a to na polích, příkopech, cestách apod. Klíčí z povrchu půdy během celého vegetačního období. V průběhu vegetace i mírnější zimy může vytvořit souvislé a husté porosty, bývá hojná ve strništích. Je to druh, který se rozšiřuje a jehož hospodářský význam vzrůstá. Zvláště častá je v ozimých obilninách středních poloh (Českomoravská vrchovina aj.), kde tvoří až kobercovité porosty. Jejímu rozšíření pomohla mj. skutečnost, že jsou používány ve značné míře herbicidy, které tento druh nedostatečně potlačují (např. sulfonylmočoviny). K rozšiřování semen přispívají mravenci (myrmekochorie).

Podobným druhem je violka trojbarevná (Viola tricolor).

V současnosti je významným plevelem v ozimých obilninách a řepce především ve vyšších polohách a na lehčích půdách. K jejímu rozšíření došlo především díky jednodušším osevním postupům a používáním herbicidů, které na tento plevel dostatečně nepůsobily. 

Jursík, M., Holec, J. Polní plevele a jejich regulace (8). Violka rolní. Agromanuál, 2026, 21, 1, 22–24. ISSN 1801-7673